Život po životě

Jakou mě občas udělá radost, když krom obalu nevím o filmu až do spuštění nic. Samotnej úvod s mejma emocema dokázal zahejbat víc než Nic nás nerozdělí za celou stopáž. Pak to začalo, tři příběhy, každý ve svém počátku silný, s přibývající stopáží lehce oprýskaný. Do toho kopec známých herců. Z Cecile jsem za celé dvě hodiny nedokázala spustit oči, nehledě na to, že mi ani nedošlo, že je to ona. Do toho roztomilá Bryce a sem tam pomrkla i Mylene Jampanoï. Asi v polovině filmu mi konečně mozek začal jakž takž zpracovávat jednoduché vysvětlení, jaká že je hlavní myšlenka filmu a že dál už se to celé asi nehne, což byl trochu kámen úrazu, páč já na tyhle média a podobný věci prostě ani v nejmenším nevěřím. I přes mou skepsi se dal film ale krásně dokoukat a scény s malým klučinou mě doslova tahaly emoce z těla (scéna z metra, setkání s Damonem atd.). Hereafter je řemeslně zvládnutý film, který dokazuje, že zručný rejža dokáže i z odbytého scénáře udělat koukatelnej kusanec. A že to má na svědomí Clint, to jsem taky zjistila až se závěrečnejma titulkama a můj dojem to jen potvrdilo. 70% (18.07.2013)

Postupné odchádzanie do dôchodku býva aj takéto - pomalé, lineárne, sentimentálne a unavené. Už to tak raz proste je a treba sa s tým zmieriť. A tak to Eastwood robí a ja aspoň môžem povedať, že som spokojný, že sa nedal na pretvárku a nepokúša sa o viac, než film je. A robí to tak poctivo a dôsledne, že som mu sám podľahol. 75% (22.04.2014)

Dobrou noc, Jasi... Když koukám na některá zdejší hodnocení, tak nabývám dojmu, že spousta lidí tento film vůbec nepochopila. Jejich škoda. Clint Eastwood přichází po Invictus s dalším těžkým kalibrem a pohrává si s myšlenkou posmrtného života. Jeho precizní režie a krásná hudba, kterou opět sám zkomponoval, jsou spolu s hereckými výkony (Damon, De France) nejsilnější stránkou tohoto krásného příběhu tří lidí, které zasáhla tragická událost, jenž je má nakonec spojit dohromady. Například srdceryvná scéna malých dvojčat na ulici je neskutečně emotivní a to jsem ještě netušil, že druhá polovina filmu, je takových okamžiků plná. Obrovský filmový zážitek a jeden z nejsilnějších Eastwoodových snímků vůbec. (17.03.2011)

Produkce Steven Spielberg a Frank Marshall, za kamerou Clint Eastwood. To jako fakt? Formátu všech tří nehodná bolestná nuda špikovaná minutovými hereckými highlighty, ale hlavně vlnami nechtěného smíchu. Otřesně rozvleklý scénář, neschopnost vyprávět a zajímavě posunovat děj, směšné dialogové konstrukty i všechny vedlejší postavy. Ani ten (a především ten) metropolitní křižovatkový rukopis páně Iñárrita, jakýsi pokus o "osudovou celistvost", to nezachrání a nestojí za řeč. Bezbřehá zoufalost, kam se člověk podívá a pravděpodobně největší průser na ose Tower Hill - Eiffelovka ever. Mrzí mě, že dva nejhorší Eastwoodovy filmy nese na bedrech zrovna chudák Damon. A řekněme si na rovinu, že kdyby to nebyl sám velký Eastwood, asi by tu lítalo mnohem víc odpadů. Řemeslný propad Shyamalanova formátu. (29.01.2011)

Toto téma šlo pojmout dvěma způsoby. Jeden je diváka citově vydírat a násilně mu vtloukat do hlavy „jediný správný“ názor, že jsme všichni slepí a ti, jež nazýváme šarlatány, mají opravdu mimořádné schopnosti, přesahující naše chápání. Anebo celý fenomén ukázat v lepším světle, kdy v některých případech opravdu jde o poslední a jediný způsob, jak se vyrovnat se smrtí někoho blízkého, resp. přestože „víme“, chceme věřit. Eastwoodova novinka naznačuje způsob druhý (jak bych u něj čekal), ale po(s)tupně se přelévá v první. Jednotlivé příběhy jsou schematické, vykonstruované a shází jim živěji napsané i zahrané postavy. Část o mužském médiu, znaveném svým darem a vším, co přináší, má potenciál (všechna schémata jsou na správném místě – sympatický, nenápadný hrdina, téma odpovědnosti a přijmutí své podstaty, romantická linka na obzoru) a dokonce příjemně civilního Matta Damona, ale nemá šanci doznat řádného tvaru ani prostoru, když Eastwood neustále utíká k těm dvěma zbylým. V závěru je navíc všechny velmi hrubě spojí a dochází ke zrodu jakéhosi příběhového Frankensteina, snad jakousi osudově mytickou romantiku, jejíž původ, přemostění ani smysl nejsem schopen dohledat. (10.03.2011)