Jedz, modli sa a miluj

Možno tu vyzniem ako nejaká láskou utrápená, zasmoklená sliepka ( pardon za výraz ), ale tento snímok má neskutočné tendencie narábať s citmi aj pocitmi. Nie som romantik, ani som ním nebol, veci s tým spoločné som prežíval a prežívam skôr cez pohyblivé obrázky, ale dá sa povedať, že veľa charakteristických čŕt hlavnej postavy sadnú aj na mňa a možno preto ma film dostal a aspoň trochu priviedol k zamysleniu sa. Myslím, že každé hodnotenie a komentár tohto snímku niečo značí o tom konkrétnom užívateľovi a bez urážky, podľa toho všetkého, sme jedna veľká banda bezcitných tvorov. (07.06.2016)

Jak Julia stárne, stávají se její kdysi krásné rty mírně nepřirozené… A při každém úsměvu nesnesitelné. Jíst, meditovat, milovat je úsměvů plný, také slziček, uklidňování, hlubokomyslných mouder a objetí. Všechny ty emoce a citlivůstky ale vyznívají hrozně nepřirozeně, křečovitě, jako by si Julia řekla: “Tak, teď si zahraju psychologickou roli a možná shrábnu nominaci na nějakou tu cenu.” Kdo by ji ale neznal v jiných romantických filmech jako Pretty Woman nebo Notting Hill a viděl by pouze tuhle nudu k ukousání, mohl by s čistým svědomím říct, že hrát neumí. Jezení je fajn, italské prostředí, pizzy a předně Italové dokážou na plátně zachránit leccos. Jenže jak postupujeme k meditování a k té lásce na konec, postupně nás přestane zajímat, jakže ta slaďárna vlastně skončí. Ono to je docela jasné už od začátku (když vám senilní šaman řekne, že za rok najdete pana Božského, není důvod mu nevěřit, že?). K tomu si připočtěte minusové body, pokud jste vyrovnaný člověk s jasným názorem na svět, který nenávidí fráze a lá je mi čtyřicet a nevím, kam můj život směřuje. (07.11.2010)

Je to takový pomalu plynoucí cestopis, vyprávěný očima postavy Julie Roberts, s několika podařenými vtipnými situacemi. A to je asi tak všechno, co by se k tomuto snímku dalo říci. Určitě bych snesl o něco kratší stopáž. A u italské části bych doporučil dopředu připravit některé ze specialit, které se objevily na plátně, a následně je podávat v sále. Třeba by to v kině udrželo ty dva páry, které během promítání odešly. Jako nápoj pak samozřejmě originální indickou kolu Thumbs Up. (10.11.2010)

Po těch letech, co uplynuly od mého prvního zhlédnutí filmu, se ledasco změnilo. Nadchlo mě to už tehdy, protože její styl života je mi blízký a podobný tomu mému. Dnes ale vidím, že Liz je mi podobná především povahou a myšlenkami. Její myšlenkové pochody při jídle v Itálii, začátcích meditace v Indii nebo hádky na pláži na Bali jsou až neuvěřitelně totožné s tím, jak bych se chovala (chovám) já. Je to celkem zajímavý a osvobozující pocit, kupodivu, když vidíte na plátně něco vám tak podobného. Tehle film mě vždy nakopne a ukáže mi, kým jsem a že tím člověkem jsem ráda. (09.07.2011)

Patrně největší problém je v tom, že se film bere tak vážně, protože kdyby tam byla nadsázka a nadhled, bylo by to o poznání stravitelnější. Degradace ženského pohlaví a myšlení na úroveň kdejakého přežvýkavce, přičemž premisy, v první třetině filmu představené jako základní, berou všechny na konci za své, protože se přece jedná o lásku. Malinko film zvědají herci ve vedlejších rolích, proto Jenkins, Bardem i Franco se chopili svých rolí o poznání lépe než Julia (ostatně to bude asi tím "výborným" scénářem a předlohou). Celkově neskutečně natahována ztráta času, která asi naštve hodně žen a možná občas potěší nějakou tu feministku. 3/10! (02.04.2011)