Poslední neděle

Vanity, fuss and noise. Čím vlastne trpel vzťah Leva Nikolajeviča a Sofie? Márnivosťou, ješitnosťou a lomozom? Dozvedel sa to vôbec niekto? Je paradoxné (a autorsky trestuhodné), ak ma ako diváka zaujíma viac vzťah sekretára Bulgakova k Máši než titulnej dvojice?! JE! James McAvoy každopádne späť do mojej TOP10, pozdvihuje podpriemerný film na pozerateľný, hoc rýchlo zabudnuteľný biograf. Škoda nevyužitého potenciálu. Vanity, fuss and noise?! Veľmi voľne vyložené... (26.07.2011)

Poslední měsíce Tolstého života byly pořádně hořké. Na tom se historikové shodují, a přestože pramenů je dost, historikové se výrazně odlišují v jejich interpretaci. Takže jakákoli "rekonstrukce" je ošidná. Bohatou paletu postav, povah a vztahů v Jasné Poljaně je však rozhodně možno rozehrát ve fantastické drama. Tady se to podle mého soudu podařilo jen průměrně. Herci hrají co mohou, výprava je dalším potěšením, ale dialogy neohromí. A osobně mi vadilo evidentně milosrdné pojetí postavy Tolstého - on byl pěkný prevít, a jako hlava domácnosti nesl největší podíl na jejím rozkladu. --- Napadla vás taky podobnost Tolstého s Havlem? Oba výborní spisovatelé, oba pěstovali svůj kult, ale integrita nebyla jejich silnou stránkou... (07.11.2016)

Jsou dvě věci (vedle stopadesáti dalších), pro které mám slabost: široká ruská duše a anglický humor. Že se tyhle zdánilvě protichůdné veličiny dají zkombinovat, aniž by to mělo za následek výbuch, je pro mě sice překvapivé, leč pravdivé. Výsledkem je příběh ne právě nabitý zvraty, ale o to intimnější ve vztahu k divákovi, který je ochotný přistoupit na pomalé tempo a ukecaný děj. Ovšem ty kecy se poslouchají jedna báseň, obzvlášť vezmete-li v úvahu, že jsou výborně napsány a návdavkem pronášeny ústy skvostného Christophera Plummera, jedné z nejlepších hereček současnosti Helen Mirren (když seděla v posteli, kokrhala a smála se, vypadala dočista jak malá holka) nebo sympaťáka na hákrátomegakvadrát Jamese McAvoye. Tohle pohlazení na duši mě nadchlo a navíc vzdělalo, páč o sklonku života jednoho z mých nejmilejších spisovatelů jsem ke své ostudě dosud nevěděla zhola nic. Však ani Tolstoj není bez chyby, že... (30.08.2010)

Asi najlepšie prirovnanie je príjemný. Takéto životopisné filmy mám rád. Nevydierajú, sú zasadené do pekného prostredia a postavy na plátne ožívajú a mi máme možnosť si ich zamilovať. Samozrejme k dokonalosti to má ďaleko. Film, je takmer bez dramatických situácií. Životné múdrosti predávané z hrdinu na hrdinu tu tiež budeme ťažko hľadať. Ale Mirren a McAvoy sú herecký bezchybný. A kvôli nim dvom som si ten film chcel vlastne pozrieť. Hoffmanov problém je snaha o priame zobrazenie, bez nápaditosti. A to je problém filmu. Herci sú dominantný, vizuálnosť diela upadá. Ale stále je to nadpriemerné dielko. Síce na jedno použitie, ale minimálne navnadí siahnuť po Tolstojovom diele. (05.03.2014)

Posledne dni Tolstoja vo formalne bezchybnej drame, pri sledovani ktorej je tazke urcit, ktory z hercov by si zasluzil vyssie uznanie. The Last Station je pomalym, no v ziadnom pripade nie nudnym filmom, ktory si plynie vlastnym tempom, rozprava pribeh stretu dvoch literarnych obrov na sklonku zivota jedneho z nich, napriek dramaticnosti zahreje a vyvola aj niekolko prijemnych usmevov. (19.12.2011)