Generál Nil

Pohnutý příběh statečného a čestného muže, který v době a na místě kde se odehrává ani nemohl skončit jinak než skončil - Armija Krajowa vedla nerovný ozbrojený boj proti nastupující komunistické moci ještě dlouho po skončení války a její členové za to většinou velmi draze zaplatili... Olgierda Lukaszewicze jsem měl vždycky rád, ale jestli nepodal svůj životní výkon právě zde, tak potom už nevím kde. (16.05.2011)

Ve filmu jsem se konečně dozvěděla, kdo vlastně byli ti strašní soudci a prokurátoři, kteří posílali nejlepší syny národa na šibenici. Kdo byli hlavní komunisté, kteří po válce převzali moc v Polsku i u nás. Tento film je skvělý, protože na stůl položí všechny karty a na nic si nehraje. Ano, takto zemřeli nejlepší vlastenci, a toto jsou lidé, kteří je popravili a nikdy za to nebyli potrestáni. Bravo, Poláci. (25.04.2017)

Smutná výpoveď pochmúrnej doby, začiatok novovekej éry temna v Poľsku (ale nie len tam). Z môjho pohľadu bol generál Nil rozporuplná bytosť. Na jednej strane si zasluhuje úctu a obdiv, ako vojak a nadaný veliteľ nemal žiadnu chybu, no v čase "relatívneho" mieru jednal pomerne hlúpo a skratkovito. Akoby vôbec nevedel alebo nechcel vedieť čo sa okolo neho deje. Stále do neho všetci hučali nech odíde, nech odíde, no a on radšej asi tú oprátku... Odhliadnuc od postavy, film poskytne aj výborný atmosferický zážitok a mnoho informácií o tomto smutnom období. Vrelo odporúčam! 85/100 (20.12.2016)

Nie je to prvý, ani posledný film, ktorý som o stalinistických procesoch videl. Filmy majú spoločné, že akonáhle o niekom sa v mene vyššieho záujmu rozhodne, že bude zlikvidovaný, tak zlikvidovaný bude. A nikto z tých, ktorí priložili roku k dielu nebude nikdy potrestaný. A spolu s ostatnými hlupáčikmi budú donekonečna nosiť Stalinove obrazy na zhromaždenia nepoučiteľných, mumlať "robili sa aj chyby" a spomínať na mlieko za korunu sedemdesiat. Možno to tak v prírode, milujúcej priemer, funguje. Špičky sa likvidujú, aby ich miesto mohla zaujať amorfná, tvárna masa. (22.08.2019)

Bezprostředně po zhlédnutí jsem nabyl dojmu, že nám pšontci sprostě vyčórovali Heliodora Píku, aby mohli taky frajeřit, že jim jejich zkurvení komanči zařízli významného generála a válečného hrdinu. Historické zásluhy a poválečné osudy Cheliodora a tu tego Emila jsou totiž skoro jako přes kopírák. Ale naše rudé kurvy byly první, heč! Čili jejich rudé kurvy jen o čtyři roky později skopčili nouhau a trapně se opičili. Každopádně je z toho takové to klasicky šablonovité, solidně natočené i zdramatizované životopisné drama o zrůdnostech levotočivých pamrdů a jejich obětech, jakých už bylo uplácáno minimálně několik desítek. Ale zjevně je to pořád málo a my ne a ne se z historie poučit, ač inicializační metody novodobých vypočítavých neomarxistických sviní a jejich zmanipulovaných přitroublých pohůnků, kteří v masově šířené patoideologii kolektivního myšlení nacházejí své místo na slunci i sysel života, jsou naprosto totožné s jejich předchůdci, a je jen otázkou času, kdy od potlačování svobody slova, cenzury a veřejné dehonestace a ostrakizace jiných názorů přejdou zase do masitější fáze dvě. Načež věční gaučoví bojovníci budou opět pár dekád s jhem a kravským zvoncem na krku obětavě orat na 120 % pro „blaho lidu“ a unisono bučet eurointernacionálu ve jménu těch, co „byli ničím a teď jsou vším“. (30.03.2022)