Sociálna sieť

Návykové...Pokud jste čekali analytickou sondu do tajného světa sociálních sítí či komentář k tomu, jak soukromí mizí rychleji než deštné pralesy v Amazonii, budete překvapeni. Social Network není laboratorní zprávou o tom, jak internetové generaci změnil život fenomén sítě, která je "každodenním třídním srazem" a dělí své světoobčany na exhibicionisty a voayeury. "Ten film o facebooku" vůbec není o Facebooku. Vypráví o mladíkovi, který jako Alexander Makedonský vytáhl na tažení a z bezpečí svého počítače stvořil virtuální svět přátel, tagů, zdí a statusů, v němž se stal absolutním monarchou. A protože mu dialogy píše nejlepší scenárista současného Hollywoodu Aaron Sorkin, tvůrce West Wing, a na režijní sesličce sedí geniální chameleon David Fincher, vznikla jedna z nejlepších dramedií posledních let. Co k tomu přispívá? Sofistikovaný a vyspělý humor Sorkina, který s ironií městského intelektuála nemilosrdně črtá charaktery z elitní univerzity, Fincherova absolutní koncetrace, jenž postihuje tep doby a maličkostmi jako rytmus muziky dosahuje strhujícího tempa, perfektní casting autistického Eisenberga i světáckého Timberlakea. Ale nemá smysl pitvat jednotlivé díly mozaiky, platí tu, že celek je víc než suma částí. I pět dní poté ve mně rezonuje nebývalou intenzitou. Stále vidím šifry, které neumím rozluštit, vzpomínám na detaily, které mě pudí na opakovanou projekci. Social Network má štěstí, že není generačním filmem o světě online, ve kterém stále větší částí svých bytostí žijeme, ale nadčasový kousek, jenž nezapadne ani v budoucnu, kdy samotný Facebook bude klinicky mrtvý a jeho tvůrce starým podivínským miliardářem, který byl kdysi ve správný čas na správném místě. Ačkoli jsem nikdy neměla účet v bigbrotherovském vesmíru, Zuckerbergovi jsem vděčná, že inicioval filmové manželství mezi Sorkinem a Fincherem. Sláva jejich dítěti. (03.11.2010)

Rozmach ksichtovníku je živoucím důkazem, že občas z hovna bič upleteš a ještě s ním pořádně zapráskáš. Když se to dokáže prodat, jde kritika stranou. Totéž ovšem platí i o člověku, který takovým bičem mrská. Když už tu užívám tento příměr, neodolám to říct na plnou hubu. Z hovna jsi a v hovno se obrátíš, bez ohledu na miliardy. Koukám, že koncentrace trusového výrazu příliš narostla, rozředíme to proto novou emisí, kde se vyjádříme k filmu jako takovému. Sevřené vyprávění, důraz na herectví a naprostá jistota výrazu. Fincherův perfekcionismus opět sklízí úspěch, po poměrně slabém (ne filmařsky) Benjaminu Buttonovi tak divák dostává další filmovou lahůdku. Film je přesvědčivá studie charakteru, netroufám si ovšem říct, jestli je Zuckberg prototypem uživatele, který sice neumí jednat s lidmi tváří v tvář, ale svůj profil updatuje. Během filmu mě napadlo srovnání Zuckberga s jiným výrazným jedincem, Larry Flyntem. Oba se výrazně zapsali do svého oboru, ale kde je Larry Flynt až překvapivě sympatickým člověkem neodtrženým od reality, je Zuckberg výrazně inteligentní, leč uzavřená a nepříjemná entita (byť občas vyplodí dokonalý postřeh). (02.11.2010)

MAZEC! Po nudném Zodiacovi jsem na Finchera zanevřel, Button mě ani trochu nezajímal, ale teď je Mistr zpátky, dokonce jsem měl pocit, že sleduju jakýsi druhý Klub rváčů. Ultimátní, vizuálně utlumená, obsahově megahutná a velmi vtipná generační konverzačka se skvělými hereckými výkony. Pokud jste dosud fejsu odolávali, Social Network je důvod, proč se připojit. Jinak z něj totiž budete mít poloviční zážitek. (21.11.2010)

(1001) Uplynulo pět let a už chápu, proč tam byl veslařský závod. Už také nejsem takový ten hater an sich kvůli tomu samotnému spojení "sociální síť", ale tentokrát jsem znuděná tím, že to má tu nejméně zajímavou možnou strukturu: Někdo potenciálně slavný se rozkmotřil s někým hodně slavným, podle jeho úhlu pohledu vznikne pohledná módní kniha a pohotoví filmaři ji přežvýkají do uniformního filmového rámce, kde ignorují specifické detaily reálných událostí, hrotí konflikty podle prefabrikovaných plot-pointových pravidel, přidají tam zhrzenou lásku a ideálně z ní udělají vypravěčský rámec, postaví proti sobě krasavce a autisty a jsou tak všeobecně cool. Úplně stejně (nudně) je vystavěn i The Fifth Estate o Assangovi a WikiLeaks, ačkoliv ten je ještě trošku víc bulvární a pitomý. Víc než nenávidění jsem si při tomto sledování procítila dvojčata, bavila jsem se sledováním chyb v klíčování obličeje na obličej a podobných kravinek. Od minula pořád platí, že ironická "Baby, You're a Rich Man", pro kterou mám v srdci velmi speciální místečko, dodává v mých očích filmu nějaké body navíc, které si objektivně nezaslouží. Jako jedno finální popisné slovo vyjadřující mé aktuální pocity jsem vybrala adjektivum "dětinský". (6.5.2016) (05.03.2011)