Bláznivá, hlúpa láska

Všechny pasáže s Goslingem jsou na 100%, ten chlap je prostě boží. Carell je zase správně ušlápnutý fotřík od rodiny. Jen té Julianne Moore je tam příliš. Vypadá příšerně a navíc hraje nesympatickou krávu, která má všechno, co potřebuje, přesto je nespokojená a samozřejmě to vyřeší tím nejdementnějším způsobem. Víc prostoru mohla dostat Emma Stone, která je i tady znovu k sežrání. Jasným vrcholem je setkání na zahradě, už jen kvůli němu se vyplatí film vidět. (18.09.2014)

Taková hvězdná konstalace, a takový plytký výsledek. Co na tom, že před kamerou září herci jako Carell, Moore, Emma Stone nebo nový lamač dívčích srdcí Ryan Gosling, když jsou součástí scénáře tak naivního a prvoplánového, že to při vší snaze prostě nešlo ignorovat. Tři romantické linie do sebe sice krásně zapadají a první setkání všech aktérů tváří v tvář pozvedá celý film na trochu vyšší úroveň, ovšem s výjimkou Goslingovy aférky jsou příběhy málo zajímavé, v některých ohledech vyloženě přitažené za vlasy (toho malého kluka bych střílel) a navíc slepě předvídatelné krok po kroku až do závěrečného usmiřujícího happyendu. Nechci moc kritizovat, protože to si tahle komedie určitě nezaslouží, ale jak jsem se jednoduše moc těšil a očekával skoro americkou Lásku nebeskou, tak nakonec jsem musel skousnout jen další rutinní, ani ne moc vtipnou, ani nijak originální podívanou. 70% (14.03.2013)

„Robbie, prej jsi dobrej ve fotbale.“ - „Davide, prej jsi našim zničil manželství.“ A co u vás, také vám žena zahnula s Davidem Lindhagenem? Ficarra a Requa mě o 2 roky starším I Love You Phillip Morris moc neohromili. O to více vtipných situací mi ovšem nabídli tady, smál jsem se docela často. Carellův zoufalec (preferující Créme brulée před rozvodem, „vystupující“ za jízdy, přijímací od kámoše kolínskou na rozloučenou…naštěstí i s účtenkou apod.) mě bavil nejvíc, každý však něčím přispěl. Romantika sice moc nefungovala, ovšem pár momentů (vede „nahození ohřívače“, ta pasáž je jednoduše krásná) se našlo. Bohužel, mnohé americké romantické komedie to často přehánějí s dojímáním, sentimentem, a tato není výjimkou (zvlášť z dementního školního proslovu bych zvracel) ale nebylo toho tolik, aby to zničilo celý film. Za mě slušné 4*. „Sedíš tu s tím svým ubohým účesem a opíjíš se ředěnou vodkou s brusinkami jako nějaká 14tka, máš na sobě velikost 44, i když jsi 42…upřímně, nevím, jestli ti pomůžu já, nebo eutanazie.“ (19.01.2020)

Romantické komedie jsou v podstatě těžce spotřební zboží - každý rok jich pár přijde, většinou si jako vejce vejci podobných, zamíchají pár filmovými osudy, lidé se pobaví, a za týden už o nich zase nikdo neví. Crazy, Stupid, Love není zas tak moc velká vyjímka, není to film který si budu pouštět každý rok znovu a znovu... ale na rozdíl od mnoha jiných je alespoň dost chytře napsaná a obsazená tak kvalitními herci, že velmi příjemně baví a přitom neuráží svou jednoduchostí. Příběh samozřejmě není ničím jiným než zaplétáním klasického gordického uzlu vztahů v dynamickém (a místy nesmírně vtipném) stylu jízdy na horské dráze, jehož rozetnutí bohužel nešetří sentimentem... ale koho by tu zajímal příběh, že. Milostné eskapády a skvěle vypointované slovní výměny v jejich průběhu, to je oč tu běží - a to tu funguje na výbornou. 8/10 (03.01.2012)

Život píše zatracená klišé aneb komedie hořká jako mizerná whiskey. Hej, ale zvláštní je, že Crazy, Stupid, Love vůbec mizerná není a i když je vypointovaná s tou typickou americkou nadsázkou, je vypointovaná. A to je sakra víc, než většina dnešních komedií o vtazích a vůbec o životě dokáže. Fráze je prázdná tehdy, pokud jí nenásledují činy a následují-li, pak už nejde o frázi, ale vyznání. Dan Fogelman (doposud scénárista animáků) sepsal něco, co dneska považujeme za klišé, cosi nelogickýho, co je třeba prožít, aby to fungovalo. Občas tomu ještě říkáme láska. Někdo na ní prostě zapomene, protože dovolí, aby mu zvšedněla a jiný ani netuší, že je jí schopen, dokud neprohlídne vlastní povrchnost. Jasně, kdyby měla Crazy, Stupid, Love trošku nezávislejší ráz, ubylo děsně "procítěných" monologů a celkově zůstala víc autentickou, zapsala by se nejspíš výrazněji, hlouběji. Ale vtip je v tom, že v důsledku vlastně není povrchní a pokud si to samé dokáže přiznat i její divák, tehdy nebude zklamán. A kdo ví, třeba mu i něco dojde, dřív, než bude úplně pozdě. I když Steve Carell zůstane asi navždycky 40 let panic, tady se mu podařilo odpanit nadsázku vkusně a galantně. Někdy se prostě nemusíš smát, stačí, když se usměješ a pochopíš. [final rate: 75%] (04.11.2012)