Odcházení
Leaving
Réžia:
Václav HavelKamera:
Jan MalířHudba:
Michal PavlíčekHrajú:
Josef Abrhám, Oldřich Kaiser, Dagmar Havlová, Jaroslav Dušek, Tatiana Dyková, Eva Holubová, Vlasta Chramostová, Jiří Lábus, Jiří Macháček, Josef Polášek (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Světově uznávaný dramatik a politik Václav Havel se poprvé stane režisérem, aby převedl na filmové plátno hru, kterou s úspěchem uvedly domácí i zahraniční scény. Setkání Václava Havla s filmovou režií, řečeno jeho slovy – v závěru jeho veřejné kariéry - je poněkud symbolické. Jeho rodina, především v osobě jeho strýce Miloše Havla, je úzce spojena s rozvojem československého filmu a vybudováním domácího filmového průmyslu v období první republiky, sám autor odmalička toužil stát se filmovým režisérem, dobové poměry však mu zmařily jak studium, tak naplnění této dlouholeté touhy. Zároveň je to poprvé, kdy Václav Havel bude svou autorskou vizi sám interpretovat. „Divadelní hra je jakýsi polotovar, který autor nabídne divadlům a ta si s ním naloží po svém,“ říká Václav Havel a dodává vysvětlení, proč se rozhodl zkusit filmovou režii. „Myslím, že autor to má pokorně snášet. Nesnese-li interpretaci někým jiným, má psát romány a ne divadelní hry. Poté, co mnohá desetiletí se mé hry takto hrají, pocítil jsem chuť konečně interpretovat sám sebe. A navíc filmem, což pro mne znamená určitou vnitřní satisfakci. Původně a vlastně celý život jsem chtěl být hlavně filmařem. A teď se mi to snad splní.“ Příběh filmu Odcházení je příběhem zlomového bodu v lidském životě. Dr. Vilém Rieger po dlouhá léta zastával funkci kancléře, nedávno však o ni přišel a zřejmě se s tím neumí vnitřně vyrovnat. I když se snaží to nedat najevo, v podstatě se mu zhroutil svět. Musí se vystěhovat z vládní vily, která se už za ta léta stala jeho domovem, a musí se účastnit nedůstojné procedury oddělování erárních věcí od věcí soukromých. Zároveň - a hlavně - musí prožít rozklad svého okolí, svého "dvora", a uvědomit si, jak málo ho vlastně znal. Ve filmu nejde jen o odcházení jednoho politika z funkce, ale obecněji o sám fenomén změny: každou vteřinu něco přichází a něco nenávratně odchází, nevíme odkud se všechno vynořuje a ještě méně víme, kam se to zanořuje. Vlastně jde o klasické téma dramatu, kterým je konec. Konec člověka. Konec epochy. Konec nějakého společenství. Konec lásky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (486)
Čekal jsem sračku nebeských rozměrů a byť jsem jí chvílemi dostal, chvílemi naopak překvapilo pár skutečně vtipných (ve všech významech toho slova) momentů. Občan Havel je už na toto uvědomění zřejmě stár, ale dnes už si prostě postmoderní Eintopf či schéma absurdního dramatu samo o sobě k okouzlení diváka nevystačí, ale věřím, že před pár dekádami to mohlo fungovat znamenitě. Nemohu se zbavit dojmu, že ujmout se tématu zkušenější filmový režisér a udělat z něj nákladnější zhruba tak hodinovou TV inscenaci, byla by to celkem bomba. Především druhá třetina filmu je trochu k nepřežití a nůžky by snesla. Havlovo cameo je okouzlující, díky za slona z Loděnic a to Budařovo tričko remixující Warhola a Klimta chci ! ()
Dobrá. Postavu Václava Havla mám rád, pro mě je to člověk s velkým srdcem, proto mu rád cokoliv odpustím. I to, že si na sklonku života splnil sen a natočil podle své divadelní hry celovečerní film. Mohlo to dopadnout o dost hůř. Příběh, který jsem jako divadelní představení prozíval a moc nepochopil, je za filmovou kamerou srozumitelnější a také kýčovitější. Ovšem to považuji za záměr. Vytratily se Havlovi vstupy zpoza plátna (významné plus oproti divadlu), které nahradila Malířova povedená kamera. Reálný svět vymaněný se z prostor Archy již tolik nesvírá ani herce, takže je o co hrát, přestože film jistá teatrální pravidla dodržuje a chová se obdobně, jako kdybychom se z divadelních prken o moc neposunuli. Pokud bych byl nějak šmrncnutý politikou, tak je to pro mne něco jako povinná četba, ale to bohudík nejsem. Tak proto jen ty tři hvězdičky. ()
* 18.12.2011 :-( * Absurdní divadlo na plátně, nic jiného no. Odcházení nemá příliš spád, není nijak třeskutě vtipné, ale když se člověk dokáže zaposlouchat, tak to ani příliš nevadí. Trochu mě ale udivuje a mrzí, že když si pan Havel celý život toužil zkusit filmařinu, nenatočil svůj (bohužel) jediný film více "filmově". Ale i tak nelituju devadesáti minut, které jsem s Odcházením strávil. Na to, aby to byl hloupý / nezajímavý film, byl pan Havel příliš chytrá osobnost. Osobnost, kterou jsme si jako národ - když tak čtu příspvěky některých individuí, možná ani nezasloužili. Čest Vaší památce. ()
Chápu, že tomu dílu většina lidí nerozumí, a myslím, že je to v pořádku. Pro většiny tu vzniká děl až moc a soukromník rozumí své využitelné svobodě. Takže ani já nebudu tentokrát nic soustavně vysvětlovat, jen hlásím, že jsem se zase jednou u něčeho spiklenecky a svobodně nadechla. Líbila se mi napsaná hra a líbí se mi film, obojí na sobě téměř nezávislé, jak to má být. Je to nejen chytře poskládáno, ale i režie je mistrná, a jsem nadšená, jaké se VH vybral herce a co z nich dostal: dojemná satisfakce pro Lábuse s Kaiserem, pro Dagmar Veškrnovou, pro Abrháma, Zindulku a Chramostovou – byli všichni překrásní, trefní, decentní, neomylní a skvělí... A naopak co se týká Budaře, Duška, Macháčka, Holubové a Vilhelmové, kteří hrát buď už neumějí, nebo nikdy neuměli, dokázal je obsadit a zpracovat tak, že podali přesně ten potřebný výkon a vypadali tak, jak si zaslouží. Zkrátka od autora tu každou větou, obrazem, rozostřeností či naopak zacílením (kamery i významu) plyne citlivá a výkonná ironie vůči všemu – na rovině herecké třeba vůči nesvobodné historii našeho herectví, i jeho svobodné, leč neumětelské současnosti. Nebo fakt, že Ivan, bratr Václava Havla, je celou dobu přítomen na balkonu, pozoruje, je tam, všechno vidí, o všem si myslí své, a sám není vidět. Ale je to plynulý nelineární komentář soukromého i veřejného života, umění vysoké hry i karikatury, zastírání i odhalování. A ta půvabná srovnávací rovina české kulturně-politické zmršenosti vůči anglickému aristokracionářství a slouhovnictví, ruské všeosudovosti, francouzské sociálnosti a německé akurátnosti. Je toho tam samozřejmě mnohem víc, i co do sdělovacích a sdělných rovin – nad některými větami, které nechal pronášet paní Dagmar, nebo které říká sám, nad některými škleby člověku uprostřed soukromého smíchu vděčně zatrne. Ode mě si opět vysloužil veliký srozumějící respekt. ()
(Z přečtených komentářů doporučuji liborek_, StarsFan a Vodnářka, líbí se mi NinadeL, ale i Aelita.) Po Svěrákových Vratných lahvích další labutí píseň, na níž je ovšem pikantní, že je pětasedumdesátníkovou prvotinou. Do tohoto filmu jsem šel s velkým strachem, že to bude trapas, který nechci vidět. Ale ukázalo se, že jsem beznadějný havlofil, protože to bylo prostě boží. Pašácky postavené na vizuální a divadelní přepózovanosti a rekvizitárnosti. Všechno přesné, včetně postřehů, které bych od politického kmeta pohybujícího se poněkud mimo všední život opravdu nečekal (viz třeba mladší dceru). (Dále se SPOILERY.) Kancléřův seriálový proslov pro deník Fuj začíná směsí sebeironie a opravdovosti, takže z těch slov při znalosti poměrů mrazí, záhy však nepozorovaně přechází v záměrně nabubřelé autoritářské fráze „já být velká demograt“, aby se posléze přes absurdní politické sliby dostal ke karikatuře české prasečí politiky a adoraci toho, proti čemu se Havel ve svém úřadě i po odchodu z něj stavěl, místy excituje až v diktátorské záchvaty (Havel zde také zjevně reflektuje svou nikoli neproblematickou bezvýhradnou podporu různým válkám za "export demokracie") a končí v senilní absurdnosti se utopivším „nejvyváženějším projevu, jaký jsem kdy od vás slyšel“. Poselství na rozloučenou: zvažuj a rozvažuj. A případ Klein! (Upomínková pravítka k tomu.) Tytéž fráze, identicky formulované základní postuláty. Klein znamená malý. Který živel zde představuje starší dcera? Zajisté jiný než andělská riegrofilka Bea, politoložka, multikulturní sociopsycholožka a intermedialistka. Poměrně dobře čitelné. Pro intepretaci starší dcery (jde o něco jiného než o rodinné poměry bezdětného Havla) doporučuji k povšimnutí, že autorova manželka zde hraje pouhou „dlouholetou přítelkyni“. Noční scéna je osobním pohledem člověka, který ví, že už opravdu odchází. Vychytávky jako je rozkošně nesmyslná boční stylizace do ruského klasického dramatu nebo kámen zakopávání musím přenechat bystřejším a vzdělanějším komentátorům. Z odbourávajících drobností zmíním alespoň nápis Freedom na kšiltovce redaktora fuj Macháčka (vzápětí žádajícího o skořici do piva). Abrhám bezvadný a dokonale pasující. Kaiser opět dokázal, že vsadit na něj se zajímavou rolí stojí za to. Velký dík za Chramostovou (zvláště etuda s pánvičkou nemá chybu). Veškrnová-Havlová – věřte nevěřte, ať ji beru jako herečku nebo jako ženu, v žádném jiném filmu jsem z ní neměl tak skvělý pocit jako tady. Holubová i Lábus skvěle sekundující, Zindulka v klasicky skopečkovské roli dokonalý. Dušek tentokrát pouze ucházející, ale už to, že V. Kleina hraje právě on, stačí. Ostatní už jmenovat nebudu, všichni dobří. Jako škvírku naděje v závěrečné katastrofě (Bea!) vidím kočího Lanďáka. Autorovo šaškovské vynoření by bylo dokonalou tečkou, kdyby po ní nenásledovalo jediné opravdu trapné místo (křečovitý sborový smích všech zúčastněných), což je v samotném závěru dost průser. V dosavadním průběhu sem tam se vyskytující vztahovačně přepjatá místa neřeším, protože – málo platné - přesně pojmenovávají beznadějnou nadvládu ksindlu, v níž žije celá obec (který samozřejmě mají na triku všichni, nicméně jistá osoba zde plným právem slouží jako jeho ideální personifikace). Takže Náčelníku, čtyři silné za parádní fandovský film, pátá je na cestu a za cestu. Ano, i já hodnotím zaujatě. Pravda a láska musí zvítězit. () (menej) (viac)
Galéria (22)
Zaujímavosti (16)
- Před začátkem natáčení se Václav Havel nechal slyšet, že pokud se film nepovede, bude prvním, kdo to pozná, a zavře ho do trezoru. Po premiéře k tomu dodává: „To byla samozřejmě nadsázka nebo jakýsi položert. Ten film nezakážu, snad bych na to ani neměl právo, ale zvědavý na ohlasy pochopitelně budu. Budou-li příznivé, zaraduji se, že má veřejná kariéra nekončí a nevrcholí výbuchem. Nebude-li to úspěšné a roztrhá-li to kritika, řeknu si, že lidi potkávají horší věci, než že se jim nepovedlo natočit dobrý film.” (Coldrex)
- V závěru filmu se za kočárem objevuje Ladislav Špaček, bývalý prezidentský poradce Václava Havla. (SLOTH)
- Divadelní hra o pěti dějstvích Odcházení vznikla v roce 2007. Česká premiéra se konala 22. května 2008 v Divadle Archa v režii Davida Radoka, v hlavních rolích se představili Jan Tříska, Zuzana Stivínová, Vlasta Chramostová a další. V zahraničí byla poprvé uvedena téhož roku 20. září v Londýně, během posledních 2 let se pak úspěšně hrála po celém světě, zatím poslední inscenaci Odcházení uvedlo v květnu 2010 divadlo Wilma Theatre ve Filadelfii. [Zdroj: Bontonfilm] (POMO)
Súvisiace novinky
Zemřel Josef Abrhám
České nebe se rozrostlo o další velkou hvězdu, ve věku dvaaosmdesáti let totiž zemřela jedna z nejvýraznějších postav naší kinematografie, Josef Abrhám. Oblíbený herec se poslední dobou bohužel… (viac)
Reklama