Kawasakiho ruže

A máme tu další variaci na choulostivé téma naší historie. Tentokrát pod záštitou předního českého režiséra Jana Hřebejka a vynikajícího scénaristy Petra Jarchovského. Musím přiznat, že film si mě získal především díky velmi rozumné metráži, již naznačenému skvělému scénáři, velmi vkusně zvolené hudbě a famóznímu výkonu Daniely Kovářové. Ta snad jakoby s přibývajícím věkem rozkvétala, její hra očí mi nejednou přivodila mrazení v zádech. Nenalezl jsem větších slabin, přeji Janu Hřebejkovi pokračující režisérský růst. (24.02.2010)

Hřebejk s Jarchovským se (alespoň protentokrát) konečně vykašlali na svoje předchozí z řady nevybočující rádoby hořké komedie a stvořili regulérní seriózní drama. A jaké! Účtuje se zde s tíživou minulostí, a to způsobem, který se dá těžko odmítnout - bez zjednodušujícího dělení na dobré a zlé, s velkou mírou pochopení (a lidskosti) a bez jednoznačných ortelů. Populární tandem poprvé snad od MUSÍME SI POMÁHAT předvádí komplexní filmový zážitek, v němž obsah nevítězí nad formou a naopak. Hudba, kamera (syté barvy, precizní záběrování) a samotné režijní vedení jsou na "přinejmenším" evropské úrovni. Minimálně stejně dobře (nebo spíš ještě líp) je na tom scénář, jenž sice ve své první třetině působí ještě poměrně "nejistě" v ujasnění si hlavního tématu (a s tím souvisejících vztahů mezi postavami), ale když už dojde na očekáváný zvrat, jede vše už téměř bezchybně. Zejména rozhovor s bachařem (pochybuji, že Ladislav Chudík ještě někdy dostane podobně lahůdkovou hereckou příležitost) a i přes svou afektovanost velmi strhující hádka v lese patří mezi to nejsilnější, co mi česká kinematografie nabídla za hodně dlouhou dobu. Jen houšť obdobně zdařilých ambiciózních projektů, které nejsou ani trochu "uchcané", prvoplánově líbivé a dějově (a i myšlenkově) impotentní. 80 - 90 % (03.02.2010)

Zdá se mi, že se tu komentáře dělí na hřebejkovce a antihřebejkovce. Zcela záměrně jsem s komentářem čekala. Dnes jsem Kawasakiho růži viděla potřetí a opět se mi líbila. Nevadil mi příběh jako postupné rozkrývání formou koláře. Je to překvapivé, jak tomu elegantnímu Hubovi sedí kontraverzní role. A nehrál jich v poslední době zrovna málo. Právě jeho figura mi asi utkvěla nejvíc. Neméně zajímavá je postava estébáka ztvárněná Ladislavem Chudíkem. Opravdu mi naskočila husí kůže. (17.11.2016)

Ale jo bylo to dobrý, přišlo mi že to má z technickýho hlediska větší měřítko než většina české konkurence i se na to líp kouká (možná se pletu, na český filmy moc nekoukám), k tomu to má jistější herce, kteří působí opravdu přirozeně i ve vypjatějších scénách (akorát u Kratochvíla jsem se nemohl rozhodnout, jak na mě jeho herectví působí, ale určitě mě zaujal, nesympatickej mi byl akorát ten manžel Vlasákový). Jeden z lepších Hřebejků. 7/10. (18.11.2013)

Strašně silný námět, ale zpracování tak napolovic. Některé scény zase prozrazují Hřebejka, jak jsme ho znávali v časech Musíme si pomáhat. Jiné (hlavně scény rodinné) občas zavanou následky jeho nedávných zábavních kašírek. Hlavně úvod se tahá v bezpohlavní křeči a podivně afektovaných výrocích. V dalším průběhu vytane spousta zásadních otázek, které film dokáže zúročit tak na půl. Závěr symptomaticky uvízne mezi skvělým náznakem a doslovným patosem, který zachraňuje jen výtečný Huba. Z jeho úst totiž zní i násilné větné konstrukce hladce. Celkově bych tak Hřebejkův výtvor zařadil na třetí místo za Protektora a 3 sezóny v pekle. Přitom svým aktuálním námětem měla Kawasakiho růže brát na zteč zlato. Na film, který otevírá jedno z nejpalčivějších témat současnosti, totiž víc mluví, než skutečně říká. Ale nešť, respekt si Jarchovský i Hřebejk zase po letech zaslouží – už jen proto, že problém udavačství líčí komplexně. Kéž by však jejich snímek přinesl tak sugestivní očistec, jako německé Životy těch druhých. Pořád se je co učit. (10.12.2009)