Život po životě

Říkám si, režie Clint Eastwood to bude další "skvělý" snímek, ale co to? Celý film hrozně amatérský a Clint jakoby zapomněl jak se točí jeho "super" filmy. Jako první věc jsem si pustil trailer a podle traileru jsem se ohromně těšil, ale místo toho jsem byl dost zklamán. Do toho se podívám dál a producent Steven Spielberg a Frank Marshall. Nemohu věřit svým očím a jak se může Hereafter vyšplhat víc než 50%? Je to jasné, jen kvůli tomu, že tento snímek mají v rukou takové jména jako jsou Clint Eastwood, Steven Spielberg nebo Frank Marshall. Kdyby tento ohromně nudný snímek natočil Zdeněk Troška nebo někdo z neoblíbených režiséru, jak českých tak amerických, Hereafter by se pohyboval okolo 30-40%. Jsem silně znechucen jak tento nudný snímek bez pořádného děje a bez hereckých výkonů může být hodnocením tak vysoko. 3/10 = 30% (05.03.2011)

Postupné odchádzanie do dôchodku býva aj takéto - pomalé, lineárne, sentimentálne a unavené. Už to tak raz proste je a treba sa s tým zmieriť. A tak to Eastwood robí a ja aspoň môžem povedať, že som spokojný, že sa nedal na pretvárku a nepokúša sa o viac, než film je. A robí to tak poctivo a dôsledne, že som mu sám podľahol. 75% (22.04.2014)

[imdb: 7.0/10] | me: Pomalý film pohrávajúci sa s témou "života potom". Je spracovaný bravúrne a hoci sa nejedná o zložitý scenár, celý čas pútavo ponúka pohľad na životné osudy hlavných hrdinov. Film plynie a napriek svojmu pomalšiemu tempu má stále čo ponúknuť. Nekomplikované spracovanie komplikovanej témy, ktorej hĺbka sa črtá len okrajovo je práve to čo robí tento film ľudským a zaujímavým. Je to jemný film, ktorý sa nehrá na nič (múdre) nehrá. Neprirovnával by som ho ku Clintovej poslednej tvorbe, pretože toto je opäť niečo iné a opäť svojské a celkom príjemné. Na mňa trošku sladký koniec, ale celkovo som si to vychutnal. [3 a pol *] (09.03.2011)

Jednou tam musíme všichni. To si řekl Clint Eastwood a natočil film o lidech, kteří zažili setkání se záhrobím. Ocitnout se na druhé straně je téma fascinující, ale Eastwood ho doslova prohospodařil za vydatného přispění ledabylého a povrchního scénáře Petera Morgana. Matt Damon hraje muže, který po operaci v dětství získal psychotronické schopnosti. On to však nebere jako dar, ale jako prokletí. Dokáže navázat spojení se zemřelými, promlouvat s nimi a jejich vzkazy předávat jejich živým příbuzným. Stačí mu na to jen chytnout živého člověka za ruce, a hned je spojení s nebožtíkem navázáno. Jenže to je za dvě hodiny asi ta nejdramatičtější scéna, jakou ve filmu uvidíme. A rozjezd s vlnou tsunami je přitom tak slibný a je to nejlépe natočená katastrofická scéna, jakou jsem kdy ve filmu viděl. A pak už nic. V klinické smrti se asi ocitla i většina herců na place. Damon hraje, jak kdyby ho opakovaně v karavanu probírali a polévali studenou vodou po bujarém večírku a on si protíral obličej a před budícími asistenty říkal " aha, jo já vím, já bych chrápal až bych brečel, ale musím jít hrát". Bryce Dallas Howard, která už dávno neplatí za ošklivku a dceru ošklivého režiséra sice hraje ze všech nejlépe, ale výskyt její postavy je záhadnější, než to co nás čeká po smrti. S rovnými vlasy a nalepenými řasami připomíná modelku, která krátce nevysvětlitelně navštíví kurzy vaření, kde se seznámí s Damonem, a ten pak s ní udělá seanci, a ona pak stejně nevysvětlitelně z filmu zmizí a už o ní nepadne jediné slovo. Cécile De France jsem v roli moderátorky posedlé zážitkem z klinické smrti ani nepoznal a hlavně její postava byla neskutečně otravná a jen brzdila děj. Další postavy byly tak hrozné, že nemá smysl se o nich rozepisovat s čestnou výjimkou Jay Mohra, který psychotronikova bratra hrál dost přirozeně. Tempo filmu bylo ubíjející a přesně symbolizovalo vláčně se pohybujícího Eastwooda tentokrát (díky bohu) jen za kamerou. Tam asi v přestávkách trénoval skoky do rakve, a proto si usmyslel na sklonku života natočit film s tématem o životě po životě. Jenže vůbec nic v něm neřešil, nic jsem se nedozvěděl, zajímavé téma to nikam neposunulo a přišlo mně, že film se věnuje všemu, jenom ne a ne se s vervou pustit do toho hlavního. Na co pak tento film vznikl?! A ani se už nedivim, že propadl a naopak se divím, že soudnosti pozbyli Spielberg s Marshallem jako producenti. Povrchnější a nudnější film obsahující jednu vynikající, a tak trochu samoúčelnou scénu se tsunami, se jen tak nevidí. Pane Eastwoode jen tak dál. Točíte krásně povrchní filmy na usnutí. Nasedněte do toho Vašeho Gran Torina a odjedtě už někam do prdele. 40% (10.03.2011)

Z tohto filmu mám rozpačité pocity, pretože mám dojem, že v Eastwoodovom pojatí je ústredná téma potlačená do úzadia a na povrch opäť vystúpili medziľudské vzťahy, ktorým ale chýba väčšie zaujatie. Život po živote je len radou dlhých, chvíľami nezaujímavých dialógov, ktoré sa náznakovo dotýkajú motívu života po smrti. Typická eastwoodovská "naťahovanina", ktorá mi pri iných jeho filmoch neprekáža, no tento námet si jednoducho zaslúžil väčšie rozpitvanie, nie len prepojenie ľudských vzťahov na štýl Allena alebo Inarritu. Pekné, celkom tragické osudy postáv mi, bohužiaľ, po čase vyšumia z hlavy vďaka monotónnemu režisérskemu pojatiu (kto očakáva klasickú dialógovú drámu, môže byť spokojný, osobne ma viac zaujala dejovo pohotovejšia snímka Hráči so smrťou s Juliou Roberts). Pochváliť ale musím skvele natočenú, mrazivú úvodnú sekvenciu tsunami a herecký výkon Damona, ktorý je dobrý všade, kde sa objaví. (17.08.2011)