Mikulášove šibalstvá

Předlohu jsem nečetl, ale být mi zhruba osm let, budu tenhle film milovat až za hrob. Očím dětského diváka je tu přizpůsobeno vše, těžko však říct, zda film trochu neprohrává s dobou. Laskavého ducha vyprávění i humoru, dobově příbuzného třeba s Pippi dlouhou punčochou, asi dnešní děcka nedokážou ocenit, což jsem si v kině ověřil - smích byl nejčastěji slyšet z úst rodičů (pravděpodobně ponořených v hezkých vzpomínkách), zatímco dvě vedle sedící holčičky zhruba desátého roku věku si střídavě hrály se svými drahými mobily a vyměňovaly si otázky typu "baví tě to"? Mému dětství podobné příběhy v různé podobě vládly, možná i proto ve mně Mikulášovy patálie zanechaly převážně příjemný dojem a smějící se taťky i mamky jsem plně chápal. (03.01.2010)

Jmenovaná kniha byla v dětství jednou z nejmilovanějších. Četl jsem ji mockrát, naposledy ale tak před 15 lety. Pamatoval jsem si pár postav, a také fakt, že jsem se knize krásně dětsky smál na plné kolo. A na plné kolo jsem se smál i dnes u filmu. A to už je známka kvality :-) Opravdu jsem se dobře bavil. S filmovým zpracováním další knihy, kterou jsem hltal - Mládí v hajzlu - se to vůbec nedá srovnat. (19.11.2010)

Nebudu chodit kolem horké kaše a bez skrupulí přiznám, že bez malého Mikuláše by bylo moje dětství aspoň o polovinu chudší. Nároky či snad jakékoliv naděje vkládáné do této adaptace se rovnaly nule. A hned v prvních minutách se mi to potvrdilo. Tak bezva seriál z toho mohl být. Pak tvůrci nabídli i něco z vlastní kuchyně, film dostal ten správný směr a hlavně i příběh a mě nic nebránilo v dobré zábavě. Té bylo opravdu požehnaně. Tvůrci zachytili ten klukovský svět se vším všudy, co mi tehdy velkou měrou dopřávaly právě ony knihy. Dobré to bylo, jen příště bych přeci jen prosil o ten seriál. Děkuji. (20.11.2009)

Malého Mikuláše mám moc rád. Nestárne, je to stále fajn čtení se skvělými ilustracemi. K filmu jsem přistupoval s rozpaky a s přibývajícími kladnými recenzemi jsem ho stále více odsouval na později. Nakonec jsem si ho pustil...a...velmi příjemné překvapení! Současné rodinné komedie mě děsí, jedno či americké, německé nebo české. Ale Francouzi stále umí! I když Knoflíková válka zůstane zřejmě nepřekonaná, tenhle film se povedl. Milý, úsměvný, občas jsem smíchy vybouchl. Co mě ze všeho nejvíce dostalo - parkování maminky malého Mikuláše! Bože, takhle umět zaparkovat v naší neustále přeplněné ulici....Souhlasím s woodym - jak se Francouzům nedaří převést na filmové plátno Asterixe, tak se to naopak zde vydařilo velmi dobře. Když jsem viděl dohližitele Polívku, pomyslel jsem si - hele, ten vypadá jako Michel Galabru, akorát tomu už dnes musí být.....a pak, můj bože, kde se vzal, tu se vzal - Michel Galabru! (07.08.2010)

Mikulášovy patálie budou jistě v určité části diváků, kteří jsou zároveň nadšenými čtenáři známé série knih s tímto hrdinou, vyvolávat rozporuplné pocity, tak jak je to běžné u filmových adaptací bestsellerů. Film zkrátka je jiné médium a nelze mechanicky přenášet knihu na filmové plátno. Něco se vypustí, něco upraví a především film jako vizuální umění konkretizuje tam, kde literatura pracuje s představivostí. Na druhou stranu z mého dohledu dopadl snímek nad očekávání dobře a vznikla velmi slušná rodinná podívaná, která má šanci zasáhnout všechny generace. Srovnání s naší televizní adaptací Bylo nás pět se přímo nabízí, jde o podobný motiv i retrostyl a konec konců i žánr. Francouzský snímek to ale měl těžší, Poláčkova kniha je útlá a vznikl podle ní seriál, zatímco Goscini napsal už řádku knih a scénárista s režisérem měli své představy vměstnat do jediného filmu. Bylo pochopitelně možné pojmout snímek jako nepřetržitý sled gagů a hlášek, ale tohle střízlivější pojetí mu sluší víc. Po herecké stránce velmi dobré, bez přehrávání a přitom se spoustou komických situací. Použitá stylizace zůstává v civilní rovině, není to takový ten bombastický styl, který známe z americké produkce. Celkový dojem: 90 %. (22.11.2009)