Ja, zloduch

Na Padoucha jsem vyrazil se svými ratolestmi a nutno přiznat, že se mé děti bavily o poznání víc než já. Emotivní část mého já dokonce požadovala nadělit filmu odpad. Vyčítat dětskému animáku infantilnost je pochopitelně nesmysl, ale musím podotknout, že Padouch jednoduše nemá rozměr rodinné podívané, která by každé věkové skupině nadělila rovným dílem. Problém není v tom, že by úplně absentovaly vtípky zaměřené na dospělé publikum, ale v tom, že tenhle snímek není dostatečně chytrý, propracovaný, a tak se v něm pokusy o dospělejší humor ztrácejí. V Padouchovi je znát právě probíhající hospodářská krize a nevraživost vůči jejím původcům. Filmoví padouši si na své zločinné plány chodí půjčovat do bank a bankéři se předhánějí, kterého padoucha a ďábelský plán podpoří. Superpadouch Gru si jde speciálním vchodem pro vyvolené půjčit do banky, která nese název zkrachovalé finanční instituce, co stála na počátku bankovní krize. Jenže tohle všechno se ztrácí v nekonfliktním sladkém světě plném růžových barev, srdíček, pitvoření a chichotání, žlutých diblíků nazývaných Mimoni a především obývaném třemi cukrkandlovými dívčími sirotečky, které účinně pacifikují Gruovu zlobu. Používají přitom podobných metod jako dětské filmové hvězdy z hollywoodských filmů 30. a 40. let minulého století při usmiřování rozhádaných rodičů. Já, padouch je hodně konvenční předvídatelný film narozdíl od úspěšných rodinných animáků nedávné minulosti, jako je Shrek, který chytře parodoval právě ty konvence a styl, který ve světě prosadil Disney a který Já, padouch reprezentuje. Celkový dojem: 40 % - s tím, že děti si mohou bez obav přihodit 2*. (27.10.2010)

Ten paškvil na tri odseky príbehom ani nemožno nazvať. Filmom sa navyše vanie duch prázdnoty, všetko okolo je pusté, žiaden život, okrem hlavných postáv a maličkých poskokov nič vo filme nežije. Je to ako nevydarené divadlo. Jediné, čo stojí za ocenenie, je dabing, najmä ústredné trio Carell-Segel-Brand dabujú na nerozpoznanie. Megamind vyšiel oveľa lepšie... (13.07.2011)

Film o největším zločinci všech dob, kterého tvůrci rozšmelcovali v přecukrovaný báchorce. Diabetici budou dostávat záchvaty už jen z upoutávek. Naordinoval bych autorům Erbena, snad něco z Vodníka, abych ten jejich vznešený patos a pocity dojetí malinko utlumil: „Šest věcí tu v krvi leží - mráz po těle hrůzou běží: dětské hlavy bez tělíčka a tělíčka bez hlavy.“ (07.02.2011)

Jeden z těch lepších animáků, které jsem v poslední době viděla, i přesto mě to ale nenadchlo tolik jak jsem čekala, potom co jsem kolem sebe slyšela za chválu. Minions byli totálně úžasně dokonalý, taky chci jednoho. Musím pochválit a vyzdvihnout výborný soundtrack (v čele s titulní písničkou od Pharrella Williamse). Vtipná zápletka, společně s úžasnou malou holčičkou a jejíma jednorožcema, snad jen ten doják bych na konci mít nemusela (ale dobře no, je to pro děti). A asi nejlepší scéna - parkování. 4* (10.05.2011)

Když u nějakého animáku taková spousta uživatelů nadává na přehnanou infantilnost, tipl bych si, že budu nadávat taky, ale ne. Despicable Me mi nijak přehnaně dětinské nepřišlo. Je to milé, je to zábavné. Častokrát až do takové míry, že jsem dostal menší záchvat smíchu. Hlavní hrdina je neskutečnej sympaťák, škoda jen, že se ke konci nechal trochu "zkazit". Kdyby ten film měl koule na to, aby jel celou dobu ve stylu té poměrně drsné první půlhodinky (Box of shame v děcáku - to je fakt dětinskej vtípek, uživatelé nespokojení...), bylo by to u mne dokonce za plnej počet. Vážně velice milé překvapení, sedlo mi to víc než letošní Drak a Toy Story. (09.12.2010)