Zakázaný člověk

Skvěle navozena atmosféra habsburského mocnářství v 1. polovině 19. století. Havlíček si podobný zájem filmařů zaslouží, scénárista Martin Šafránek se možná mohl vyhnout zkratkovitosti, ale jinak tým Dušana Kleina odvedl poctivou práci - perfektní lokace, kostýmy, výborné herecké výkony a parádní hudební podkres Ondřeje Brzobohatého. (21.09.2009)

Klasická veřejnoprávní nízkorozpočtová fušeřina, nudná k zalknutí. Sledovat Taclíka s umělými kotletami by samo o sobě znělo jako špatný vtip, totéž však v bleděmodrém platí i o zbytku hereckého ansámblu - Zakázaný člověk je defilé mizerných herců (Vladimír Dlouhý promine) navlečených do historických kostýmů a odříkávajících stupidní repliky, které svým míšením češtiny s němčinou film místy posouvají téměř do roviny parodie à la Alles Gute. Klein látku zpracoval ubíjejícím a konvenčním způsobem, v němž tisíc a jedno ohrané klišé nechaly vzniknout filmařsky nezáživnému tvaru, poplatnému současnému televiznímu mainstreamu ve své nejprovařenější podobě. Při sledování podobných slátanin se nelze divit steskům stoupajícího počtu lidí, kteří by rádi zrušili koncesionářské poplatky - vědomí, že se z našich kapes financuje vznik podobných sraček, na náladě vážně moc nepřidá. Jediný důvod, kvůli němuž stojí tenhle výplod scenáristické bídy za pozornost, je odhalená scéna Sandry Novákové, kvůli níž jsem si to pustil - bezprostředně po dokoukání jsem ale smutně seznal, že mi to za ten jeden záběr vážně nestálo. (27.05.2013)

Velmi pěkné a potřebné téma, dobrý výběr herců – leč výsledek tak pěkný a potřebný není. Čekal jsem biografické dílo, životopisný film, ale na obrazovce jsem jen stěží v temných stínech rozeznával jednotlivé postavy. Jistě, dnešní filmová technika dovoluje filmovat prakticky za jakýchkoliv světelných podmínek, ale to by ještě neměl být důvod k tomu, aby divák děj na obrazovce musel jen tušit. Postrádal jsem zmínky o literární činnosti Karla Havlíčka. Také jsem se nedozvěděl, kde se vzal jeho přídomek Borovský a ani to, jestli se používal už za života Karla Havlíčka nebo až po jeho smrti. Nezbývá mi než říct, že životopisný film, který místo toho aby život osoby, o které je, přiblížil, vyvolává otázky, není dobrým filmem. (pondělí 21.09.2009) (21.09.2009)

Příběh sleduje paralelně dva osudy: novináře Karla Havlíčka a udavače z povolání Wagnera. Snaží se ukázat důležité okamžiky jejich životů, ale výsledek je trochu nepřehledný a nedůvěryhodný. Wagner je celkově vykreslený mnohem lépe, u Karla Havlíčka se snímek zaměřil spíš na jeho osobní život - o jeho provokující novinářské a spisovatelské práci se divák dozvídá jen velmi málo, není z čeho vyvodit, že „ … je v osmadvaceti letech na vrcholu slávy i politického vlivu. Vlastní největší české noviny, je široce známý, všemi obdivovaný …“. Navíc jeho portrét není zrovna nejlichotivější. Spíš nežli jako všeobecně uznávaný zapálený vlastenec je vylíčený jako poněkud domýšlivý a sebestředný, nepříliš sympatický hrdina - což se sice navzájem nevylučuje, ale myslím, že to druhé by nemělo převážit nad tím prvním ... :-) (21.09.2009)

TV/// Obsazení 10/10 Děj 6/10 Hudba 8/10 Efekty 7/10/// +jeden oblíbený herec vedle druhého, kvalitní výprava, dobrý hudební doprovod, zajímavý námět na film -škoda že Fixová, Hofmann a Brzobohatý měli menší role, taky mi vadilo, že to je hodně deprimující, přesto že všichni víme jak to dopadne/// Na české poměry nevídané. Jedná se o drama, vlastně skoro historické, dobře zpracované. Tvůrci si dali záležet i na výpravě, soudobé atmosféře a rovněž mi udělali radost i výběrem herců. Je škoda, že je to hodně "vystříhané". Přišlo mi, že látka by vydala na dva filmy. Hlavně v závěru je to hodně urychlené. A konec mi na tváři úsměv nevykouzlil, je to spíš takové smutné./// Celkem 73%/// (20.09.2009)