Kawasakiho ruže

Divný film, u kterého jsem měl během jeho sledování, ale i po jeho skončení, jakési zvláštní a rozporuplné pocity. Na jednu stranu vynikající příběh, který je zajímavý a který postupně graduje, ale na druhou stranu forma vyprávění, díky níž jsem měl několikrát chuť, především během první půl hodiny, sledování tohoto filmu ukončit. Když přijde chlap s milenkou za svou přítelkyní, v klidu si tam sednou a začnou mluvit o nějakých vnitřních hlasech, tak jsem už sahal po ovladači, že ten film opravdu vypnu. Naštěstí jsem to neudělal a on se z toho vyklubal zajímavý příběh o udavačství za socialismu. Ale ten začátek, ta první půlhodina, ta tenhle film v mých očích hrozně degradovala a už jsem se po celý zbytek filmu nemohl zbavit zvláštních dojmů, že tohle je divný film s nadprůměrným příběhem. Potom přišlo pár zajímavých scén, jako zajímavá hádka odehrávající se na chatě mezi Lenkou Vlasákovou a Danielou Kolářovou, pak samozřejmě další vynikající scéna s panem Chudíkem, který svůj part zvládl naprosto bravurně, a nakonec si celý ten film u mě napravil repatutaci natolik, že jsem ochoten ho označit jako mírně nadprůměrný, což v praxi znamená, že ode mne získává tři hvězdy. Nebýt toho zvláštního začátku, mohlo to být samozřejmě mnohem lepší. (18.11.2010)

Když se pan Hřebejk po první třetině zázračně našel a kameraman Šácha docílil jasného bodu, nabral příběh konečně čitelnou linii, bez rušivých odboček a bylo nám dopřáno, odkrýt lidské tragédie, lži a přetvářku. Pohnutky s tím spojené se leckomu mohou jevit tristně banální, zvláště těm, kteří neznají příčiny, jenž je k takovým činům dohnali. Odsoudit a zavrhnout je snadné; dcera Lucie je toho příkladem, ale mají i ti ostatní svědomí bez poskvrnky, to je otázka. Proto je potřeba více takových zpovědí, jejichž popel, ještě stále doutná a nutí nás nepřivírat oči před vlastní minulostí. I toto vzácné shromáždění statečných lidí, kteří se nebáli vzdorovat zlu, je společným bojem proti ztrátě kolektivní paměti, pokud paměť vymizí, přestáváme existovat. (08.08.2010)

Že Hřebejk Chudíkovu roli původně chtěl dát jistému českému režisérovi, je jen nicotná perlička ze zákulisí. Že jsem u Kawasakiho růže pořád myslela na Svědomí, už by mohlo něco znamenat. Když se diskuse po projekci okamžitě stočila k Vyššímu principu, nebylo pochyb o tom, že česká kinematografie je jeden velký Krejčík. Ale k věci: Postava Luďka je vážně geniální dramaturgický manévr. (15.12.2009)

V první půli, kde se řeší rodinné vztahy, mindráky, nevěra a vážné onemocnění, film díky nadhledu, velmi slušnému hereckému obsazení a Hřebejkově režijní profesionalitě funguje velmi dobře a i přes určitou absurditu viděného je to tak říkajíc ze života. Ve druhé půli, v podstatě od momentu, kdy se děj přehoupne do Švédska a začnou se řešit problémy s hrdinovým selháním při kontaktu s STB, začne celý projekt nějak zadrhávat. Takhle totiž vypadá vyrovnávání s naší minulostí v představách našich intelektuálů, nikoliv v reálném životě, a to nejen u nás, ale i kdekoliv jinde ve světě. Německý nebo japonský hospodářský zázrak budovali často bývalí váleční zločinci, esesáci a příslušníci NSDAP a luxus kritického hodnocení minulosti své vlasti si mohla dovolit až následující generace, která v tom nebyla osobně namočená. A v drtivé většině případů nedošlo ani k takovému vyrovnání jako v Německu. V Sovětském svazu bylo za deset milionů mrtvých postaveno před soud pět mužů, a to ještě v rámci mocenského boje v politbyru. Věřím tomu, že ve velmi individuálních a řídkých případech se nějaký fízl nebo donašeč své oběti omluvil, ovšem v soukromí. Takový sebemrskačský postup, jaký zvolil Hřebejkův hrdina, je daleko hloupější než snaha násilného pedofila očistit své svědomí na kongresu zasloužilých matek. Zápletka je vykonstruovaná, některé scény a dialogy zavání patosem a nebýt profesionality Martina Huby, dopadl by výsledek i hůř. Celkový dojem: 70 %. (21.03.2010)

Mimořádně dobrý námět na téma viny má hrany obroušeny scénářem, který chvílemi marně popadá dech. A k tomu ještě "herecký" projev pánů Mikulčíka a Kratochvíla. Dlužno podotknout, že fotograf Kratochvíl v roli herce není tak strašlivý, jako "profesionál" Mikulčík. Ale i přes tyto nedostatky je to film s velkým nábojem a obrovským poselstvím. (10.09.2012)