Libanon

To člověk je vytvořen z oceli. Tank je jen kus železa..... Několik hodin války z neobvyklého pohledu. Žádný moralizování, jen tvrdá realita. Nejen v Izraeli totiž platí, že chlapi dělá z kluků až válka. Netradiční film, ve kterém jde víc o psychologii, než o násilí (ale nebojte se, kapička krve taky ukápne). A klaustrofobii. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Vždycky jsem chtěl být tankistou. 2.) Co je horší? Tank nebo ponorka?. 3.) Chci přesvědčit sousedy, že jsem si koupil do obýváku tank. 4.) Netuším, kdo jsou ,,falangisti“. 5.) Mám rád psychologické filmy. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** (01.06.2010)

4 (5) vojaci zakladnej služby v izraelskej armády pár týždňov pred civilom a zrazu hup, rovnými nohami aj s tankom vhuply od  počiatku do prvej libanonskej vojny v libanone. Fuj. strach a neistota, neskúsenosť to všetko ich sprevádzalo po celý film. Aj ako divák som sa cítil nepríjemne až bojazlivo. Klaustrofobicky pocit v priestore tanku to všetko len umocňoval (02.12.2021)

Drama války sledováno průzorem tanku. Chaos. Vraždění zajatců. Dobře pochopí jen ten, kdo v tom zkurveným krámu strávil 2 roky. Pro ty co to nezažili dodávám: Je tam strašný smrad z nafty, je tam nedýchatelno, v zimě je tam strašná kosa, v letě děsný horko, houpe se to, je vám blbě, máte žízeň ale žádnou vodu, všichni jsou nasraní, řvou a střílej a od toho je tam víc smradu, všichni se potí a smrdí......a to nebyla válka! Tady ti hoši mají k tomu všemu ještě válku. (08.07.2011)

Libanonský konflikt je událostí, ke které se v poslední době filmaři často uchylují. Dost možná proto, že je to generace, jenž si válku prožila na vlastní kůži. I režisér Samuel Maoz přiznává, že jeho snímek je z velké části založen na vlastních zážitcích. Celý film se odehrává uvnitř tanku, odkud je jediný pohled ven přes hledí palebné věže. Chaotický způsob natočení má nejspíše asociovat vnímání mladých vojáků, kteří se první den snaží zorientovat ve válečné vřavě, a je tedy odůvodnitelný – včetně porušování klasických filmových konvencí jako jsou pravidla osy, záběru a protizáběru (...). Jako problematické mi však přišlo vykreslení hlavních postav, jejich nejasnost, odtrženost od jejich předchozího života a to, že se vlastně za celý film nijak psychologicky nevyvíjejí, přestože by na ně měly děsivé podněty války působit. Z mého podhledu tak snímek postrádá hloubku fikce – jakési základní fakta o světě a lidech, kteří se v něm pohybují. Důkazem toho může být například i to, že přestože se celý snímek odehrává uvnitř tanku, já stále nevím, jak to v jeho kokpitu vypadá. (08.07.2010)

Já ten film mám pořád v hlavě. Zde zvolenou formu antiválečné retoriky totiž považuju za naprosto geniální a filmařské zpracování za vrcholovou ukázku režisérského super umění. Něco kde válku nevidíš, kde nemáš tuny přestřelek, keců ani hrdinsky pojatou pointu, tohle je jedna z mála filmových válek, kterou si fakt prožiješ. Citíš strach, zmar, beznaděj , prostě všechno čeho má každá válka vždy plný sklady. (20.07.2016)