Utrpení mladého Boháčka

Příběh starého mládence, kterého maminka chce bezpodmínečně oženit. Vidět "Lanďáka", jak chrlí jednu kouzelnou hlášku za druhou je fakt zážitek. Ve své roli je tak neuvěřitelně přesvědčivý a přirozený, že ho podezírám, že hraje sám sebe. Celý film stojí na něm, dokazuje ohromný komediální talent a lze jen litovat, že po roce 1968 nemohl hrát. Přišli jsme tak o kopu srandy. (20.04.2003)

Snad bych dal ruku do ohně za to, že jsem si v rámci těch českých poeticky lidských komedií prošel snad všemi kousky. A on si to do mého pokoje zničehonic dorazí mladej Landovskej v roli Tondy, kterej si to stařičkou Volhou štráduje silnicí mezi Úvaly a Děčínem, aby mě přesvědčil, že to tak vlastně vůbec není. Bavil jsem se náramně, úplně jak u Homolků. Jen kdyby Jorga Kotrbová nehrála tak strašně naivní holku, která by tím svým chováním otrávila i mrtvolu. (06.12.2015)

Onen nemotorný chasník je předkládán jako více-méně normální typ („jeden z nás“), zároveň ho však od začátku nemohu vnímat jinak než jako devianta (nedůtklivá rádobyvzdorná oběť mateřské péče s extrémním nezájmem o ženy). Tato rozpornost zpočátku hatí věrohodnost jeho komediálního potrefování (zvláště chybí-li jakákoli kvalita, která by mu mohla propůjčit právo na deviantnost). U Landovského je však možné cokoli, tudíž to žeru. Všechno se schová za mámu, hlavně se taky musí všechno schovat před mámou. Ostatně tento deviant je charakter a svým způsobem gentleman, jinak by totiž po přiznání ženě, že nesnáší ženský, neodpověděl na její otázku proč „co je vám do toho“. Později se ukáže, že je to právě ono bytí společensky deviantním outsiderem, které tohoto mladého traktoristu disponuje k proniknutí k čemusi pravému v náhodném skorovztahu se světa znalou, inteligentní, zklamávanou leč vždy nad věcí jsoucí slečnou ze svobodomyslných kruhů. A naopak, totéž s ním nalézá ona. Cosi, co u svých, u „normálních“ nemají šanci nalézt. Ne proto, že by to nemohlo být, ale proto, že neexistuje cesta. Na jedné straně hypertrofované etiketální ohledy v kravíně (ecce, homo socialisticus rusticus), na druhé povrchně přízemní zájmy u rafinovaněji fundovaných frikulínů (ecce, homo liber). Tedy ne, že by toho „čehosi pravého“ ti dva spolu dosáhli – propast mezi nimi je přece jen nepřeklenutelná -, ale bylo jim dáno to alespoň zahlédnout. Paradoxně díky grotesknosti jejich seznámení, přičemž „běžně“ by se tito dva spolu seznámit vůbec nemohli. Nevěsta z kravína však rovněž „začne chtít“. Obě slečny jsou krásné a sympatické, což činí celou zápletku stravitelnou, o to však zapeklitější. Vytváří se neřešitelná rovnice: máma chce nevěstu, nevěsta ženicha, ženich svoji falešnou sestřenici. Řešení je na ní a tak slečna disponující moudrostí světa vrací vše do náležitých kolejí. Náležité koleje však nevedou k happyendu, pouze se sbíhají a rozbíhají v nekonečnu. Zbývá trapnost a smutek, náležité je rozpoznáno coby nenáležité. Končí sranda, začíná utrpení mladého Boháčka. Držme jim všem palce. /// Dnes už by takový příběh nebyl možný, tehdy to ještě šlo. Co se to stalo, že během čtyřiceti let přestaly platit osobnostně-konstitutivní společenské podmínky platné po staletí? Ne, že by byly „správné“. Ale byly nějaké. Budiž mi z této posice dovolena trocha nostalgie: V některých nejzdařilejších scénách pojednávaná komedie odhaluje (zřejmě nezáměrně) dojemný fakt, že společenským ideálem onoho pokročilého hominis socialistici je buržoazní standard (o nějž se klopotně snaží), zatímco mladí pohrobci buržoazie (včetně těch, kteří jsou tak pouze označováni socialistickou propagandou) tímto standardem ostentativně pohrdají. (13.08.2011)

Tak to jsem nikdy zcela nevstřebal... ale nevadí... příště.. příště snad... zpracování, děsivé trapasy a herecké výkony příště umožňují... :) 2009-11-21 To bylo včera další příště. Nu, moje milá žena je skpokojena! Já otřesen! Doufám, že Boháčka pan Landovský hrál!!! Zdrcující! Všechno to podělal ten mamlas Boháček, který se někdy uměl chovat úpln normálně, ale scénář mu do huby strčil něco, čím to kompletně podělal! :) Proč lezl té ženské do baráku, když si v lavórku myla nožky?!? :-O :-D A že pak ona na konci plakala, jako by měli kriziv několikaletém vztahu, když se viděli cca 15 minut?!? :) Skupinky podivných pražských živklů byly kouzelné!! :-D Opravdu byl svět tehdy tak jednoduchý na linii: "Slečno, vy se mi líbíte. Nechcete si trochu zašpásovat?" "Kde jako?" "Třeba pod širým nebem..." Uuuuu! Rodičové moji! To byla zrovna Vaše generace!! :) No a pak můj oblíbený pan Satoránský jako mladý hejsek!! Supééér!! :) Párkát jsem to stopnul na vydýchání a zkusil se to brát s úsměvem, jako že je to komedie a celkem to přežít šlo" Ale zvěrstvo neuvěřitelné! Současní čeští filmotvorci: Podívejte se na tu filmovou uvěřitelnost a vůbec to nezkoušejte napodobit!!! Nedokážete to!!! (29.10.2009)

Utrpení mladého Boháčka je snád jediným filmom v historii kinematografie, kde sa musí vždy aspon jedna postava v každej scéne fimu cítiť trápne. Velakrát úplne všetky. Len tá starostlivá mamička to berie ako súčasť "plánu". Tak teraz neviem, či je posolstvom filmu to, že rodičia by sa nemali starať do záležitostí svojich detí a nechať ich žiť svoj život po svojom, alebo že ich pomoc je nepostrádatelná. Boháček je prípad sám o sebe, takže tu sa to určuje dosť ťažko. Divák nevie, ako film skončí a to sme pri niečom, čo sa s troškou fantázie dá nazvať romantická komédia. Ja by som mal jasno, komu dať prednosť (zarátavam aj karty) a som rád, že sa môjmu vkusu nakoniec prispôsobila aj Landovského postava. (18.04.2014)