Vo štvorici po opici 2

Mnozí kritici a uživatelé by si mohli ujasnit, co je pro každé umělecké dílo základní - míra ozvláštnění, jaké film dosahuje. PAŘBĚ V BANGKOKU je nesmyslně vytýkáno, že jde o typické pokračování, kdy má druhý díl podobu jedničky přejeté přes kopírák, akorát s umocněním toho, co se osvědčilo jako divácky atraktivní a vděčné. Zapomíná se ale na to, že se koncept postupného rozpomínání se na předcházející noc se dá těžit donekonečna a ústředním ozvláštňujícím prvkem je volba města, které nabývá podobu jakoby samostatné postavy se specifickými vlastnostmi. "Dvojka" je sice slabší než "jednička" co do míry zábavnosti či formální nápaditosti. Moment překvapení totiž už logicky nefunguje a je až příliš stylisticky usedlá, přičemž na precizní dávkování informací a vzhledem k žánru netradiční flahbackovou strukturu jsme si už zvykli. V několika věcech ale nezpochybnitelně trumfuje. Postavy si jsou - stejně jako diváci - velice dobře vědomi, že se ocitaji ve stejné situaci jako předtím, ale přesto jsme nakonec přechytračeni a nepřijdeme na to, kde jsme měli Walda hledat od samotného počátku. Oproti vegaskému dobrodružství navíc ve 3/4 dojde k významovému obratu, a tak spíš než o snahu o to dostát zásadám romantických komediích (navrátit se ke statusu quo, aby mohlo dojít ke kýženě svatbě a šťastnému konci) jde o oslavu mužského kamarádství. Wolf-pack se tak ustavuje jako parta, na kterou je spoleh, ale ne proto, že je zárukou jistoty v podobě přinášení toho stejného znovu dokola. (20.07.2011)

Shadwell: Jenže Stu není hybatelem děje, tím je totiž Alan (Galifianakis), tedy psychopatický idiot. Veškerý šílenosti, které Stu provede, jsou důsledkem alkoholu a drog, takže on v sobě možná má nějaké vnitřní démony, ale pokud ano, tak sám od sebe by je takhle asi nevypouštěl. K tomu mu dopomůže až jeho dobrý retardovaný kamarád Alan. Spíše si však myslím, že je to právě úplně obyčejný nudný člověk, který se pod vlivem dopustí ledasčeho - jako všichni lidé, když nad sebou ztratí kontrolu. Tvůj komentář zní zajímavě, ale je mimo. ____ K filmu: Zatímco "Pařba v Las Vegas" působila relativně svěžím dojmem, "Pařba v Bangkoku" je ztělesněním všeho, co je na Hollywoodu špatně. Jak tím, jak jsou si ty filmy podobné, tak tím, čím se liší. (10.03.2013)

Myslela jsem, že mi na dnešní kocovinu sedne pokračování Hangoveru jak hrnec na prdel. No nestalo se, je to jen typické pokračování, aneb recyklace starého v drsnějším, ale rozhodně ne lepším provedení. Jestliže jsem prvnímu dílu dala tři, musím tentokrát ještě jednu ubrat, protože jsem půl filmu měla co dělat, aby se mi nezavřely oči. A jsem si docela jistá, že to bylo spíš díky té filmové kocovině, než že by zapracovala ta reálná. 40% (07.11.2012)

Po svěží a nenucené jedničce umělá a hrozně často okatě konstruovaná záležitost. Pořád je tam dost momentů, během kterých se člověk neubrání úsměvu, ale hlasitý smích se dostavuje sporadicky a co víc, většina povedenějších scén jen kopíruje již viděné. Neříkám, že je to úplně blbá komedie, ale oproti jedničce působí hrozně neupřímně (a Alan je tentokrát většinu času „jen debil“). Pokud jsem měl po jedničce chuť vyrazit na tah, po dvojce mám chuť spravit si náladu jedničkou. (02.06.2011)

Jako všichni diváci jsem byl po fenomenálním Phillipsově úspěchu s Pařbou v Las Vegas natěšen na další díl. Bohužel pravidlo dvakrát nevstoupíš do téže řeky, zafungovalo i tady. Originalita prvního dílu byla nahrazena tupým kopírováním všeho, co už známe, pouze kulisa neony zalitého Vegas byla nahrazena kulisou zapáchajícího Bangkoku. Stejně jako kouřící a dealující opička nemohla nahradit tygříka Mika Tysona, nemohly nostalgické vzpomínky starých kaličů nahradit nedostatek invence ve scénáři. Problém nastává i ze strany diváka, který v momentě, kdy už je připraven na jakýkoli extrém nebo absurdní příhodu, může být stěží něčím zaskočen. Chtělo to tedy přidat nějaký nový prvek. Namísto toho se spíš všude něco ubralo. Film měl i lepší momenty, ale celkově jsme minimálně o třídu níž za prvním dílem. 53% (01.07.2011)