Život po životě

Přímá setkání se smrtí napříč světem mně nějak extra nedostala. Ovšem to neznamená, že film nemá své kvality. Realita smrti je každému naprosto jasná, ale bližší informace o "onom světě" už nemusí brát lidé tak reálně, jako smrt. Proč také, jsme zvyklý na náš hmatatelný svět a všudypřítomní šarlatáni, nás jen utvrzují v tom, že se to každý musí nakonec dozvědět sám. Nemáte-li samozřejmě po ruce Matta Damona, který zde není vůbec špatný. Film jsem sledoval na HBO a musím přiznat, že francouzskou část jsem si díky půl vteřiny trvajícím titulkům moc neužil. Závěrečné (možná až moc náhodné) setkání všech zúčastněných, je docela dojemné. Pro mně určitě kvalitní průměr. (05.10.2012)

Tvůrčí počiny Clinta Eastwooda si moji pozornost získávají již léta, tudíž už před rokem 2010 jsem tento snímek vyhlížel s očekáváním. Díky rozporuplným reakcím jsem si jej ovšem nakonec nepustil. Až nyní. Nemohu říct, že by šlo o špatný film, neboť má své světlé okamžiky, které dokáží zapůsobit. Chválím prolnutí všech příběhů i nadnesení otázek ohledně života po životě, avšak od Eastwooda jsem po zkušenostech s ostatními jeho snímky očekával něco daleko silnějšího, působivějšího a mnohem více odzbrojujícího. Zkrátka počin, který jen tak nedostanete z hlavy. To se naneštěstí nestalo a proto nemohu hodnotit lépe. P. S. Matt Damon se svým civilním hereckým výkonem rozhodně stojí za zmínku. (23.03.2018)

Jakou mě občas udělá radost, když krom obalu nevím o filmu až do spuštění nic. Samotnej úvod s mejma emocema dokázal zahejbat víc než Nic nás nerozdělí za celou stopáž. Pak to začalo, tři příběhy, každý ve svém počátku silný, s přibývající stopáží lehce oprýskaný. Do toho kopec známých herců. Z Cecile jsem za celé dvě hodiny nedokázala spustit oči, nehledě na to, že mi ani nedošlo, že je to ona. Do toho roztomilá Bryce a sem tam pomrkla i Mylene Jampanoï. Asi v polovině filmu mi konečně mozek začal jakž takž zpracovávat jednoduché vysvětlení, jaká že je hlavní myšlenka filmu a že dál už se to celé asi nehne, což byl trochu kámen úrazu, páč já na tyhle média a podobný věci prostě ani v nejmenším nevěřím. I přes mou skepsi se dal film ale krásně dokoukat a scény s malým klučinou mě doslova tahaly emoce z těla (scéna z metra, setkání s Damonem atd.). Hereafter je řemeslně zvládnutý film, který dokazuje, že zručný rejža dokáže i z odbytého scénáře udělat koukatelnej kusanec. A že to má na svědomí Clint, to jsem taky zjistila až se závěrečnejma titulkama a můj dojem to jen potvrdilo. 70% (18.07.2013)

Film se nijak hloub nezaobírá otázkou "Co je po smrti", jak by se na první pohled mohlo zdát-jde o příběhy tří lidí, které nějak zasáhla smrt. George se umí spojit s mrtvými lidmi, malý Marcus přišel o své dvojče a tak se snaží najít odpovědi a novinářka Marie málem zemřela při ničivém tsunami. Strašně se mi líbila prostředí měst San Francisco-Londýn-Paříž a konečné střetnutí v Londýně. Nejsilnější příběh je určitě ten o dvojčatech, u toho jsem prolila vodopády slz od začátku až do konce filmu:) Žádné nudné pasáže jsem nepostřehla a konečně jsem se ani jednou nedívala na čas. Všimla jsem si, že většina kritických ohlasů je od fanoušků Clinta Eastwooda a porovnávají Hereafter s jeho předchozími filmy, což je obrovská škoda, protože je kvůli nim hodnocení takové jaké je:) Já Eastwooda nemusím a z tohoto počinu jsem naprosto nadšená, doporučuji. (07.06.2012)

Je zajímavé, že Clint Eastwood má štěstí na dokonalé prošumění jeho slabších kousků, které se do části světa ani nedostanou (leda na DVD) a za měsíc se o nich nemluví. Nechci tvrdit, že by herci hráli špatně. Nemůžu říct, že by některá scéna (krom útoku tsunami) vypadala vizuálně nezvládnutě, že by Clint nezabíral emoce různých postav citlivě a důvěryhodně. Některé scény sami o sobě jsou dokonce působivé velmi. Jenže to nic neznamená, když celek nefunguje. Umím si představit, že kdyby Clint natočil snímek jen o tom klukovi, opět bychom tu měli pořádný filmový zážitek, jenže on tam vecpal Damona a Francouzku, čímž to totálně... nepovedlo. (22.03.2011)