Král New Yorku

Od Ferrary mám přece jen raději jiné filmy, především pak "Poručíka", který ukazuje krásné zdegenerování člověka, který dostal trochu moci a rozhodl se, že si bude trochu užívat. Tohle je velmi podobné téma, ale v hlavní roli rovnou máte grázla. Grázla, který se snaží trochu napravovat to, co udělal. Ale dál zabíjí. Některé scény jsou pořádný masakr. (16.02.2016)

Jedna z nejpoctivějších čistokrevných žánrovek- výtečně obsazená, suverénně zrežírovaná a zatěžkaná podezřele vysokým počtem mrtvol na každých deset minut příběhu. Christopher Walken je v roli bezcitného gangstera dokonalý, viditelně si užívá každé gesto i výstřel a jenom mi potvrdil, že patří dlouhodobě k nejpodceňovanějším americkým hercům. Jeho tanečky na hip-hop, jeho výraz, když někoho posílá k Pánu....., to jsou nejen kultovní momenty, ale i příklady nedoceněného hereckého mistrovství. Ale King of New York není jen o Walkenovi- bez něj by sice pravda nebyl ničím, ale pořád je tu ještě maniak Fishburne, co si k snídani dává celou nabídku od McDonaldu, zrzavý poliš Caruso, skvělé přestřelky a jedna povinná automobilová honička. Tedy něco, co už dnes nikdo netočí. 75% (15.08.2013)

První film od Ferrary a podle toho co jsem viděl si myslím, že nejde jen o rutinéra exploitationu (jeho domovský žánr), ale minimálně v tomhle filmu i o schopného režiséra (King Of New York je prý jeho nejambicióznější film), který dokáže budovat náladu scény a vést herce. Z hlavy si nepamatuju nějakou lepší Walkenovu roli, ale až ho uvidíte předvádět tanečky v rytmu hip-hopu a nebude vůbec směšný, ale kurevsky cool, tak pochopíte. Zatraceně stylová záležitost. P.S. Tenhle film obsahuje vůbec nejvíc rajcovní scénu v metru jakou jsem kdy viděl, no je fakt že jsem jich moc neviděl :) (26.11.2008)

Ferrrara je rozporuplný režisér. Postavil svoju kariéru na rape and revenge, filmoch o drogách a rôznych druhoch expolitácie a minimálne v zámorí sa teší pomerne obstojnej fanúškovskej základni. Ibaže jeho filmy majú strašne kolísavú kvalitu. Raz sa mu napríklad podarí natočiť vynikajúce sci-fi (Lupiči tiel), ktoré aspoň čo do depresie prekoná aj originál (resp. prvú adaptáciu); inokedy sa doslova strápni umelecky mieneným pseudohororom, plným filozofujúcich upírov a feťákov (Závislosť; a tých artových pokusov bolo viac; 4:44 alebo Lovci mozgov.). A potom je tu ešte jeho najslávnejší Driller Killer, z ktorého som raz videl asi pätnásť minút - výsledok presne toho druhu amatérskej nadšenosti, čo nemám rád, čo ma takmer vždy sklame a ktorý som (vzhľadom nato, že nepotrebujem pozerať každý film istou veľmi úzkou diváckou skupinou označovaný za kult) automaticky vypol a zmazal. Byť to robím len zriedka. King of New York je tiež zvláštny film, ale v inom zmysle. Abel si odpustil svoje experimenty, no zároveň je jeho výtvor typickým čiernym koňom, oscilujúcim medzi žánrami a zabehnutými žánrovými postupmi. A dopredu hovorím, že melanchóliu talianských evergreenov (ani vlastne nič - ani vzdialene podobné akýmkoľvek Scorseseovským trademarkom), teda rozhodne nečakajte. V mafiánskych filmoch z pravidla existujú iba dva druhy réžijného prístupu a od nich sa odvíja aj spôsob narácie: Buď je klaďas policajt, alebo gangster. Ferrara sa snaží zostať niekde medzi. V jednej scéne nám ukazuje Laurenca Fishburna (vtedy ešte Larryho Fishburna), ako bez mihnutia oka postrieľa partiu konkurenčných priekupníkov, a v druhej už z drogových peňazí prispieva deťom "nech majú všetko čo potrebujú". Ikonizovanie Walkenovho "narkobarona" musí pripomenúť DePalmu a k tomu plus vidíme príbeh aj z druhej strany, zároveň s dôrazom na sympatie k postavám (takmer doslova ako v Chobotnici) ktoré po ňom idú (niekoľkominútová scéna zo svatby jedného z policajtov, neskôr končiaceho ale hodne nepríjemnou smrťou). A tie postavy sú horlivé, až to bolí. Až tak, ako keby niekto natočil Francúzsku spojku, rozprávanú z pohľadu Fernanda Reya. Ferrarov film za všetkými týmito klasikami (kvalitatívne) značne zaostáva, stále je tam ale niečo - akási béčková údernosť - niečo, čo jeho film robí akčnejším a unikajúcim realite a pritom tak cool, až to stojí zato. Rap, depresia, temnota prestupujúca každým záberom (v spojení s modrými filtrami), takmer absolútne eliminujúca denné svetlo. Konieckoncov svoj pôvod by sa pán režisér márne snažil zakryť. Niekto je zastrelený, ale jeho priestupok bol závažný, tak schytá pár guliek ešte jeho mŕtvola. A nahotinky tiež vidíme častejšie, než by si to príbeh žiadal. Vo výsledku je King of New York vydarený snímok, avšak - pre milovníkov mafiánskych opusov pravdepodobne príliš dekadentný. Možno preto ho u nás takmer nikto nepozná. Rovnako ako Malú Odessu. (10.03.2013)

V roce 1990 se svým příspěvkem do drug kingpin žánru hlasitě přihlásil i dokumentarista pokleslého New Yorku Abel Ferrara a mě se chce křičet "zapomeňte na Scarface", protože právě tohle je ono. Rýchlý "rise and fall" socialistického gangstera Franka Whita, který nejspíš patří mezi jedny z nejlepších rolí Christophera Walkena, zahalený v mírně abstratktním a značně nadopovaném hávu vám přísně usiluje o život a všem ho velice doporučuji. Ferrara zde nabízí svoje nejpřístupnější dílo, což ale neznamená, že řadě diváků u toho nezůstane přitažená smyčka kolem krku. Pokud někdo jen trochu pochybujete, podívejte se na casting tohodle filmu a budete mít jasno: Argo, Buscemi, Caruso, Fishburne, Esposito ... a samozřejmě absolutně disciplonovaný a přitom nespoutaný Walken. Must watch. (22.03.2019)