Pohádka o splněných přáních

Blbost založená jen na nekonečných prázdných dialozích v asi pěti různých studiových lokacích. Oba princové vypadají jako bukvice, které si právě vystály teplou frontu, herecký výkon představitelky princezny je přímo příšerný a měl jsem z něj pořád dojem, že se princezna snad každou chvíli rozbrečí návalem samovolně vyvolané melancholie. (05.12.2015)

Jedno nedělní odpoledne u rodičů připomnělo mi několik smutných skutečností. Tu tendenci ke vzniku nekvalitních studiových pohádek v osmdesátých a devadesátých letech, na kterých není možné najít nic, co by lahodilo oku či uchu. Pominu formální stránku těchto děl, k smíchu a k pláči jsou tu především nevkusně řešené scény z polystyrenu, svíčkové aranžmá a vedle tohoto padají zde jakékoliv aury jindy možná schopných herců. (19.07.2009)

Když pominu fakt, že mi tohle dílko příliš pohádkově nevyznělo, a trochu nelogický, překotný koncový zlom, jde o film plný zajímavých nápadů a myšlenek. Ale pohádku si představuju jinak. Nevím, co by si z tohohle dílka odneslo malé dítě. Nejspíš jen strach a zmatení myšlenek, které nemůže nezkažená, nezkušená dětská duše pochopit. Proto POHÁDKU o splněných přáních nemůžu hodnotit výš, navzdory skvělému Schmitzerovi. (19.07.2009)

Příběh o tom, že to, co vede naše kroky jsme nakonec vždy jen my sami, i když jsme někdy zavaleni okolnostmi a nutností volby mezi špatným a ještě horším. Lidé jsou totiž často strůjcem osudu těch druhých. I pak je ale volba naší volbou. Královský pár ve všech ohledech převyšuje své potomstvo, dívka zakletá do květiny má patologickou potřebu tančit, osmnáctiletý princ objeví osobní zájméno "ty". (Dialog prince a jeho strýce; "Jaké je nejkrásnější slovo?" "Já, já, já." "Znám krásnější. Ty, ty, Ty." "Ale to jsem zase já." se doufám nebude ve své trapnosti už nikdy nikde opakovat, takhle by to hoši nešlo, tytyty.) A ztělesnění zlých emocí má trendy rudou rtěnku. Nepodceňovala bych dětského diváka, i když ten užvaněný strážný anděl na konci, kterého nevidíme, je trochu silné kakao (předpokládám, že děti kafe nepijí ani u nedělní pohádky). (29.07.2012)

Exteriérová pohádka. A pěkně brutální. Tohle je fakt masakr. Pro děti naprosto nepochopitelná a neuchopitelná pohádka, zato dospělý si užije skvělého Schmitzera jako zlého, ale zároveň také výrazně pravdivého strýčka Ralpha. Spousta scén je fakt divná, střihač se tu vyřádil, scénárista si zase občas z diváka udělal šprýmy, když nechal mladého krále jednat jako totální jelito. Ano, rozhodně to stálo za viděnou, ale jedenkrát bohatě stačilo. (26.10.2014)