Hra o trůny - Série 1

Hodnotenie 1. série: 65%. Motiváciu pozerať 2. sériu mám primalú. Ošiaľ okolo tohto seriálu úplne nechápem, ale v kontexte dnešnej doby (prejavujúcej sa v zobrazovaní explicitného sexu a násilia) to asi sadlo na chuť väčšinového diváka. Čakal som väčšie dobrodružstvo a využitie stredovekého prostredia. Viacej sa riešia intrigy a podobné veci. Z hercov ma najviac zaujal Peter Dinklage, ktorému postava absolútne sadla a herecky je veľmi presvedčivý. (24.06.2016)

Nejsem fanoušek fantasy, ale sci-fi a tento díl mě nesmírně nudil. O seriálu si lze přečíst, že rozum a cit e jeho ústřední téma. Celou dobu vypráví o hrdinech, kteří se nechávají strhnout city, v dobrém i zlém. Přečetl jsem si, že právě emoční vzplanutí postav obalují promyšlené sítě intrik, které od začátku stojí v centru Hry o trůny, něčím lidským, protože nedokonalým. Prý síla, která seriál celou dobu pozvedala nad jiné, spočívala v nejistotě, kdo je tu padouch a kdo hrdina a podle jakých kritérií se od sebe liší. A v těchto otázkách vždy hrálo napětí mezi rozumem a citem velkou roli. Snažím se tedy stále pochopit, jak se z velkého příběhu umí udělat také příběh dobrý. (16.04.2020)

Hned pro začátek bych rád řekl, že udělat z Písně ledu a ohně vysokorozpočtový seriál a ne film byl skvělý nápad. Pilotní díl divákovi představí vše důležité a hned poté děj posouvá neustále dál a dál ve všech čtyřech příběhových linkách, které tu sledujeme. Je tu úžasně vybudovaný svět, skvěle napsané a zahrané postavy a dnes již ikonická hudba. První série se zaměřuje především na intriky, díky kterým je děj napínavý a nikdy si nejste jisti, co se stane dál. Spoléhá se také na surovou brutalitu, čímž dosahuje efektu vcelku reálného středověku. Téměř rovnoměrně jsem si tu oblíbil jak kladné, tak záporné postavy. I když většina postav tu samozřejmě není jen černobílá, spíš mají své důvody proč dělají jak dobré, tak špatné skutky. Fantasy prvek tu je především v podobě hrozby Bílých chodců za Zdí, ale to se týká prozatím opravdu jen menšiny příběhu. První série Hry o trůny představuje skvělý start, který ale naštěstí v žádném případě nevyčerpává všechny esa z rukávu. (22.09.2018)

Po prvej sérii (seriál neposudzujte skôr, netúšite totiž čo hodnotíte) je moja spokojnosť takmer na maxime. Game of Thrones ponúka nevídanú nepredvídateľnosť. Keď priebeh ponúka tucet možných ciest alebo sa naopak javí stereotypne, okamžite príde nečakaný zvrat (nechcem spoilerovať) a príbeh naberá nečakané kontúry... Casting bol viac ako trefný a herci vo svojich úlohách predvádzajú osobné maximá. Väčšina charakterov je doslova lahôdkou (rovnako úchvatný je ich vývoj) a niektorí herci umne prevyšujú ostatných [jednoznačne Tyrion Lannister (Peter Dinklage), Arya Stark (Maisie Williams) a Eddard Stark (Sean Bean)]. Byť viac akcie a viac severu, bolo by to u mňa stopercentné. (20.05.2019)

HBO pro ztvárnění svého pojetí „ýbrdrsné, špinavé, realistické, pletichářské a překvapivě moderní době podobné“ historie už léta používá jeden a ten samý, neměnný mustr: hodně nadávání, hodně tělesných tekutin, nahoty, vleklých politických dialogů a víc než štědré množství sexu, jehož odosobněnost je samozřejmě naznačena – jak jinak – polohou zezadu. Fungovalo to u Říma a Tudorovců a očividně to funguje i napasováno na Hru o trůny, páč seriál je od dvou zmíněných v podstatě k nerozeznání. Ve Hře o trůny jsou všechny tyto okoukané zbraně nasazeny v plné míře, ale stejně jako dřív nic nesdělují, mají pouze zakrýt skutečnost, že se koukáme na televizní a značně infantilní ekvivalent užvaněného macha hrdě se chlubícího svým obřím pérem: okázalého, hlasitého, ale jinak úplně impotentního. Jde jen o prostředek k zneviditelnění toho, že nikdo nic NEDĚLÁ, všichni jen neustále namachrovaně žvaní, vyměňují si informace nebo pronášejí expozici, jejíž účel není znám. Jako výpravná ilustrace je to fajn, ale raději zůstanu u předloh, u těch aspoň neřvu nudou. (15.03.2017)