Klub bitkárov

Skvělej film, Fincher je prostě machr.Brad Pitt a Edward Norton předvádí svoje úplně nejlepší výkony (u Nortona bych to viděl na životní výkon) a ty jejich bitky jsou prostě něco úžasnýho. každá bitka je udělána tak dokonale a realisticky, že byste i uvěřili že přes tu hubu opravdu dostali a naštěstí tu nejsou velký machři který do sebe řežou a nic jim neni, tady jsou od hlavy až k patě krvavý a plivou zuby, prostě paráda (11.03.2005)

Čo piješ, Fincher? Hovoriaci tučniak, nadržaná Helena Bonham Carterová ako návštevníčka klubu pacientov s rakovinou semenníkov, mydlo, anarchia, chaos - a predovšetkým vynikajúci spôsob, ako dať výpoveď zo zamestnania a ešte na tom poriadne zbohatnúť (ďalej napr. AMERICKÁ KRÁSA). Kino Považan 2000 (01.11.2004)

Šialenosť a psycharčinu najväčšieho rangu nám naservíroval môj obľúbený Fincher a musím povedať, že tento film bol u mňa prvýkrát veľmi ťažko stráviteľný a vôbec, celkovú podstatu som pochopil až na druhý krát. Ono mi to najprv trochu svojim smerom pripomínalo Lyncha a spolu so záverom sa to aj potvrdilo. Na svoje si v tomto filme preto prídu uznávači azda všetkých žánrov. Pitt sa prekonal, Norton mu počas celého filmu nasadzoval latku a páni potvrdili svoje kvality. Ale kto ma veľmi prekvapil, bol Meat Loaf. 90%. (06.08.2006)

Celkem mi vyhovuje být spokojenou součástí systému, kolečkem, které drží stroj spolehlivě v chodu, ale to je jen venkovní póza. Já jsem totiž ve své podstatě trošku rebel, který nechce být systémem odhalen a zcivilizován. Proto nikdy nezaložím spolek, který si bude nekontrolovaným způsobem vybíjet zlost, ale pozvánku do něj bych nikdy neodmítl. Mně se prostě tahle nakládačka konzumnímu způsobu života hodně líbila, ale k nekontrolovaně nadšeným ovacím mne Fincher ještě nikdy nedonutil. A to mi přitom nasadil pořádnou podpásovku v podobě skladby Where is my mind od Pixies, pro kterou mám mimořádnou slabost, ale přesto zatnu zuby, udržím bolest a nechám to na čtyřech hvězdách. (10.11.2015)

Interpretačně nejbohatší film, který znám. Kritika konzumu, satira na ultrapravicové a anarchistické spolky zároveň, či jen provokativní thriller o potřebě násilí? Možná všechno v jednom. Každopádně to chce mít pořádný kus génia v hlavě, aby to i přes tu svou vyblýskanou fasádu nepůsobilo podobně jako mladá rozhněvaná generace, která chce spasit svět s dlažební kostkou v ruce, ale spíše jako vážný antický filozof, který to má všechno do posledního detailu promyšlené. Ve dvaceti zlomový životní film, o dekádu později (už "jen") fantastická filmařská jízda bez kompromisů, která reflektuje finále devadesátek jako máloco. (21.11.2008)