Soul Kitchen

No, viděl jsem už větší blbosti, podívat se na to dalo, ale že by to nutně muselo být v červených číslech?? No nevím, nevím... Mně tam prostě od samého začátku nějak neštymovalo už to umístění restaurace, vždyť to byla nějaká hala, která byla snad umístěná na samém konci železničního nádraží, někde u konce slepé koleje. Kdo by tam proboha chodil?? (14.08.2020)

Borcovi se hroutí osobní život, zdraví, krachuje mu hospoda a navíc má na krku bráchu ve vězení. Zní to jako smutné drama ze života, ale ona je to vcelku povedená komedie. O němcích se říká, že nemají smysl pro humor, což je i vcelku pravda. Není to typ komedie, u které se popadáte za břicho celou dobu, ale má několik fakt skvělých scének, které to vynahradí. Já ti do tý polívky nachčiju a bude horká až až! (16.09.2015)

Fatih Akin silně zvolňuje a míří někam k jednodušší oddechové zábavě. Zklamání to rozhodně není, jen je škoda, že Soulová kuchyně víc připomíná pět let starou komedii "Kebab Connection", kterou napsal pro Anna Saula a produkčně zaštítil, než jeho ranou tvorbu, kterou mne kdysi okouzlil. Film disponuje pro Akina typickou směsicí zábavy, moralit a životního moudra, postavy jsou jasně ukotvené ve svém sociálním prostředí, nechybí aní reflexe východních kořenů a kulturních tradic: tentokrát důležité téma evropských migrantů reprezentují Řeci. Ale nějak mi to nestačí. Film se naštěstí nápaditě dotýká žánrových konvencí klasického filmu, což chápu jako jeho veliké plus. (17.07.2010)

Jestli chtěl tenhle film předvést, jak je berlínská společnost multietnická, pak mnohem přesvědčivější jsou v tomhle ohledu snímky francouzské či britské výroby - holt nedávná minulost koloniálních říší se v tomhle ohledu nezapře... Zato ale Soul Kitchen myslím věrně ukazuje Berlíňany jako kulturně a sociálně pestré společenství na hony vzdálené představě Prušáků nebo obecně studených cílevědomých Němců. Na druhé straně mě peripetie kolem chodu restaurace v průmyslové čtvrti a životních kotrmelců jejího majitele narozdíl od festivalové poroty v Benátkách nijak zvlášť nenadchly a z mého pohledu mi nepřišly dostatečně nosné pro kultovní status této podle mě jen průměrné komedie. Celkový dojem: 55 %. (05.12.2012)

Fatih Akin opět natočil film o bratrech, přistěhovalcích, opět v tom hraje Bleibtreu, Unel a opět je to dobré. Sice to není taková brilantní filmařina jako u Solina, film nenabízí hloubku předešlých Akinových dramat, ale jedná se o lehkou a milou komedii s Akinovým specifickým smyslem pro humor, která velmi příjemně potěšila. (05.05.2010)