Nanič chlapec

Bohužel jde o poměrně nudný a neosobní popis životní kapitoly Johna Lennona. Pokud by všechno nebylo zastřešené jeho jménem, tak jde o klasické hudební drama. S osudy bouřlivého mladíka, které by mohly pasovat téměř na půlku Británie. Je tu lehký náběh na feel good drama plné dobré hudby. Zůstává však u té dobré hudby. Zbytek nemůžu nijak výrazně vychválit. Určitě to není nic hrozného, jenom nevidím nic, co by dokázalo Nowhere Boy ozvláštnit od zbytku pelotonu. Pokud pominu velké jméno hudební historie, dle nějž bylo inspirováno. (29.05.2020)

Nic moc extra. Líbila se mi hezky zachycená dobová atmosféra, ale jinak jde vlastně jen o celkem průměrný příběh dospívajícího jedince, který je vláčen nahoru a dolů slastmi a strastmi lidského života. Herecky mě nikdo nijak zvlášť neuchvátil, a tak kdyby nebyl snímek spjat se jménem takto slavným, bylo by to ještě o deset procent míň. 70 % Oblíbená část- scéna s Johnovou hrou během týdne za školou (19.03.2011)

Film o dospívání Johna Lennona. Ve výsledku ničím zajímavé rodinné melodrama, které nebýt zaštítěno jménem slavného muže přešlo by kolem bez povšimnutí.__ Po 3. zhlédnutí doceňuju výběr hereckých představitelů, který se i přes počáteční rozpaky vážně povedl - herecké výkony jsou opravdu výborné a vlastně vůbec nevadí, že Aaron je takový hezounek. A vynikající výběr hudby!! (06.05.2010)

Film o málo známom období života Johna Lennona som si pozrel takmer bez zaujatia, a to i napriek tomu, že Beatles výrazne zasiahli do môjho hudobného vkusu. Nebol to pritom nudný ani nezaujímavý film, ale nedokázal ma prakticky ničím upútať. Pozrel som si ho, pretože bol o Johnovi Lennonovi a hrala v ňom Kristin Scott Thomas. A keď skončil bol som rád, pretože som počas projekcie ožíval iba pri dobovej hudbe, ktorá jediná ma oslovovala. (09.11.2012)

Beatles jsem nikdy nemusela, nicméně fakt, že životopisné filmy dobře trávím, sliboval obstojnou zábavu s rozšířením obzorů, zvlášť, když mně John Lennon býval z celé formace nejsympatičtější... no, musím říct, že onen dojem dvakrát neposílil, tenhle pomníček pro velikána nevyzněl zrovna jako důvod k oslavě člověka, myslím, že pokud by kostrbaté rodinné vazby opravňovaly dospívající k výkyvům nálad, vypointovaných pravým hákem, chirurgům by brzy došly nitě... I magoři se totiž dělí na dobré a ty druhé... Z ustálené hladiny nezájmu mě vytrhla až poslední třetina, Aaron Taylor-Johnson nijak neoslnil (ne tak režisérku, viz její biografie ;-)), Kristin Scott Thomas odvedla svůj standard a překvapila snad jen Anne-Marie Duff, která dokázala, že role, kde ji to fakt sluší, mohou existovat. Ale tak, nakonec lepší, než číst suchá konstatování na Wiki, a ještě to mám s muzikou. (17.03.2015)