Indiana Jones a Nástroj osudu

Team MrHlad, bohužel. Indiana Jones je tak starej, že dvě a půl hodiny všem jen ujíždí. Ve vlaku, na koni, na motorce, v autě i na lodi. Už si chudák stařík ani pár desítek metrů nezaběhá, a mně je z toho smutno. Aspoň že ty šťavnaté rány pěstí pořád zní tak dobře, a vykrádání hrobek má taky ještě kouzlo. Zbytek docela bída. Konec měl přijít dřív, i když o nedůstojnosti se naštěstí také mluvit úplně nedá. [Cinema City Slovanský dům] (27.07.2023)

Sice chovám k Harrisonu Fordovi ohromný respekt, ale nepřijde mi úplně vhodné, aby nyní jako osmdesátník předváděl stejné kousky, ve kterých poskakuje po městě a rve se s každým jako zamlada. Další věc, jenž mne celkem iritovala, byla celá první polovina filmu, v níž je nám naservírováno zhruba 90 minut čisté akce bez jakékoli hutnější příběhové omáčky. Všechny ty bitky a automobilové honičky mne tak nechaly zcela chladným a do díla jsem se jen horko těžko dostával. Mohu tak pochválit pouze záporné postavy, ti byli v čele s Mikkelsenem parádně zvolená parta nácků. Na druhou stranu bohužel kladní hrdinové dosti nezajímaví, staří a nebo otravní. V závěru sice uznávám, že finálních 20 minut, byť plno nejrůznější filmových chyb a šíleností, vylepšilo mé do teď velmi pochmurné celkové dojmy z filmu, ale ani tak to na víc než 3 hvězdy ani zdaleka nemá. 50% Vůbec se mi proto nelíbí, co se z Indiana Jonese za ty poslední roky stalo. Dříve tam také byly akční parádičky a nadpřirozené prvky, ale v té době alespoň tvůrci stáli pevně nohama na zemi. Teď je z toho ovšem velká akční fantasmagorie skoro jako nějaké Rychle a Zběsile. Samozřejmě k tomu navíc nesmí chybět mimozemšťani, cestování časem a nevysvětlitelné a ve filmu nevysvětlené zázraky. PS: Indy má zřejmě v zadku jakýsi Nazi vysílač. Ať se totiž po světě  ve filmu hne kamkoliv, oni jsou mu pokaždé ihned v patách a dorazí na místo zhruba 5 minut po něm, což je další filmová záhada.... (20.09.2023)

Poslední dílek skládačky nedal vydechnout. Řetězec akcí, brilantních nápadů a velké srdce na stříbrném podnose s tou nejupřímnější snahou diváka potěšit. A já jsem potěšená byla. Indy je legenda. Ikona. Láme mi srdce, že už je konec. Výtky vezdejší jsou v tomto případě na vodě, je to kult a Mangold dostál důstojnému rozloučení. Je borec, o Fordovi nemluvě. Špičkový biják a kdo to nepochopil, nezaslouží si ho. (03.07.2023)

Mojí mámě se ten film bude líbit. Zhruba s touhle myšlenkou jsem odcházel z pětky Indiana Jonese, která podlehla zvláštnímu fenoménu posledních let – ignoraci věku hlavního hrdiny. Pátý Indy by klidně mohl fungovat jako old schoolové dobrodružství, v němž Harrison Ford hlavně rozdává moudra, řeší hádanky a kraluje dojemným scénám, jelikož tohle všechno v osmdesáti zvládá na jedničku. V Lucasfilmu se ale místo toho rozhodli, že ho na sílu narvou do epického blockbusteru, který usilovně sype z rukávu jednu akční scénu za druhou.   Nástroj osudu vám tedy hodinu a půl hází do obličeje honičky a přestřelky často pochybné trikové kvality (a s velmi starým pánem v centru dění), jen aby se po „celém filmu“ konečně vyložily karty na stůl a začal ten opravdu důležitý příběh, k němuž snad nešlo dojít složitěji. Jakmile se začnou dít klíčové věci, je vlastně skoro konec – a vy máte pocit, že to celé sice bylo fajn, ale mohlo toho být výrazně méně, ocenili byste prokreslenější záporáky a nevadilo by vám, kdyby Helena byla opravdová postava a ne jen Phoebe Waller-Bridge hrající Phoebe Waller-Bridge.   Takže ano, bavil jsem se a občas jsem byl dojatý, ale chtělo to ubrat na prázdné akci, přisypat Forda v dramatickém módu a nechat si víc prostoru k řešení hlavního příběhu. Takhle je z toho jen slušná velkolepá oddechovka, která však na legendární trilogii kouká z opravdu úctyhodné dálky. (27.06.2023)

Disney myslí na fotry, i když na tom prodělá myšákův kabát, hodný. Ne, není to žádný Logan s bičem. Mangold vystřihl staromilsky bezpečnou jízdu po známých kolejích, které se už trochu třese brada v akčních scénách a, ruku na srdce, připomíná rozhovor s dědou, který vám po pětisté opakuje stejnou historku z války, co už nápadně zavání nastupující senilitou. Tempo a gradace po fajnové první třetině upadnou a film tak potřebuje kardiostimulátor nostalgie. Ten mu naštěstí v posledních minutách vpálí takovou dávku, že bič opět práskne. A ne, nemyslím tu krásnou nažehlenou metaforu člověka, který žije z / v minulosti. Ale mnohem spíš tu něžnou scénu dvou lidí, který už nejspíš bolí úplně všechno. I can relate to that! (11.02.2024)