Tajemství jejich očí

Brilantní variace na klasický noir (osamělý detektiv, femme fatale, brutální vražda, parťák závislý na alkoholu...) s prvky komedie a satiry na argentický politický systém 70. let. Navíc poctivá filmařina jako za starých časů s hned několika superoriginálními a těžko zapomenutelnými scénami (fotbal, loučení na nádraží, pointa...). Potencionální hit roku - pokud se dostane do naší distribuce... (22.10.2009)

Jeden pohled nestačí, to tajemství zaskočí. Z očí do očí. Dostát slibu...patří za mříže, na doživotí. Nepromlčená vina. O slovo si říká minulost. Hrana spravedlnosti, skulinkou zvědavosti, z vlastní lítosti. Zločin a trest v tělesně pekelných, duševně dráždivých kaskádách. Proklestit si cestičku k rekonstrukci. Jsem s to rozluštit tu tajenku, unést a přenést to tajemství dávných časů? Potrestané zlo, jak logické! Nenechme ho volně se procházet před našimi okny. Jeho život zastavil se v tom okamžiku, zavraždil ji, nenechavec, už nebudu moct ji držet za ruku. Postřeh zásadní, mé oči zbystřily nad detaily fotografií, hleděl na ni. Ten pohled blažený, patologický, apokalyptický. Zodpovědět všechny otázky - v tvých očích spravedlnosti ultimátum, prázdné duše narkotikum. Zlo nám vmetlo do tváří, rozepsalo román, jak z pattersonovských pasáží. Rozkmitalo temnotu, která triumfuje suverénně ve společenských žalářích. Kruté bolesti mne upálily. Rty si hryžu. Bezmocný, kterému vpálili kulku do spánku. Já sám vykonavatelem trestu, v soukromé kobce si doživotí odpykáš, společnost ti odemkla, tak si troufáš. Vyplnil dny zármutkem. Dopsaný román budiž toho důkazem. Romantika musí zaklapnout dveře za minulostí, myslet na budoucnost, je mou povinností. (24.05.2015)

Rýchlejšie zbehne cesta z Košíc do Bratislavy vlakom s dvoma prestupmi, než dej tohto snímku. Ono to nie je vyslovene špatná krimi, ktorá by nedisponovala hlbšou pointou či myšlienkou o “dobe”, v ktorej sa odohráva, no tá pomalosť dosť ubíja, až človek premýšľa nad tým, z akého dôvodu ho samotný tvorcovia natiahli na vražedných 124 minút. Škoda, keby ma trošku viac života v “génoch”, možno by aj hodnotenie ostatných užívateľov bolo pozitívnejšie. Za mňa za tri. (12.08.2020)

Na Oscarové hodnocení jsem předem nebral zřetel a tak jsem si tenhle zajímavý propletenec žánrů docela užil. Příběhu moc vytknout nemůžu, ale občas mě překvapila velmi různorodá kvalita jednotlivých scén. Přesto je snímek zajímavý, ale trošku nevyvážený a možná i díky tomu, že režisér chtěl do toho filmu nacpat tolik. Něco mezi 3-4* hvězdičkami a po delším zvážování se přikláním k vyššímu hodnocení a doporučuji zvídavým divákům. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (03.12.2012)

Úžasné, kolik rovin a významů v sobě spojuje tento argentinský snímek (a čerstvý držitel Oscara) a jak je to přesto celistvý a konzistentní celek. 1. metažánrový film, který by bylo velkou chybou vnímat jen jako pouhou kriminálku. Spojuje v sobě hned několik žánrů (detektivní, romantický, komediální, politický, historický), přičemž jejich významovému rozložení porozumíte teprve až s úplným závěrem snímku. 2. postmoderní snímek, který je vyprávěn kontinuálně ve třech rovinách (současnost, minulost a její reflexe prostřednictvím stylizace románového pohledu), které se ale pozvolna proplétají a místy je lze snadno zaměnit, vytvářejí navíc prostor glosovat a reflektovat dění, které má charakter současnosti. 3. velmi osobitá variace s odkazy latinskoamerického magického realismu, kde nechybí tradiční atributy - osudová žena, láska přetrvávající dekády, prvek pomsty jakožto jediného principu bytí, výjimečně silný příběh, úkladné vraždy, různorodá interpretace reality, narační světy... 4. rámcová kompozice pointovaná dvojitým závěrem, který snímek a celý příběh skutečně korunuje a svádí do jednoho řečiště rozložité povodí dějových linek 5. skutečně zdařilou estetiku snímku a stylizaci do 70. let minulého století, pod níž tiše probublává šedé bezčasí peronismu a následných vojenských diktatur, tedy polototalitní a totalitní režim, který přímo ovlivňuje události v příběhu. 6. neobvykle silně vyvážená forma a obsah - snímek působí skutečně jako homogenní tvar, od použitých kamerových clon, autentické mizanscény coby dobové kulisy, nenápadného střihu, gradace, členění do několika celků ukončených vždy patrnou minizatmívačkou, několika stylizovaných pasáží, hereckých výkonů, scény na fotbalovém stadionu...až po výše popisovaný pouhé kriminálce neadekvátní obsah. Skutečně silný a sugestivní film se výraznou stopou artového směrování... PS: Hanekeho Bílá stuha si ale Oskara zasloužila víc... (10.03.2010)