Dokonalý zmysel

Blížící se rok 2012 přinesl logicky přehršel katastrofických filmů a učinil z post/apokalyptického subžánru téměř subžánr nejrozšířenější. Dalo se to čekat. ,,Postapo" letos vládne všem. Jenže to by nesměl být režisér David Mackenzie specialistou na romantické filmy. Asi přesně nevěděl, co chce natočit, nebo má nějakou hlubší uměleckou potřebu romantický žánr rozmělnit, naředit, zamaskovat. Možná se za to, že má nutkání točit romantické filmy, stydí...kdo ví? Jedno je ovšem jisté - Perfect Sense je díky onomu křížení jakýsi kočkopes. A navíc kočkopes, co si hraje na tygrovlka. Jakoby velké umění, ovšem pod tou efektní skořápkou spíše jen pusto a prázdno. Laciné pseudoposelství s ekologickým nádechem. Sentimentální romantika. Mrs. and Mr. Assholes... (13.12.2012)

Pefektní námět, to bez diskuze. Režisér megafilmu Samec natočil překvapivě ambiciózní romantické drama na pozadí celosvětové katastrofy. Výsledek na mne docela zapůsobil, ale mohl zapůsobit i mnohem víc, kdyby lépe fungoval vztah dvou hlavních postav. Mezi McGregorem a Greenovou jsem v tom filmu prostě necítil žádné větší pouto. Mnohem lépe funguje ta apokalyptická linie, hlavně díky ní mě Perfect Sense bavil. Tak trochu kámen úrazu je však v tom, že se na těchto dvou liniích tvůrci chtějí vyjádřit k příliš mnoha věcem - od mezilidských vztahů, přes podstatu lidskosti až ke vztahu k rodné planetě Zemi - takže mi nakonec uniknul nějaký ústřední hlavní motiv, pokud byl tedy vůbec přítomen. Závěr na mne pak udělal asi tak jednoznačný dojem, jako kdyby mi někdo optimisticky řekl, že mi zbývá ještě celý rok šťastného života ... 7/10 (15.01.2012)

Perfect Sense nádherně prolíná dvě příběhové linie. Jednu romantickou mezi Ewanem McGregorem a Evou Greenovou a druhou dramatickou o nákaze, která se šíří světem a lidé postupně ztrácí chuť, sluch a zrak. Také ale obsahuje plno myšlenek "coby, kdyby" a představuje nám, že s omezením člověk dokáže žít. Filozofie z tohoto filmu stříká na všechny strany a není pětiminutovka, kdy by Eva Greenová nebo Ewan McGregor neřekli něco, nad čím by se hodilo pozastavit a zapřemýšlet. Nádherný film, zajímavý film...plný otázek, na které neznáme odpovědi, ale které se naučíme jen, když na ně přijde řada. Do toho nádherná, hypnotizující symfonie na piano v podání geniálního skladatele Maxe Richtera a je tu naprosto úžasná záležitost, kterou by měl vidět každý, kdo rád nad životem přemýšlí. (17.02.2012)

Parádně depresivní záležitost a ač je stavěna na pozadí romantického příběhu, lásku rozhodně "přebila" beznaděj. Celý film je bravurně vystavěn ve stylu "tak jsme se dostali na klouzačku, která končí v parádní prdeli". Navíc je znát neamerický pohled a přístup, který je o dost uvěřitelnější a tím pádem i děsivější. A já si tak během psaní komentáře přemýšlím, jak bych se asi choval a zachoval já sám, jak bych se vyrovnal se všemi handicapy které by mě čekaly. Tfuj...raději nepřemýšlet. Za mě 80% (05.04.2013)

Když přijdete o jeden z pěti základních smyslových vjemů, automaticky se tím posílí jeden z „přeživších“(zachovalých). Co se ale stane, pokud přijdete (i) o ten poslední?! Tak (nejen) o tom je tento nový komorní apokalyptický (záměrně vynechávám (zavádějící) slovo romantický) snímek D. Mackenzieho. A také o tom, že skutečnou hodnotu (věcí) si většinou (bohužel) uvědomíme až ve chvíli(ch), kdy o ně (nenávratně) přijdeme. Že to není nic nového (objevného)? ANO, to skutečně není, nicméně tento snímek nám to vše servíruje tak nějak nenásilně (jakoby mimochodem, jako holý fakt), naprosto úderně a zcela neodvratně, takže tomu divák těžko odolává. Výsledkem je tak „padající čelist“ nebo min zamyšlení se nad snímkem (nad sebou samým, svými život. hodnotami..) a to (samo o sobě) není zase tak málo. Co myslíte? Tohle není M. Bay a jeho Armageddon, tohle není ani R. Emmerich a jeho Den Poté (popř. 2012), tohle není ani F. Lawrence a jeho Iam Legend. Perfect Sense je (snad) nejblíž mixu L. von Triera a jeho Melancholii, Children of Men A. Cuaróna a McCarthyho/ Hilcoatovi The road a přece je to „zcela jinde“. Až se z toho „vzpamatuju“, srovnám si myšlenky a získám (zdravý) odstup, napíšu (snad) i něco smysluplnějšího. Prozatím bude muset postačit toto, nebo (pokud to chcete zcela stručně a výstižně)….jak říká můj kamarád „dejte to Americe a …poblejete se z toho. Nechte to v Evropě a …..posadí vás to na prdel“ nebo min „donutí“ přemýšlet. Nečekejte žádné bombastické triky, velkolepé spec. efekty, patetické proslovy, prezidenty usedající do kokpitů vojenských stíhaček a zachraňující „za 5min 12“ svět. Tady se vypráví úsporně (o to více úderně) obrazem. Ano, méně je někdy více. Výsledný resultát: objektivně za 4* (výhrady by byly a ano dokážu (i) pochopit výhrady typu: že tvůrci balancují mezi syrovou apokalypsou, artovým podobenstvím, civilní romancí….., přičemž „na samou dřeň“ nejdou ani v jednom z těchto případů a snímek (v určitých fázích) působí poněkud necelistvě (roztříštěně), nicméně subjektivně (a rád) i s přihlédnutím k omezeným možnostem a příjemně civilnímu ústřednímu duu E. McGregor-E.Green za („prozatímních“)5* Uvidíme, co s tím udělá (několika)denní odstup (23.01.2012)