Karel Gott 70

Celkem nudné. Gottovi přišli poblahopřát snad všichni, co v showbyznysu něco znamenají, ale neznamenalo to, že bych nad nimi plesal. Některá vystoupení byla fajn (Kerndlová, Farna, Issa), ale dál už jsem si nic nevybral. Tak nějak to bylo dlouhé, monotonní a tam, kde měl pořad v druhé polovině gradovat, jsem málem usnul, protože to bylo dost nezáživné. Opravdu dost dokonalá nuda. 40% (02.12.2009)

Kája je len jeden, nikoho podobného tu, ani v blízkom okolí nemáme, a ani tak skoro nebudeme mať. Na tento program sa budeme pozerať ešte veľa krát počas silvestrovskych osláv, a kto nechce, nemusí. Nad veľkosťou akcie je zbytočné sa pozastavovať, čakal snáď niekto, že oslava sedemdesiatky prebehne iba potichu doma pri rodinnom kozube? Playback tam bezpochyby bol pri interpretoch, ktorí sú v pokročilom veku alebo zjavne mimo formy, ale Gott na playback nešiel, to nech pochybujúci otvoria oči aj uši a nestrápňujú sa "múdrymi" komentármi. (31.12.2017)

TV/// Obsazení 9/10 Děj 6/10 Hudba 7/10 Efekty 6/10/// +účast hvězd je velkolepá, nestačí moc nudit, jeden interpret tam zpívá 1-2 min -hlavně v závěru už dojde na slabší kousky a už to opravdu začíná být moc dlouhé/// Kája Gott je určitě pro mnoho lidí pan Zpěvák. A tohle určitě nikomu neberu. Já na něm zrovna dvakrát neujíždím, ale je fain, že se snaží držet krok s dobou a jeho písničky i ty nové jsou poslouchatelné. Samotný koncert je mírně nadprůměrný. Určitě si myslím, že si vybere každý. O to víc ti co s Karlem zažili jeho vzestup a pamatují i jeho začátky. Člověk (divák) by si měl spíš této události cenit, protože dozajisté už další podobná příležitost nebude. Tím ale nechci říct, že bych mu ji nepřál./// Celkem 67%/// (18.10.2009)

Mega akce, kterou si divák moc neužil, protože mnohé písničky v podání různých zpěváků byly občas fakt hrozné, navíc to byla většinou jedna sloka a pak honem další host a další píseň. Úroveň to mělo pouze tehdy, když Karel vstal z křesla a šel také zpívat. Neskutečně dlouhý pořad ve své podstatě zbytečný. Mix hudby: Milan Jílek (11.07.2015)

Nedorozumění v žánrech vyvolává protikladnosti v hodnoceních. Oslava životních jubileí je a zůstane specifickým tvarem, jehož hlavní prioritou zůstává a zůstane blahopřání. V této rovině se mění gottovské jubileum v to, co oslavanec výstižně nazval manifestací. Sahá-li region gottovské popularity od Vladivostoku po Bonn, v tomto případě lze jeho rozpětí vymezit od Evy Farné po legendárního Josefa Zímu s půvabnými mezizastávkami v podobě Terezy Kerndlové, Taťány Kuchařové či Barbory Špotákové nebo stále atraktivní Heidi Janků. Příznačný byl pohled na Gottovy dcery; zejména jsem ocenil výdrž tříleté holčičky, která doslova překonala samu sebe. Král české noblesy, jemuž nic lidského není cizí, vstoupil touto velkolepou podívanou, která u nás nemá obdoby (napadá mi jen Nohavicou svolaný koncert ostravských osobností hudby pro lidi), na pomyslné nebe českého kulturního dědictví. Dramaturgie ani scénář této apoteóze dalšího českého Nesmrtelného - jak by psali naši předkové ještě v čase Třetí republiky - zvlášť neprospěla, ale ani neublížila; občasný, tyto klíčové okamžiky provázející humor, zlehčující stáří byl minimálně vkusný. Gottovo dojetí bylo nezastírané a upřímné. Legendě se dostalo holdu, který jí poprávu přísluší. Zpěvák životního chlapeckého životního romantismu tak pevného v křehké formě, v níž ho nabízí svým stále početným fanouškům všech generací již šesté desetiletí, prožíval tyto hvězdné okamžiky poprávu jako jedno velké životní zadostiučinění. Chtělo by se věřit, že tento svátek lidské vzájemnosti nebyl jen agenturní kulisou, ale naopak autentickou výpovědí o tom, že optimismus v naší době není jen stále úletovější úchylkou, nýbrž nadčasovou, životně nutnou a nutkavou potřebou. (15.07.2009)