Dokonalý zmysel

Apokalyptická vízia v umeleckom rúchu, ktorá mi sprostredkovala neuveriteľný emocionálny zážitok. Obraz prvej dejovej línie, sústreďujúci sa na rodiaci sa vzťah medzi mužom a ženou, je dokonale podtrhnutý celosvetovou krízou galaktických rozmerov. Otázne je, či ide - ako máme možnosť vidieť v súčasnosti - o krízu ekonomickú, finančnú alebo o krízu morálnu a duchovnú. Dajú sa od seba vyčleniť? Perfect Sense je pre mňa významovo NAJ-dôležitejší film, aký v tomto roku vznikol, ťažiaci z aktuálnych svetových problémov, spracovaný opojným umeleckým spôsobom. Jemne poetický, myšlienkovo bohatý a transcendentálny, hudobne prekrásny a melancholický. Filmový skvost, ktorý nevylučuje možnosť hlbokého mravného úpadku, po ktorom bude ľudstvo schopné vstať z popola a začať žiť plnohodnotnejšie. Eva Green a Ewan McGregor boli v romantickej polohe viac než dôveryhodní a záverečná scéna je tým najkrajším možným vyvrcholením, plným nádeje a porozumenia. (20.01.2012)

Říkal jsem si kouknu na další romanťárnu a pak ji vyprovodím z komplu že se bude divit. Jaký pro mě šok, když jsem zjistil že film je hlubokomyslný a velice chytrý. On je to vlastně velice divný film. Na pozadí každodenního života má divák možnost sledovat jak by svět vypadal kdyby lidi přišli o své základní smysly (čich, chuť, sluch...). Eva Green je božsky krásná a nestydí se to ukázat. Ewanovi jsem veřejně záviděl, že s ní mohl točit. Tuším že některé scény možná úmyslně kazil:) 70% (06.02.2012)

Podobenství s příměsí romantiky, povrchní mudrující blábol nebo apokalyptické drama? Vlastně ze všeho něco. Výborné fragmenty: uplakaná ztráta čichu, hysterická ztráta chuti a agresivní pojídání všeho kolem, absence zvuku při ztrátě sluchu, pseudodokumentární apokalyptické momentky ze světa, intimita Evy Green s Ewanem McGregorem. Zatímco si Perfect Sense krásně hraje s formou, posloucháme průběžně ženským hlasem vyprávěné něco, co se pohybuje mezi komentářem situace a lehkou úvahou nad lidskou neschopností vážit si skutečných hodnot. Dohromady nic závratně objeveného, každopádně dobrý nápad + dobře to vypadá + dobře se to poslouchá + není to dlouhé + jejich vztah je intimní a živý, nikoliv sentimentální a růžový = spokojen jsem. (06.03.2012)

Vzpomínáte na One od Metallicy? Co kdyby tak měli skončit všichni lidi? Geniální nápad rozehrát začínající vztah v pomalu se hroutícím světě, kde si lidé nalhávají, že bude líp. Ewan McGregor i Eva Green jsou skvělí i když jí mýdlo. Jediné co mi vadilo je, že se film buď nevěnoval čistě jenom jim (dokumentární vložky ze světa), anebo neukázal více příběhů z různých kusů planety. (16.01.2012)

Příběh snímku sice není zasazen do konkrétního časoprostoru, ale „hypertextové“ prokládání aktuálního fikčního dění autentickými zpravodajskými záběry svědčí o globálním dopadu nákazy a dává tušit, že k viděnému dochází právě teď a v tomto světě. Malé měřítko vyprávění s pár lidmi a jedním místem tudíž není dodržováno tak svědomitě jako v jiném komorním filmu o konci světa, Trierově Melancholii (oba film také, v kontrastu s procedurální Nákazou, věnují prostor raději reakcím postav na tušený konec existence, než příčině zkázy). Není zřejmé, nač nás tvůrci chtějí upozornit. Na nesmyslnost léčení symptomů namísto hledání hloub sahajících příčin? Na vzdalování se kořenům „čisté“, předtechnické společnosti? Na cynickost a sobeckost lidstva, které v kritickém okamžiku upřednostní tělesnou slast před pokáním? Každopádně není pochyb, že podtext nejasně artikulované výzvy je nadějeplný: neřešte krávoviny a obnovte přerušený kontakt (s lidmi, potažmo se světem). Optimistické poselství bude zvlášť pro diváky nadšené Trierovým filmem, který pod jednou slupkou deprese skrývá depresi další, dobrou záminkou k úšklebkům. Největší cynikové mohou rovnou zvolit opoziční čtení a sledovat Perfect Sense jako nezáměrnou parodii apokalyptických filmů (žrací fáze působí jako vystřižený materiál z béčkového zombie hororu). Příliš velká interpretační volnost, předvídatelnost stupňovitě komponované zápletky a strach jít opravdu na doraz (jako Fernando Meirelles v mnohem syrovější Slepotě), brání vychutnat si Perfect Sense jako katastrofický thriller. Mnohem lépe, v poslední scéně takřka bezchybně, film funguje jako klasické melodrama o zamilovaném páru, jež čelí síle mocnější než oni sami, nikoli mocnější než jejich láska. Teprve jako drama, jimiž se dobrovolně necháme dojímat, dává film dokonalý smysl. 70% Zajímavé komentáře: takken, arkis, narthasia (04.02.2012)