Život po životě

Jen nesmírně zajímavá myšlenka prostě nemůže utáhnout celý snímek. Působivý rozjezd je tady brzo vytlačen na Eastwoodovy poměry netradičně rozvleklým a nezáživným příběhem, který silně balancuje na hraně velkého kýče. Snaha zapracovat do děje co nejvíce fantasy prvků je pochopitelná, neboť bez nich by se asi každý nudou ukousal. Také herecké výkony jsou na úrovni a zachraňují, co se dá. Ovšem nic z toho nemělo takovou sílu, aby zacelilo tu obrovskou díru v podobě nevyužitého potenciálu, která hyzdí tuto jinak velmi netradiční filmařinu. (30.06.2012)

Scénář jak od patnáctiletého dítěte s omezeným pohledem na svět. Film, který neví, co chce vlastně sdělit, kam a jak se ubírat, a postrádá přesah (který mám u eastwoodovského formátu právo čekat). Bylo by úplně jedno, kdyby trval 90, nebo 200 minut. Jenže co je nejhorší, ono to docela příjemně uteče a moc dobře se na to dívá - což může mít řadu příčin a žádná z nich nemá blízko k objektivitě. Těžce hodnotitelná vynikající průměrnost. (28.02.2011)

Postupné odchádzanie do dôchodku býva aj takéto - pomalé, lineárne, sentimentálne a unavené. Už to tak raz proste je a treba sa s tým zmieriť. A tak to Eastwood robí a ja aspoň môžem povedať, že som spokojný, že sa nedal na pretvárku a nepokúša sa o viac, než film je. A robí to tak poctivo a dôsledne, že som mu sám podľahol. 75% (22.04.2014)

Jednou tam musíme všichni. To si řekl Clint Eastwood a natočil film o lidech, kteří zažili setkání se záhrobím. Ocitnout se na druhé straně je téma fascinující, ale Eastwood ho doslova prohospodařil za vydatného přispění ledabylého a povrchního scénáře Petera Morgana. Matt Damon hraje muže, který po operaci v dětství získal psychotronické schopnosti. On to však nebere jako dar, ale jako prokletí. Dokáže navázat spojení se zemřelými, promlouvat s nimi a jejich vzkazy předávat jejich živým příbuzným. Stačí mu na to jen chytnout živého člověka za ruce, a hned je spojení s nebožtíkem navázáno. Jenže to je za dvě hodiny asi ta nejdramatičtější scéna, jakou ve filmu uvidíme. A rozjezd s vlnou tsunami je přitom tak slibný a je to nejlépe natočená katastrofická scéna, jakou jsem kdy ve filmu viděl. A pak už nic. V klinické smrti se asi ocitla i většina herců na place. Damon hraje, jak kdyby ho opakovaně v karavanu probírali a polévali studenou vodou po bujarém večírku a on si protíral obličej a před budícími asistenty říkal " aha, jo já vím, já bych chrápal až bych brečel, ale musím jít hrát". Bryce Dallas Howard, která už dávno neplatí za ošklivku a dceru ošklivého režiséra sice hraje ze všech nejlépe, ale výskyt její postavy je záhadnější, než to co nás čeká po smrti. S rovnými vlasy a nalepenými řasami připomíná modelku, která krátce nevysvětlitelně navštíví kurzy vaření, kde se seznámí s Damonem, a ten pak s ní udělá seanci, a ona pak stejně nevysvětlitelně z filmu zmizí a už o ní nepadne jediné slovo. Cécile De France jsem v roli moderátorky posedlé zážitkem z klinické smrti ani nepoznal a hlavně její postava byla neskutečně otravná a jen brzdila děj. Další postavy byly tak hrozné, že nemá smysl se o nich rozepisovat s čestnou výjimkou Jay Mohra, který psychotronikova bratra hrál dost přirozeně. Tempo filmu bylo ubíjející a přesně symbolizovalo vláčně se pohybujícího Eastwooda tentokrát (díky bohu) jen za kamerou. Tam asi v přestávkách trénoval skoky do rakve, a proto si usmyslel na sklonku života natočit film s tématem o životě po životě. Jenže vůbec nic v něm neřešil, nic jsem se nedozvěděl, zajímavé téma to nikam neposunulo a přišlo mně, že film se věnuje všemu, jenom ne a ne se s vervou pustit do toho hlavního. Na co pak tento film vznikl?! A ani se už nedivim, že propadl a naopak se divím, že soudnosti pozbyli Spielberg s Marshallem jako producenti. Povrchnější a nudnější film obsahující jednu vynikající, a tak trochu samoúčelnou scénu se tsunami, se jen tak nevidí. Pane Eastwoode jen tak dál. Točíte krásně povrchní filmy na usnutí. Nasedněte do toho Vašeho Gran Torina a odjedtě už někam do prdele. 40% (10.03.2011)

Clint úvod našliapol ako sa patrí. Geniálnu scénu tsunami ako z lepšieho katastrofického filmu striedajú tajomné osudy a zážitky postáv, ktoré spája téma "života po živote". Hlavne úvodné spracovanie vytvára správnu divácku zaujatosť...až na to, že okrem príjemného sentimentu a celkového feelingu, ktorý z filmu ide, sa ťažšie prijíma nedotiahnutá rovina dialógov, o sladkom závere ani nehovoriac. (09.05.2011)