Katka

Televizní Katka byla strhující tím, jak ukázala proces destrukce mladé dívky prostřednictvím drog. Filmová verze vývoj odbyde během dvaceti minut, a pak už poměrně monotónně sleduje zbídačenou osobu v koncích. Je to mnohem víc voyeuristické pozorování padlé trosky - přirovnal bych to k natáčení mršiny, která se pomalu rozkládá, a ten hnus se taví v těžkou depresi. Způsob, jakým točí Helena Třeštíková se mi nikdy nezdál úplně košer (čím větší trable postavy prožívají, tím víc je film "silný" - není to zvrhlé?), filmová Katka ale obnažuje jeho nástrahy víc než kratší a živější televizní verze. 70% (16.11.2010)

S Katkou jsem se párkrát v Praze viděl .. jak na ulici tak v blázinci. A není na tom tak špatně jak tahle prasečina vypovídá. Těmhle filmům o drogách se dá věřit jako pohádkám ... Kdo chce věřit hrůzám závislosti na drogách, nechť věří ... ale pád na osobní, sociální, psychický a etický dno nezpůsobují drogy, ale drogy jsou důsledkem tohoto pádu, aby se s tím člověk psychicky srovnal a zavřel před tím oči, uši a všechny psychologický vrata. Problém není v drogový závislosti, tak je produktem psychologickýho a psychickýho problému jedince, který se neumí srovnat s vlastní existencí a vlastním životem... Naprosto ohavná lež, která straší mládež a ta přitom dnes již ví, ... no prostě ví ... (11.03.2015)

Film je určitě prospěšný, myslím, že by se měl hojně promítat mládeži jako odstrašující příklad, alespoň mně z toho běhá mráz po zádech ještě po 24 hodinách. Myslím ale, že má zbytečně dlouhou stopáž, Katka stále opakuje ty samé věty, čemuž se tedy nedivím, v jejím stavu, ale přece jen pro diváka je to už příliš dlouhé a pořád dokola, navíc mě mrzelo, stejně jako u Reného, že často nebylo přes špatný zvuk rozumět. (11.10.2010)

Povedená sonda do života toxikomanské celebrity. Kdysi jsem se v ďáblickém nonstopáči spokojeně propíjel ke kýženému bezvědomí, když dorazilo jakési typické taxikářské prase a oblažilo okolosedící historkou o tom, že mu žena odmítá žužlat pohlavní výstupek poté, co zahlédla jak v dokumentu nastupuje slečna Katka do jeho vozidla za účelem totožné mlaskavé akce. Veselý příběh z periferie. (06.05.2012)

Oproti původnímu dokumentu V pasti, v němž byly převládající emocí solidarita a naděje, jsem po celovečerní verzi zanechán s určitou formou rezignace i zhnusení. Lítost nad bojující myslí se kamsi vytratila, zbyl jen devastující pohled na rozkládající se tělo (mnohokrát jsem si vybavil Aronofského Requiem za sen). Úpadek a rezignace hlavní hrdinky potlačuje i odstup Heleny Třeštíkové, když v závěru dokumentu zkouší "příběh napsaný životem" alespoň trochu vyretušovat vlastní iniciativou. Drobný přešlap proti dosavadně výtečně vedenému "časosběru". Je to ale jen důkaz o drtivosti téhle "drogové romance", zřejmě jedné z nejsilnějších a nejsyrovějších podob závislosti a sebezničení. Po skončení projekce jsem měl pocit, jako bych se hodinu a půl válel v hnijících odpadcích. Lítost je asi to poslední memento, co za příběhem Katky zbývá... Možná právě tohle mi paradoxně trochu překáželo – že už to není očekávání katarze, ale jen jedna velká krize. (09.02.2010)