Poslední neděle

Čekala jsem vážné unylé drama o Tolstojově stáří, ale tohle byla velmi zajímavá a dokonce humorná sonda do celého jeho okolí. Možná bych jen místy vytkla větší pomalost. Nicméně příběh, scénář i hudba se skvěle doplňují a herci tady kopou za tu nejvyšší ligu. A protože mám slabost pro historické dramata, zvlášť ty biografické, tak musím dát 4,5*. (12.06.2010)

Ikona ruské literatury v trochu jiném světle, než jak ho možná známe z hodin literatury. Nevím do jaké míry jsou jeho poslední dny věrohodné, ale zcela jistě vím, že život s ním nebyla procházka růžovým sadem. Už jen vzhledem k jeho sňatku s ženou ze zcela jiného prostředí muselo nutně docházet k mnoha nedorozuměním a Levočkovy nevěry a potažmo tak trochu psychické týrání na své manželce určitě k ideálnímu manželství nepřispělo. Tím nechci negovat mnohdy zcela jistě nepatřičné chování jeho ženy, jak bylo patrné z The last station. Já byla osobně nesmírně nadšená z brilantních hereckých výkonů, kde zazářila hlavně Helen Mirren, to byl její mistrovský výkon za který dávám jednu hvězdu navíc. Jinak jsem čekala, že to bude mít přece jen trochu větší spád, protože místy to bylo docela nudné a možná kratší stopáž by tomu jen prospěla. Co mně tentokrát bylo proti srsti, tak to byl anglický jazyk, který mně k filmu o Tolstém vůbec nesednul. U jiných filmů jsem celkem v klidu (Anna Karenina), ale tady když Levoček říká své manželce "I love you" a ještě k tomu s následným kokrháním a kdákáním, tak to mě doslova odbouralo. Celkový dojem byl až na poslední třetinu trochu odtažitý, ale ten herecký koncert stál za to. (19.03.2017)

,,KEBY SOM MAL ŽENU, AKO STE VY, VYSTRELIL BY SOM SI MOZOG Z HLAVY! ...ALEBO BY SOM ODIŠIEL DO AMERIKY." __ Dlho som čakal aby som si mohol pozrieť tento film. Najvýraznejším dôvodom bola skutočnosť, že môj obľúbenec Christopher Plummer tu bol až na staré kolená prvý krát nominovaný na Oscara a predovšetkým som bol zvedavý na jeho výkon. I keď je rozhodne hlavnou postavou filmu Tolstého žena Sofia, povedal by som, že Plummer tu rozhodne nehrá druhé husle a na rozsah jeho postavy mi je skôr divné, že nebol v hlavnej kategórii, ale vo vedľajšej. I keď samozrejme určiť dominantnejšieho mužského hlavného predstaviteľa je tu troška problém. Pokiaľ ide o samotný film je pravdou, že z tempa tu rozhodne rozviate vlasy mať nebudete, na druhej strane, keď je raz taký obsah, nie je čo riešiť. Skôr mi vo filme chýbalo lepšie vystihnutie zemitosti a ruskej nátury. Avšak absolútne fantasticky sa na film pozerá od začiatku Tolstého poslednej púte až po jej koniec. Keď umiera je vidieť, že odchádza skutočný velikán a aj osobne som skoro zaňho uronil slzičku. Práve pri konci som uvažoval o plnom hodnotení, no to by taký musel byť celý film, nie len posledných 30 minút. (194. hodnotenie, 27. komentár k filmu) (06.01.2011)

Vanity, fuss and noise. Čím vlastne trpel vzťah Leva Nikolajeviča a Sofie? Márnivosťou, ješitnosťou a lomozom? Dozvedel sa to vôbec niekto? Je paradoxné (a autorsky trestuhodné), ak ma ako diváka zaujíma viac vzťah sekretára Bulgakova k Máši než titulnej dvojice?! JE! James McAvoy každopádne späť do mojej TOP10, pozdvihuje podpriemerný film na pozerateľný, hoc rýchlo zabudnuteľný biograf. Škoda nevyužitého potenciálu. Vanity, fuss and noise?! Veľmi voľne vyložené... (26.07.2011)

Hned v úvodu se dozvíme, že "Tolstoj je nejslavnějším spisovatelem na světě". Ano, pokud bychom mluvili o románu "Vojna a mír", dalo by se souhlasit s tím, že je to "román románů", povídky jsou také vesměs velice dobré, u Anny Kareninové je to však už slabší a Vzkříšení je více méně jen proklamativním dílem.... Ostatně Jay Parini, autor románu "The Last Station" (1990), tj. filmové předlohy, je Američan - a jak známo, Američané vidí všechno (zvláště Rusko) poněkud jinak; a také, když konec není happy, musí být alespoň sentimentální (jedna hvězda dolů). Dík mu ovšem patří za to, že opět rozvířil tolstojový kult, který žije právě především z víření. I když bych se s románem srovnával asi obtížně, s filmem se srovnám snadno. Zřetelně viditelné a přehledné vztahy, však mohou klamat. Poměrně nejzřetelnější je vztah manželů Tolstých (především z dopisů a dokumentů, i když beletrie jej dokáže docela zajímavě zapouzdřit); ostatně jde o archetypální vztah starých milenců, z nichž se jeden rozhodne jít svou vlastní cestou. Kdysi mě zaujala propagace pohlavní zdrženlivosti (jak u Tolstého, tak u Ghándího); oba však, když to na ně přišlo, šli za manželkami, které už s "cudností" byly smířeny. Složitěji se vyvíjí vztah mladých milenců (Valentin a Máša). A ještě složitěji (nedomnívám se, že byl dosud ve všech důsledcích pochopen) vztah Tolstého a Čertkova (sám v něm vidím analogii vztahu Krista a Pavla, přestože se nepotkali - ano, nepotkali se skoro v ničem. Pozn. 1.: A kam tak pozdě vyrazil LNT? Do bezdomoví? Nebo domů, na Kavkaz, kde prožil nejlepší léta svého života? Pozn. 2: Snažil jsem se něco víc dozvědět o tolstojovské komunitě Teljatinka, ale zatím se nedaří. Našel jsem zatím pouze Pariniho román v italštině. Pozn. 3: Tuto krátkou recenzi věnuji Sofii Panteleitové (Chemniitz, Německo), která byla celý život věrnou "tolstojkou", i když její velké přání, navštívit Jasnou Poljanu, se jí nesplnilo; před třemi lety zemřela na nevyléčitelnou nemoc. (08.02.2018)