Sociálna sieť

Jak mi Fincher přijde preciznější, tak mi přijde prázdnější. Už brzy bude nejspíš úplně nejpreciznější a zároveň nejprázdnější. On odchod z kina s pocitem: "Hm, tak mistr vzal zakázku a zpracoval ji poctivě," nesvědčí moc ani o poskytnuté zábavě, natož případné transcendenci. Nejde o filmovou exhibici, ale exhibicionismus. Social Network představuje geniální lidi od počítačů jako dokonale naplňující prototyp nerda, tedy člověka s nulovou sociální inteligencí, kterého nic od počítače nedostane, s tou výjimkou, že mnohem více chlastají a šukají. Mohou sebevědomě a nabubřele žvanit (zdejší Zuckerbeg) nebo být zajíkavě plyšoví (zdejší Saverin - a je jedno, že neprogramuje). Na Harvardu vůbec, zdá se, studuje pouze banda fetujících, mrdajících, chlastajících géniů, kteří pohrdají obyčejným člověkem, leč vymetou každý komín s pěkným okolím - ovšem ta necitlivá banda v mžiku i přes přeplněný společenský život podlehne kouzlu fejsbůku. Obzvláště zrůdným způsobem jsou tu zobrazeny ženy, jež nejsou než kurvy provlhlé od toho, jak si do vagíny neustále strkají jeho "peníze" a "úspěch". S výjimkou Eriky, která má nadzjevně ztělesňovat tu zdravou, nám normálním vlastní opravdovost. Tak se pěkně poplácejme po ramenou a řekněme si: "No jóó, oni jsou možná geniální a mají prachy, ale my jsme stejně lepší jako lidi. Taky šťastnější." Když se to pěkně ozvučí, ohudbí, jezdí se kamerou semhletámhle, hlavně svižně, což se řekne i v střižně a: "Staccatózně žvaň a mel, Zuckereisenbergu!" toto letí, jéje, viďte? Tohle nepovažuji za generační ani žádnou jinou výpověď, ale za podbízivost. *** hvězdy, páč jsem to Fincherovi první půlku filmu žral i s navijákem a teprv pak se udice přetrhla. (02.11.2010)

perfektní film, skvěle zrežírován, minimálně na oscarovou nominaci hlavních aktérů zahrán, a hlavně taky napsán. Prostě sem se cítil strašně skvěle hned po úvodní scéně, kde bylo jasně cítit jak dokonalý scénář bude. Na některé scény jsem zíral s otevřenými ústy, prostě sem nevěřil tomu, že i takhle relativně "nudný" film s nudným tématem mně dostane, ale mistr Fincher to znovu zvládl. SAmozřejmě nic zas tak jiného jako Klub nečekejte, ale stále je to vysoký nadprůměr, který by se měl stát pro dnešní tupou mládež povinným. Aby když už celé hodiny jsou na tom podělaném Facebooku viděli, jak to vlastně začalo. Úžasné, a abych nezapomněl ta hudba to samozřejmě taky skvěle doplňuje a bez ní by pár scén nemělo tak dobrou atmosféru, zůstalo by "jen" dechberoucí hraní, úžasná technická stránka a dialogy, které na sebe navazují v absolutně propracovaném sledu a hlavně mají smysl i když často je řeč o věcech, které normálnímu člověku nic neříkaj. PS: Mohl by mi vysvětlit, co měla znamenat ta scéna závodu v Londýně? Nějak mi do celkového vyznění filmu vůbec nepasovala. Ale byla skvělá :) Tenhle film rozhodně uvidím ještě mnohokrát. 95% (02.11.2010)

Davida Finchera si jako filmaře moc cením. Z jeho filmů mě žádný nezklamal (a takových tvůrců vážně mnoho není), ale od Fight Clubu mě také žádný úplně nenadchnul. Proto jsem se už před začátkem filmu smířil s tím, že tentokrát to bude spíš zklamání. Hlavně kvůli tématu, protože Facebook na rozdíl od mnoha nepovažuju za něco extra přínosného (spíš naopak) .... Ale Fincher mě dostal. Vtáhnul mě do dění kolem pře o tom koho co napadlo dřív výborně zvoleným způsobem vyprávění a nenápadnou, ale o to preciznější režií. To, jestli je Facebook prospěšný nebo naopak bylo na dvě hodiny nepodstatné ... Po druhé projekci musím hodnocení ještě vylepšit. Skvělá režie u skvělého filmu se pozná právě tím, že vás v průběhu filmu ani nenapadne, jak je skvělá. Fincher se nepředvádí, a i tím je pro mě favoritem na letošního Oscara. (03.11.2010)

Zuckerberg nás naučil vtlačit život do statusů. Aaron Sorkin jeho život a dílo na oplátku vtlačil do story o ambiciózním nerdovi, který chce uspět, aby přestal být asociálem. Je to mistrná dramatizace skutečných událostí, luxusně rozepsaná do svižných dialogů, přepečlivě zrežírovaná a bez výhrad zahraná. Napodruhé mi to do sebe zapadlo ještě líp, v těch scenáristických finesách se projevuje dokonalé umění zkratky a charakterizace postav a situací, tak aby obstály v rámci jednoho snímku a zároveň měly bez nadsázky existenciální přesah. K absolutoriu mi schází jen nějaký moment nebo parametr filmu, který by se mnou vyloženě zamával. Fincherovy filmy jsou perfektní, bez zaváhání letí před očima. Ale jeho poslední tři vypiplané kousky mě už nezmasakrovaly tolik jako svého času Klub rváčů nebo Sedm - nejen že v nich nejsou tak vděčné divácké momenty, ale hlavně už nemají tu návykovou dravost a živelnost. Točí je starší, zkušenější a paradoxně snad až příliš vyspělý, nechybující, a proto trochu odtažený tvůrce. (14.10.2010)

Představte si ještě ukecanější Zodiac naplněný čistě informačními dialogy, ale bez jakéhokoli napětí a místo sklepní scény dilema „přidá si mě/nepřidá?“. Přesně to je „Facebook“. Všem, kdo tak nadšeně slintají nad „vynikajícím generačním filmem“, bych ráda připomněla dvě věci: a) „Facebook“ není o současné generaci mladých, ale o současné generaci yuppies a b) o těchto lidech natočil Roger Avary v roce 2002 nepřekonatelnou výpověď jménem Pravidla vášně, jež se ve srovnání s „Facebookem“ honosí třemi výhodami: není nudná jako aktualizace facebookové zdi, arogantní sociopati jsou tu výrazně lepší a funkčnější a nakonec má ten film i o čem vyprávět a co říct. „Facebook“ není výpovědí o této generaci, ale jejím produktem a jako takový silně připomíná Ellisova Viktora a jeho výlet po Evropě: I no longer know who I am and I feel like a ghost of a total stranger. (01.11.2010)