Katka

Kapitalismus a demokracie 21.století a teď mi řekněte jestli za těch zlých komunistů nebylo líp a jestli tohle jste viděli:-)? Tak hlavně že má každej z těchto lidí svobodu, jako feťák se nikdo nenarodí, fetovali i někteří umělci a celebrity (v drogách nacházeli třeba inspiraci), nekdo tomu později podleh zcela a skapal, někdo se z toho však silou své vlastní vůle dostal a dnes se má dobře. Každý k tomu však musí mít vždy nějaký ten důvod (stejně jako k chlastu), nikdo se jím sám od sebe nestane. Zajímalo by mě, jen tak mimohodem, co všichni tito lidé dělali před rokem '89 a jestli jim tedy ten jejich životní styl, svobodně zvolený, takto zcela v demokratických kolejích, vyhovuje a to neplatí jen u smažek, ale i bezďáků a podobných trosek. Hnus, hnus a ještě jednou hnus, takovejhle hnus a humus, lidské utrpení, zoufalství, beznaděj a bezmoc jste v ulicích neviděly! Havle ty pravdoláskaři doufám že si se taky díval, no ono to v Americe není asi o moc lepší viď? ps: Paní Třeštíková každý tohle ví, každej toho alespoň jednou v životě byl svědkem, k čemu ale takového dokumenty? Vy točíte filmy o lidském utrpení a berete za ně krásné peníze a ostatní lidi tohle akorát nasere a otráví a stejně s tím nic nikdo pořádně neudělá, kaputalistovi je to upřímně jedno a my všichni ostatní (jejich péči, děti-které se snad ani neměli radši narodit) to ještě navíc zackvakáme. No není to k nasrání? Tak mně tak napadá, že se krásně tento a podobné filmy na dlouhá léta uloží do archívu, a za 100 let to pak někdo vytáhne, podívá se nato a bude žasnout jakou že jsme to měly prima dobu, jestli tedy nebude ještě hůř:-) Pamětníci by rovněž nevěřili svejm vlastním očím, jako někteří z nás stále nevěří na zvěrstva páchané nacisty apod:-( Jen pro silné nátury, 3*. (07.07.2011)

Oproti původnímu dokumentu V pasti, v němž byly převládající emocí solidarita a naděje, jsem po celovečerní verzi zanechán s určitou formou rezignace i zhnusení. Lítost nad bojující myslí se kamsi vytratila, zbyl jen devastující pohled na rozkládající se tělo (mnohokrát jsem si vybavil Aronofského Requiem za sen). Úpadek a rezignace hlavní hrdinky potlačuje i odstup Heleny Třeštíkové, když v závěru dokumentu zkouší "příběh napsaný životem" alespoň trochu vyretušovat vlastní iniciativou. Drobný přešlap proti dosavadně výtečně vedenému "časosběru". Je to ale jen důkaz o drtivosti téhle "drogové romance", zřejmě jedné z nejsilnějších a nejsyrovějších podob závislosti a sebezničení. Po skončení projekce jsem měl pocit, jako bych se hodinu a půl válel v hnijících odpadcích. Lítost je asi to poslední memento, co za příběhem Katky zbývá... Možná právě tohle mi paradoxně trochu překáželo – že už to není očekávání katarze, ale jen jedna velká krize. (09.02.2010)

Film je určitě prospěšný, myslím, že by se měl hojně promítat mládeži jako odstrašující příklad, alespoň mně z toho běhá mráz po zádech ještě po 24 hodinách. Myslím ale, že má zbytečně dlouhou stopáž, Katka stále opakuje ty samé věty, čemuž se tedy nedivím, v jejím stavu, ale přece jen pro diváka je to už příliš dlouhé a pořád dokola, navíc mě mrzelo, stejně jako u Reného, že často nebylo přes špatný zvuk rozumět. (11.10.2010)

Marcela byla zlomená žena, které život naházel klacky pod nohy a nešlo ji nelitovat. Katka je naproti tomu kráva, která si život ničí čím dál víc zcela vědomě a dobrovolně, a ani se nesnaží s tím něco dělat, a nelitoval jsem ji ani v nejmenším. Narozdíl od Terezky (její dcery (*2008)) - doufám, že ten film nikdy neuvidí. Film je s přibývajícími minutami stále více ubíjející a lze ho sledovat pouze s notnou dávkou cynismu. Uvítal bych více záběrů z Katčiných mladších let, kde bysme se dozvěděli, jak a proč vlastně do závislosti spadla. Většina stopáže je ale z posledních tří let, kdy už je z Katky naprostá troska a zrůda, neschopná ze sebe vymáčknout smysluplnou větu. Jako varování před drogami to asi fungovat bude (a určitě bych to pouštěl dětem ve školách), ale dospělým platícím divákům film nic nového neřekne._______dodatek: po malé úvaze nakonec hodnocení zvyšuji na 4, protože narozdíl od dost zbytečného filmu o zapomenutelném debílkovi jménem René má tento film nějaký smysl. (03.03.2010)

Tohle je protipól všech těch seriálů o krásných, úspěšných a bohatých. Neumím sdílet problémy horních deseti tisíc, stejně jako těch dolních deseti tisíc. Ani jedné skupině nedokážu fandit, asi příliš nemám ráda extrémy. Bradáčová je mi z duše odporná, s chutí bych jí rozbila hubu. Ale naprosto nechápu reakce ostatních, kteří by zřejmě rádi udělali totéž. Helena Třeštíková nenatočila žádnou oslavnou ódu na feťačku, která byla zbavena mateřských práv, ale zaznamenala její život. Není mi úplně jasné, jak někdo může zaměnit opovržení nad Bradáčovou s odsouzením skvělé dokumentaristické práce. Už to, že v nás neznámá smažka vyvolává emoce, je přece jasným důkazem kvality práce paní Třeštíkové. (05.10.2014)