Stalingrad

Stalingrad-slovo které budí respekt stejně jako pohled na žraloka bílého.Film který ukazuje že ve stalingradském sněhu nešlo spoléhat na osudovou něhu.Začátek filmu je takový prázdninový jak se vojáci koupou ve společnosti plážových slečen někde v Itálii,radují se a nabírají síly z předešlých bojů a vzápětí je slyšet trumpeta a začíná rychlý nástup na nádvoří,na cestu vlakem do míst odkud pro většinu z nich nebude návratu.Vědí že jedou bojovat,ale díky propracované propagandě srší humorem,vždyť jedou do Ruska,do země která stojí na hliněných nohách jak se německému národu snažilo nabulíkovat vrchní velení wehrmachtu.Skvělé scény,skvělá "bořící" hudba od Norberta J. Schneidera vytváří hustou atmosféru po celý film.Josephovi Vilsmaierovi se povedlo natočit doslova autentický film o zimě,hladu,smrti i bezmocnosti a Stalingrad z roku 2013 se tomuto o 20 let staršímu snímku ani zdaleka nepřiblížil. (19.06.2018)

Mám rád, když mám alespoň pocit, že se film odehrává tam, kde by měl. U německého Stalingradu jsem ten pocit postrádal. Neustále jsem byl duchem v nějaké polorozbořené továrně u Brna a na polích u Krkonoš. A když tanková bitva obsahuje 8 pasivních tanků, které prostě jenom jedou, a pěchota je s přehledem zlikviduje, tak začínám váhat, zda ve sledování vůbec pokračovat. Faktograficky je film také téměř na nule, takže toho pro spokojené sledování příliš mnoho nezbývá. (06.08.2007)

Kultovní film v době, kdy jsem navštěvoval druhý stupeň na základce. Tenkrát jsme se my všichni kluci, co spolu chodíme :-) začínali postupně přeorientovávat z akčňáků s Arnoldem nebo Seagalem na válečné filmy. A tehdy jsme se rozdělili na dva tábory - na Ryanovce a na Stalingradovce, přičemž já jsem patřil do té druhé, podstatně menší skupiny. Tak, to by bylo k nostalgii a vrátím se do reálu. Když se ještě letmo vrátím k té nostalgii (no, už vážně naposled), "Stalingrad" se mi opravdu jeví jako pravý opak "Zachraňte vojína Ryana". Spielbergův velkofilm je po technické stránce perfektní hollywoodský doják, tlačící v emotivních scénách maximálně na pilu, zatímco Vilsmaierův opus magnum je znatelně laciný a technicky nijak extrovní, ovšem s perfektní uvěřitelnou děsivou atmosférou plnou krve, mrazu, sněhu a nábojnic. Nedává velký důraz na postavy, a přesto jim nechybí hloubka a duše. Každý klad je sice vykoupen nějakým ale (drsné scény x laciná výprava, skvělé herecké výkony Thomase Kretschmanna a Karla Heřmánka x malý prostor atd.), i tak se však jedná o upřímný film, který se netváří nabubřele a svůj úkol plní (no, i když dějově je velmi nestabilní a Stalingradskou problematiku pouze načrtává, ale budiž). Po těch letech nostalgie vyprchala, ovšem i tak mohu s klidným svědomím tvrdit, že i když se nejedná o žádné veledílo, nejlepším filmem ze Stalingradu bezpochyby je. 75%. (01.11.2010)

Vilsmaier přespříliš odkazuje na myšlenku Remarqua (Na západní frontě klid) a mě to nevyhovuje. A to nejen díky tomu, že v každém případě se jedná o jiný světový konflikt. V první řadě mi vadí vykalkulovaná a v podstatě pouze kladná postava německého důstojníka von Witzlanda, rozumím pokusu poukázat na to, že ne všichni Němci byli nepřemýšlivé vraždící bestie, ale tím, že se z důstojníka udělá pouze klaďas si mé sympatie nezíská (mám rád komplikovanou psychologii postav). - Za další. I v prakticky pouze mužských filmech mám rád ženské postavy, obvykle jsou pro děj nějakým způsobem přínosné, což ovšem nemůžu říci zde o Irině (Hana Vávrová), která v každé scéně v níž se objevila působila jako pěst na oko. - Ovšem nejzásadnějším mínusem, který já ve filmu spatřuji je to, že pokud se Vilsmaier chtěl zaměřit především na psychologii postav a jejich protiválečné smýšlení, pocity a pohnutky, proč si nevybral jakoukoliv menší bitvu (nepochybuji, že by byla méně krutá, krvavá a zbytečná), ale proč rovnou sáhl po jedné z nejzásadnějších a největších bitev novodobé vojenské éry - Bitvu o Stalingrad ve které zahynulo přes dva miliony osob. Když o hrůznosti samotného konfliktu se něco málo dozvíme pouze díky počátečnímu a závěrečnému titulku. Ve filmu jako takovém vidíme pouze jednu tankovou bitvu o pěti šesti tancích proti pár zbídačeným pěšákům a jedno dobývání strategicky důležitého továrního komplexu. - Když k tomu navíc připočtu, že ani technická stránka není kdovíjak působivá na to, že se točilo v devadesátých letech a mnoho i o dvacet let starších snímků je mnohem promakanějších. - Někdo tu píše o tom, že film je působivější od amerických bratříčků v tom, že se soustředí na strach vojáků (voják se při bitvě strachy posere), rozklad morálky či nepatetické umírání (dělem rozpůlený voják). To vše je sice hezké, ale spíš můžu pochválit Vilsmaiera za to, že přečetl Remarquovo dílo a tyto scény aplikoval do svého filmu. - Vlastně se mi toho nelíbilo mnohem víc, počínaje mnohdy příšernými dialogy a konče nepříliš zvládnutým režijním vedením. - A závěrem. Jen kvůli tomu, že se na filmu podíleli také čeští tvůrci v čele s Karlem Heřmánkem nadhodnocovat nebudu. - 65% (08.12.2012)

Päťdesiat rokov od najväčšej bitky v dejinách nakrútili Nemci svoj pohľad na ňu. Na historický veľkofilm asi neboli peniaze a bolo naň aj neskoro. Namiesto toho sa Vilsmaier na malej vzorke nemeckých dôstojníkov a vojakov pokúsil ukázať ich videnie veľkej bitky. Nie vždy sa mu to darilo uveriteľným spôsobom. Viackrát som prevrátil oči nad myšlienkovými a obrazovými klišé, ktoré sa vo filme vyskytovali. Nadmerné množstvo epizód film zahltilo na úkor drobnokresby postáv a technické nedostatky ho odsunuli do šedivého priemeru. Možno to znie neuveriteľne, ale ja som sa pri tomto filme dosť nudil. A to by som sa pri dvojtísícom hodnotenom filme nemal. (12.01.2011)