Pripjať

Pohled v roce 1999. Dnes po 20 letech se toho moc nezměnilo. Aspoň u těch domorodců. Dobrá paní vědkyně. (21.07.2019)

Nekolika cenami ovenceny na petatricetimilimetrovy cernobily film natoceny dokument o zivote v zone, ktera vznikla po vybuchu casti cernobylske jaderne elektrarny v roce 1986. Ackoliv je cela tri desitky kilometru ctverecnich velka oblast stale zamorena, tak se v elektrarne v dobe nataceni porad jeste pracovalo a v oblasti stale bydlelo nekolik stovek obyvatel (elektrarna byla odstavena az o rok pozdeji, v roce 2000). Dokumentariste mluvi s lidmi, kteri na miste ziji, z nichz si nekteri vubec nedelaji z radioaktivity ani pres velke nebezpeci zadnou hlavu a oblast odmitaji opustit. Jini by ho naopak opustili radi, protoze si moc dobre uvedomuji co jim hrozi, ale urady jim udajne nijak nepomahaji. Nekteri pracuji jako hlidaci opustene radioaktivni techniky a vybaveni budov, pro ktere si pres zakazy pravidelne chodi novodobi stalkeri, jini pestuji a sklizeji na ozarene pude a lovi radioaktivni zver. Na vsech ale lezi stin cernobylske tragedie. (31.08.2009)

ORF vždy byla zárukou vysoké kvality dokumentárního snímku. K Pripjati mám jednu výtku, obsahuje příliš mnoho "hluchých" pasáží. Ale i tak se jedná o nesporně zajímavý dokument, který nám ukáže život i práci v Zóně (třicetikilometrovém okruhu okolo JE v Černobylu). (11.06.2011)

Vidět život lidí v Zóně bude snad vždycky zajímavé. A Pripjať je pro mě jistým smyslem kouzelný místo. Jde vidět, že příroda je pořád dost silná. Mrtvá zóna sice mrtvá ještě dlouho zůstane, ale chtěl bych zažít nějaký její rozvoj. (13.02.2017)

Kvalitní dokument, ve kterém jsem se dozvěděl spoustu zajímavých věcí jak se žilo v tehdejší době v "ZÓNĚ". Poté co jsem náhodou narazil na název Pripyat a nebo také město duchů, jsem si hned hledal zajímavosti a prostě vše o té tzv. zóně. Dokument by klidně mohl být zařazen i pod drama, protože zpovědi obyvatel a lidí pracujích v zóně byly opravdu smutné. Našel jsem sice jen verzi s anglickýma titulkama, nějaká česká to asi nepřipadá v úvahu, ale i tak jsem byl spokojen. Babička s dědečkem, kteří jedí vše vypěstované na radioaktivní půdě, jí radioaktivní ryby, ale neopustí zónu, protože tam mají svůj domov, opravdu obdivuhodné příběhy. Dokument, který stojí za shlédnutí. (22.01.2013)