O kapitalizme s láskou

Michael Moore určitě umí. Je ovšem otázka co. Tenhle chlapík, pro jedny manipulující levicová kreatura, pro jiné rovný chlapík s čichem na pojmenování palčivostí, umí čerstvě a energicky přesvědčovat. Je bezvýhradně přesvědčen o své pravdě, což mu jedině pomáhá, jeho diváci vědí, že na jeho názor se dá spolehnout jako na stálý a spolehlivý. Ve filmu O kapitalismu s láskou už nevede křížová tažení proti skvrně v systému. Popošel za ty roky o něco dál a staví před tribunál sám systém. Velkými slovy se nešetří (v úvodní scéně se USA srovnává se starověkým Římem, respektive jeho úpadkovou etapou) a pátrá po významu slova kapitalismus. Debatuje s biskupem i normálním člověkem a pomalu kupí nezastupitelné statistiky. Moore je však chytrý a nikdy se neutopí ve vychytralých slovíčkařeních, ví moc dobře, že jeho diváci potřebují jasné stanovisko. Dá jim ho a kritici ho kvapně obviní s populismu. Samozřejmě, jenže si musíme uvědomit pro koho to dělá. Ve filmu pracuje s příběhy a apeluje na ty slabší a zneužitelnější, ty požadují dějinné zkratky a ďábelský střih, kde Moore s Ronalda Reagana udělá kardinálního vola do minuty. Je to manipulace a bezchybně udělaná. Přitom autor určitě moc dobře ví o čem mluví, "žraloci" z Wall Streetu mu pijou krev i s osobního hlediska. Proto tenhle film. A proto umně tvoří vlastní pravdu a nabádá ke společné změně, "sám to totiž nezmůže". Zná zkrátka své diváky více než dobře... (17.08.2010)

Filmy Michaela Moora jsou přes jasné přizpůsobení názorům režiséra výborné. Předkládají často opomíjené aspekty podstatných společenských témat a dělají to zábavnou a poutavou formou. V tomto případě se zabývají negativními aspekty neoliberálního kapitalismu a prosazování této zhoubné ideologie, která plně slouží zájmům vyšších vrstev společnosti, mezi členy nižších a středních vrstev. Jaktože jsme s tímto systémem tak dlouho? (...) Systém je postaven na tom, čemu říkáme propaganda. Jsem udiven propagandou... schopností přesvědčit lidi, kteří jsou obětí přesně téhož systému, aby tento systém podporovali a viděli ho jako dobro. To pak má dopady i na základy demokracie, kdy jsou volení zástupci lidu manipulování tak, aby rozhodovali ve prospěch velkých bank, korporací a nejbohatších obyvatel. Budují tak základy plutokracie, vlády bohatých, která k chudším obyvatelům přistupuje jako ke zboží a zcela ignoruje aspekty jejich života, které nejdou vyčíslit v penězích. Zkrátka kapitalismus se mění do podoby, kterou již v 19. století tolik kritizoval Karl Marx... materiální základna a společensko-kulturní nadstavba. Michael Moore dané téma nepředkládá nejobjektivnější formou, ale otázkou je, jak by také mohl, když mu snad všichni zástupci opozičního názoru odmítli rozhovor. Mé hodnocení zřejmě není úplně objektivní, když se vším, co bylo řečeno souhlasím... a to na tom v Evropě ještě nejsme tak špatně jako v Americe. Jak je možné nazývat stát vyspělým a demokratickým, pokud se nedokáže postarat o své vlastní občany?! (19.07.2012)

Michael Moore si nepochybně spoustu informací dokresluje a manipuluje s nima. Mnohdy si taky onanuje svoje levicově intelektuální ego, směruje své postavy do názorů které chce slyšet a je až trestuhodné jednostanný. Přesto, to co se snaží říkát a komu se to snaží říkat stojí za to. O kapitalismu s láskou není nic korektního (ostatně jak už jsme u Moora zvyklý). Zato člověka váźně praští do hlavy a je to taková správná lečba šokem. Já jsem pro a obdivuju lidi co jdou proti proudu a snaží se do zavedených (špatných) konvencí vnést zlepšení. A přesně o tom tenhle snímek je. Is this the United States Congress, or the board of directors of Goldman Sachs? (08.04.2010)

Michael Moore se zaměřuje na další problém Ameriky. Začíná to problémy jedné rodiny a končí problémy amerického bankovnictví. Svým hledáním jde od jednoho problému k druhému a to je po čase strašně rozptylující, protože nevíte, na který problém se vůbec máte vlastně zaměřit. Pro nás a Michaela Moora by bylo výhodnější točit krátkometrážní (srdcervoucí) dokumenty zaměřené na jedno téma, ale Michael Moore rád okupuje kina a tak točí průměrné dlouho(opravdu dlouho)metrážní filmy. Je to opravdu škoda. Ale Michael točí dokumenty pro Američany, aby sami se sebou něco udělali. My můžeme jen přihlížet. (20.01.2010)

Mám rád filmy Michaela Moora, v lecčems s ním souhlasím, rád bych s ním prováděl občanská zatčení nejhamižnějších zmetků a jezdil obrněným vozem pro peníze do bank, ale do boje se systémem po jeho boku nepůjdu. Prvních dvacet let života mi totiž klíny do hlavy vrážela socialistická propaganda, dalších dvacet let činí totéž ta kapitalistická a já jsem tak nějak dospěl k názoru, že každá dobrá myšlenka bude ve finále láskyplně zneužita k něčímu obohacení, čímž pro mě ztrácí smysl za ni bojovat. To se radši pobavím u kapitalistické lovestory, která sice patří ke slabším Mooreovým počinům, ale pro mne má stále obstojné kouzlo. (03.10.2011)