The Last Man on Earth

Charismatický Vincent Price bravurně utáhne postapokalyptickou vizi světa, kde záhadná epidemie mění lidi na jakési mutanty. Kříženci zombie a upírů se potácí městem a Price se snaží přežít. Každý den hledá zalezlé upíry a současně shromažďuje věci, které mu umožňují přežívat. Noc je jednou velkou noční můrou, kdy nemrtví se snaží dostat do opevněného domu, jeho jediného útočiště. Jen vzpomínky jsou připomínkou světa živých, ...zůstal sám... Asi nejtěžší bylo zřejmě vylidnit město a pořídit pro natáčení dostatek mrtvol. Syrová černobílá kamera a místy nervydrásající hudba dodávají snímku na naléhavosti. Mezi několika děsivými scénami vyčnívá ta, kdy jsou mrtvoly shazovány ze srázu do ohně a Price se marně snaží najít dceru, než skončí na dně jámy... (27.10.2013)

Mrtvoly válející se v liduprázdných ulicích, noci plné bloumajících zombie, jáma pekelná aneb  věčně hořící skládka lidských ostatků a Vincent Price.  Nevyléčitelná nemoc, která postihla celý svět, dnes pochopitelně o to mrazivější téma  a zřejmě jediný přeživší, který den za dnem hledá další motivaci k boji o přežití. Jeho vzpomínky pak (díkybohu) nepůsobí jako umělecká fetiš režiséra, kde je potřeba si spojovat nejasné střípky skutečnosti, abychom získali alespoň náznak celkového obrazu, ale hezky polopaticky se dozvíme, co se to vlastně stalo. A světe div se, nic to nemění na naléhavosti ani děsivosti takových flashbacků. Scénu s hledáním dcerky u výše zmíněné jámy pekelné si budu pamatovat dlouho. Nebýt akčního a z mého pohledu trochu rozpačitého vyvrcholení, byl bych naprosto spokojený. Respektive vadilo mi  ono zbytečně akční pojetí onoho závěru, ne ono vlastní rozuzlení, které v posledních záběrech v kostele třesklo tak, jak mělo. Výborný filmový zážitek, ostřím čtyři dubové kůly... (30.08.2021)

Mathesonovu knihu jsem necetl, ani jsem nevidel zadne jine zpracovani, takze o deji jsem mel jen hrubou predstavu. Tahle nestandardni upirina me po nekolika minutach naprosto vtahla a drzela me az do uplneho zaveru. Je sice fakt, ze po genialni prvni tretine jde atmosfera trochu dolu, ale neni to zadny propastny rozdil. Na prvni pohled jde o jeden z filmu, ze kterych Romero cerpal inspiraci pro NOTLD. Co ho ovsem vyzdvihuje do nebeskych vysin je Vincent Price v jedne ze svych nejlepsich roli vubec (a to je co rict). Neocekaval jsem depresi a vim ze upiri se boji cesneku a zrcadel, takze jsem se bavil dokonale. (31.07.2005)

Zaujímavé, ako niektoré staršie filmy dokážu evokovať súčasné udalosti. Pri Soderbeghovej Nákaze (Contagion, 2011) je podobnosť až desivo presná. Starší film Posledný človek na svete (1964) pripomína súčasnosť len rýchlo šíriteľnou nákazou. Dôsledky sú ale vo filme fatálnejšie. Posledným naozaj človekom ostáva muž, pracujúci v medicínskom výskumnom centre na vývoji vakcíny proti vzduchom a vetrom sa šíriacej nákaze. Vakcínu síce neobjaví, ale z neznámych dôvodov prežíva. Jeho osamotené trojročné plahočenie má však desivú podobu. Každý deň opakuje rutinu s likvidovaním nakazených, z ktorých sa po západe Slnka stávajú až príliš živí a smrtichtiví zombíci. Takže na ich elimináciu je potrebné draculovsky osvedčený kôl do hrude, benzín a oheň. Nekonečná osamelá mäsiarčina. Ako terapia slúžia platne s obľúbenou hudbou a púšťanie si domáckych filmov so zábermi šťastnej rodinky. Lenže, čo z toho, ak manželka je v truhle a nikde nikto? Alebo žeby predsa? Nuž, nekonečné likvidovanie nezlikvidovateľného ľudského odpadu dopadne nezvratnou logikou i na posledného muža. Pretože (spoiler): Kto čím zachádza, tým aj schádza. Táto pravda je známa prinajmenšom z doby straých gréckych bájí a povestí. V nich krutého a bezohľadného lupiča Sinisa, ktorý likvidoval svoje obete priviazaním o vrcholky dvoch borovíc, ohnutých k zemi; následným uvoľnením vrcholcov sa telo nešťastníka roztrhlo na dve polovice, tak tohto sadistu zabil hrdina Théseus tým istým spôsobom. (koniec spoileru). Skvelý herecký výkon ikonického Vincenta Pricea, však nestačí prekryť fádnu monotónnosť prežívania, trochu oživenú v poslednej tretine filmu. (03.07.2021)

Rozbití na tři samostatné kapitoly snímku zcela určitě neprospělo a přechod z apokalyptické vize budoucnosti do rodinného dramatu a závěrečné důchodcovské akční pasáže je zbytečně roztříštěný a nesouvislý. Místo očekávané deprese plné vnitřních monologů se dočkáváme tupé retrospektivy s ještě tupějšími herci a nezbývá než litovat, že název tohoto díla nelze brát doslovně. Atmosféra, která se zpočátku dala krájet, nadobro mizí a s ní i celková uvěřitelnost vyprávění. Scénárista odvedl standardní strojovou práci a nedokázal oživit epizodní postavy na malém ani hlavního představitele na velkém prostoru, což je vzhledem ke geniálnímu obsazení klíčové role velká škoda. Důkaz, že výtečný námět s uchvacujícím úvodem někdy přináší velké zklamání. (09.07.2005)