O kapitalizme s láskou

V případě nejnovějšího filmu Michaela Moora je velmi trefný Tetsuův komentář, do značné míry se s ním ztotožňuji. Moorův film považuji především za politický pamflet se vším všudy, co k tomuhle žánru v pozitivním i negativním smyslu patří. Naprosto není korektní, vyvážený a smířlivý. Klade si za cíl ovlivnit veřejné mínění ve Spojených státech a pro tento trh je také primárně určený. Bez důvěrnější znalosti společenského kontextu, v jakém vznikl, mu v plné míře divák nemůže porozumět. Film vznikl např. jako protiváha zpravodajství vlivné televizní stanice FOX TV nebo konzervativní americké náboženské pravice, která vlastní řadu rádií i televizních stanic. Moore se soustřeďuje na ovlivnění početných nevzdělaných amerických voličů, kteří mají povědomí o světě na úrovni Homera Simpsona, jsou dobře manipulovatelní a svými hlasy opakovaně pomohli americkým republikánům vyhrát volby. Po filmové stránce patří snímek k tomu slabšímu, co Moore dosud natočil, i když některé jízlivosti a fórky si vychutná i středoevropan. Na Moorově pamfletu je specielně u nás zajímavé, jak obtížně se s ním vyrovnává český publicistický mainstream. Moore je pro ně ztělesněním všeho, co odporuje jejim zavedeným šablonkám. Moore jim nevadí, on je přímo ... Celkový dojem: 55 %. (11.02.2010)

U Moora je potřeba rozlišovat a vlastně i odděleně několik věcí: a) samotnou filmařinu, b) kontext, do jakého svou výpověd vsazuje, c) důsledky, které by z jeho filmů měly vyplývat pro reálnou politiku. ____ Pokud Capitalism: A Love Story beru jako pamflet, který se snaží působit proti propagandě amerických mainstreamových médií, a dělat to tak, aby jeho poselství přijaly hlavně obyčejní lidé křesťanského vyznání, kteří obvykle nejsou schopni prohlédnout určitou ideologickou manipulaci, pak je Moorův film obhajitelný a vlastně velmi přínosný. __________ Humornou formou otvírá oči těm, kteří uvěřili, že dnešní podoba vládnutí v Americe je demokracie a že demokracie je slučitelná s kapitalismem, resp. současnou korporátní formou kapitalismu a plutokracie. (Chápu, že ta slova někomu znějí nepříjemně...) Moore vlastně jen říká: americká ústava nestojí na kapitalismu, stejně jako na něm nestojí křesťanské hodnoty, a kapitalismus, jak jsme ho znali a měli rádi v 50. letech, zmutoval v něco úplně jiného. Měli bychom tedy přestat žít v romantické iluzi a zbavit se naší nešťastné a neustále nenaplňované lásky k ideálu, který už dlouho neexistuje. ____________Kromě happeningových provokací s označením Wall Streetu za "crime scene" pak Moore ukazuje i příklady toho, jak je možné zpět navrátit význam odborovým organizacím, případně, jak budovat spravedlivě fungující a plně tržní firmy. Nejde tu tedy o žádnou verzi východních levicových režimů ani utopie, ale ukázky toho, co už zjevně funguje. _______________________ Vzhledem k tomu, že Moore ale nejen analyzuje, ale i provokuje, agituje a sám pochopitelně manipuluje s informacemi, případně používá slova v trochu jiném než obvyklém významu, nedělal bych z něj hlavního mluvčího "západních levicových intelektuálů". Pokud máte zájem o serióznější díla na podobná témata, doporučuju buď Doktrínu strachu od Michaela Winterbottoma zachycující přednášku Naomi Kleinové, nebo starší film Adama Curtise (např. Power of Nightmares). (23.01.2010)

Vtip? Velmi zábavné a to i v místech, kde to zábavné zřejmě nemělo být. Nepopírám, že amerika má problém, ale Moore je příšerný manipulátor, který točí plačící socky v kontrastu s ďábelským obchodníkem s nemovitostmi. Výpovědní hodnota je nulová, vše může být manipulováno, ničemu nemůže být uvěřeno. Odporná agitka, kde se dá jen zvracet, nebo se smát. Micheal Moore by si měl uvědomit, že sám zabíjí možnosti jakéhokoliv řešení, nedává divkovi možnost vnímat cokoliv seriózně. (30.10.2009)

Michael Moore se zaměřuje na další problém Ameriky. Začíná to problémy jedné rodiny a končí problémy amerického bankovnictví. Svým hledáním jde od jednoho problému k druhému a to je po čase strašně rozptylující, protože nevíte, na který problém se vůbec máte vlastně zaměřit. Pro nás a Michaela Moora by bylo výhodnější točit krátkometrážní (srdcervoucí) dokumenty zaměřené na jedno téma, ale Michael Moore rád okupuje kina a tak točí průměrné dlouho(opravdu dlouho)metrážní filmy. Je to opravdu škoda. Ale Michael točí dokumenty pro Američany, aby sami se sebou něco udělali. My můžeme jen přihlížet. (20.01.2010)

Napriek tomu, ze Michaela Moorea beriem z rezervou, jeho nazory prezentovane "dokumentarnou" cestou treba rovnako brat s poriadnym odstupom, no tie jeho filmy maju svoje nepopieratelne kvality, su viacmenej zabavne, osobne ma nenudia a miestami su aj informativne plodne...a tak je to aj s Mooreovym novym Antikapitalistickym billboardom. (27.05.2010)