Hra o trůny - Série 6

Očekávání, že se po dlouhé pauze dozvím jak je na tom ten "kluk s vránou" byla vyslyšena a díky slušné porci "šarvátek ve velkém" bylo na co koukat. Také díky tomu jak postavy řídnou a přeskupují se (vznikají aliance) nám ubyl počet dějových linek a díky tomu se konečně v ději může orientovat i prostý konzumní divák, který neusíná s knihou o Trůnech pod hlavou. Tedy ne, že by se vše podávalo naservírované (to jako fakt čekají, že budu vědět kdo je Lyanna nebo Robert? u šesté řady servírovaní 1x za rok?), ale obrat k lepšímu je znát. (28.07.2016)

Tentokrát jasných pět hvězd, asi zatím nejlepší řada, tlachání nebylo tolik, respektive tolik mi nevadilo, neboť děj se konečně pohnul a začal někam směřovat, a vypadá to, že sedmá řada by mohla být poslední (jak doufám). Oblíbené scény: Třeba nahatá Daenerys vycházející z plamenů, Jaime beroucí schody na bílém hřebci (nebo kobyle?), malá špinavá bloncka, která jako terminátorka pronásledovala Aryu ulicemi Braavosu, a v neposlední řadě temná bohyně Cersei konečně na královském trůnu. Sakra, a teď zase rok čekat... (28.06.2016)

Rozluka kniznej predlohy od serialoveho spracovania vo mne hlboko zakorenila silne pochybnosti o pokracovani tohto megaprojektu. Prve epizody vsak vsetky cierne myslienky rozohnali, aby ma tie posledne dve, prikovali do sedacky tak pevne, ako sa to uz velmi dlho ziadnemu audiovizualnemu dielu nepodarilo. (13.07.2016)

Se sračkou jsem počítala, ale něco takhle strašného jsem neviděla snad ani při psově posledním krvácivém průjmu. Jistě, na jednu stranu je šestá série příšerná úplně stejným způsobem jako ta předchozí – nekonzistentní, většinou dokonce regresivní charakterizace odčiňující dřívější vývoj, mizerně naklíčované klišoidní bayoviny určené těm nejuslintanějším idiotům, KATASTROFÁLNÍ plynutí a dávkování příběhu, jedna ukázka retroaktivní kontinuity za druhou, výhradní upřednostňování ŠOKUJÍCÍCH, od kontextu zcela izolovaných okamžiků, které letos kvůli své předvídatelnosti a vyčpělosti nezvládly šokovat snad ani devadesátiletou ýbrkonzervativní jeptišku, promrhaný potenciál mnoha talentovaných lidí, kteří z příšerně pojatých bitev zvládli díky nesmírnému nasazení udělat něco estetického, rozvláčnost a ubíjející nedějovost, VATA, VATA a pro změnu zase VATA, a především hangáry nelogičností, kvůli jejichž čirému množství neuplynula za celých deset epizod jediná minuta, na niž by se z toho či onoho důvodu nedalo pyčovat. Pár podstatných rozdílů tu ale oproti loňsku přece jenom je: jednak nikdy nebylo patrnější, že Benioffovi a Weissovi je nějaká snaha o koherentní, scenáristicky přijatelný počin už definitivně u řiti, a tak výsledná amatéřina, s níž se obtěžovali cákat na papír jednu nesouvisející hovadinu za druhou, všechny zmíněné vady nejméně desetkrát umocnila. A dále pátosezónové nevybíravé kuchání všech dějových linek a pozdější nepochopitelná snaha se co nejpřekotněji dostat k závěru jakékoli promyšlenější a hlubší dílo už od prvního dílu vylučovaly a způsobily, že sedmá i osmá řada nemůžou jinak než sračkoidnost dále stupňovat. Seriálová, rozumem neobsáhnutelně stupidní verze blížícího se konce naneštěstí rovněž způsobila, že zpětně už si nikdy nebudu moct vychutnat ani ty jediné dvě sezóny, které jsem měla upřímně ráda. Vždyť jak bych se znovu mohla tetelit z ojedinělé přítomnosti knižní Cersei v bitvě o Černovod, z Rudé svatby, Aryiny interakce s Jaqenem, Theonovy tragické zrady Starků, Oshy, Sansina manipulování v Králově přístavišti, Danyina dobývání zátoky Otrokářů nebo Jaimeho v harrenhalské vaně, když teď dobře vím, že nic z toho nakonec k ničemu nevedlo a zákonitě už vést ani nemůže? Hra o trůny je mrtvá, ať žije Píseň ledu a ohně. Pro příští, snad už poslední dvě série nezbývá než doufat, že se místo hysterického nasraného pyčování na každičký detail zvládnu dostat do pokročilého stavu nirvány a tváří tvář hrůze se spokojeně chechtat. (15.03.2017)

Musím říct, že šestou sérii budu považovat za jednu z těch vůbec nejlepších. A to hlavně díky opravdu velkému počtu zvratů, na což jsme sice byli zvyklí z předchozích řad, ale tady to tvůrci rozjeli fakt ve velkém. No a tenhle styl plný zvratů už nastiňovaly první epizody série, kde se už od prvních minut nasazuje (na úvod série) nečekaně vysoké tempo a po prvních dvou třech dílech jsem si říkal, že tohle bude naprostý strop celého seriálů. Bohužel co ale přijít muselo, tak přišlo a tím myslím již tradiční zvolnění v polovině řady (až na emocionální 5. díl), z čehož jsem byl nyní asi ještě více zklamaný, než dříve (právě kvůli vysokému tempu začátku). Každopádně jsem to překousl a dohrabal jsem se až do finále, které mě naprosto odpálilo. Teď nemyslím devátou epizodu, jenž mě bohužel kvůli své značné předvídatelnosti neuspokojila tak moc, jak jsem chtěl, ale mám na mysli díl desátý, který byl neskutečně našlapaný s naprosto kulervoucím tempem, obsahoval asi nejvíce důležitých momentů, zvratů a odhalení v jednom díle, čímž naprosto razantně zamíchal kartami děje a obecně bych se ho nebál po boku Rudé svatby označit za nejlepší díl celého seriálů. Takže i přes zvolněné tempo uprostřed série a i přes ne moc uspokojivý devátý díl mě šestá řada Game of Thrones více než potěšila, je určitě jednou z nejlepších z celého seriálů a minimálně podobná očekávání mám i od té nadcházející. 90% (18.05.2019)