Sociálna sieť

Návykové...Pokud jste čekali analytickou sondu do tajného světa sociálních sítí či komentář k tomu, jak soukromí mizí rychleji než deštné pralesy v Amazonii, budete překvapeni. Social Network není laboratorní zprávou o tom, jak internetové generaci změnil život fenomén sítě, která je "každodenním třídním srazem" a dělí své světoobčany na exhibicionisty a voayeury. "Ten film o facebooku" vůbec není o Facebooku. Vypráví o mladíkovi, který jako Alexander Makedonský vytáhl na tažení a z bezpečí svého počítače stvořil virtuální svět přátel, tagů, zdí a statusů, v němž se stal absolutním monarchou. A protože mu dialogy píše nejlepší scenárista současného Hollywoodu Aaron Sorkin, tvůrce West Wing, a na režijní sesličce sedí geniální chameleon David Fincher, vznikla jedna z nejlepších dramedií posledních let. Co k tomu přispívá? Sofistikovaný a vyspělý humor Sorkina, který s ironií městského intelektuála nemilosrdně črtá charaktery z elitní univerzity, Fincherova absolutní koncetrace, jenž postihuje tep doby a maličkostmi jako rytmus muziky dosahuje strhujícího tempa, perfektní casting autistického Eisenberga i světáckého Timberlakea. Ale nemá smysl pitvat jednotlivé díly mozaiky, platí tu, že celek je víc než suma částí. I pět dní poté ve mně rezonuje nebývalou intenzitou. Stále vidím šifry, které neumím rozluštit, vzpomínám na detaily, které mě pudí na opakovanou projekci. Social Network má štěstí, že není generačním filmem o světě online, ve kterém stále větší částí svých bytostí žijeme, ale nadčasový kousek, jenž nezapadne ani v budoucnu, kdy samotný Facebook bude klinicky mrtvý a jeho tvůrce starým podivínským miliardářem, který byl kdysi ve správný čas na správném místě. Ačkoli jsem nikdy neměla účet v bigbrotherovském vesmíru, Zuckerbergovi jsem vděčná, že inicioval filmové manželství mezi Sorkinem a Fincherem. Sláva jejich dítěti. (03.11.2010)

Občan Kane facebookové generace. The Social Network není a nechce být kronikou vzniku Facebooku, vlastně počítá s tím, že si o historii firmy něco najdete alespoň na Wikipedii. Rozhodně není ani komedií, i když Sorkin opět napsal tolik vybroušených hlášek, že je napoprvé nemáte šanci pojmout. Se všemi těmi vtípky okolo jde o temný, smutný a znepokojivě aktuální film. Detaily Zuckerbergova života nejsou podstatné (větší prostor věnovaný rodičům bych nicméně uvítal), Fincher na něm pouze nezaujatě demonstruje, jak dnes přestává existovat jakékoli soukromí. Jestliže je Zuckerbergovi na začátku poskytnuta výsada subjektivního vypravěčství, pak jen zdánlivě – jim čtené blogové zápisky by díky jejich veřejnosti mohl předčítat kdokoli jiný. Vypravěči se stejně jako v Kaneovi neustále střídají, není však jasně odděleno, kdo zrovna mluví. Namísto svědomité rekonstrukce sdílení hromady informací. Film přitom není roztěkaný jako pravidelní uživatelé internetu. Nikoli zběsilé střihy, makrodetaily mikrovlnek a vychýlené úhly. Delší záběry, přeostřování, důraz na herectví. Z předchozích režisérových filmů má TSN nejblíže k podobně neuzavřenému, zvláštně ne-uspokojivému, leč trochu dlouhému Zodiacovi. The Social Network je naopak mistrnou ukázkou, jak bez zdržování sdělit opravdu hodně. Fincher našel dokonalý poměr mezi efektivitou a efektností. Apendix: Justin Timberlake je víc cool když hraje, než když zpívá. 90% Zajímavé komentáře: Cival, kOCOUR, Marigold, J*A*S*M, FlyBoy, Popluh, Chobotovec (02.11.2010)

Můj první Fincher v kině a teprve třetí celkově (po třetím Vetřelci a Klubu rváčů, které jsou oba VELMI SUPER!!).. A hrozné zklamání... Po nadšených ohlasech snad ze všech stran se dostavilo těžké rozčarování nad filmem, který nejenom, že je těžce nedokonalý, ale především není ani tak elegantní, jak by se od Finchera čekalo. Hrozná spousta scén, které nemají z hlediska vyprávěcí struktury logiku, vytrhává z jinak poměrně intenzivního filmu a to velmi fest. Příkladem za všechny budiž expozice pro Justina Timberlakea, který je nám představen polopaticky ve scéně, která nemá nic společného ani s jedním z hrdinů, ani se soudním procesem, jehož záznam se zdá býti filmově vyprávěn. Na druhou stranu se ovšem výtečně podařilo nastínit tu NERDskou mašinérii a velmi dobře se zde pracuje s charaktery. Konec měl mít však výrazně vyšší emoční dopad, což beru jako další Fincherovo selhání. Social Network není vůbec špatný, ale pocit zklamání je tentokrát až příliš silný... 7/10... (16.11.2010)

Přes to vychvalování dílčích aspektů filmu (precizní režie, skvěle napsaný scénář, oscarové herecké výkony, žánrově nekompatibilní hudba) a nálepkování (nejlepší počin roku, skvěle je vystižena první dekáda 21. století a reflektována jedna generace, do které patří současná internetová komunita) se dle mého zapomíná na to, čím je THE SOCIAL NETWORK opravdu progresivní, a to na formu. Snímek velice dobře komunikuje se svou cílovou diváckou skupinu tím, že skrze filmové médium zprostředkovává zkušenost s jinými mediálními formami, v tomto případě internetem (přesněji sociální sítí: Facebookem), což činí ryze filmovými prostředky - montáží. Narativně nejkomplexnější Fincherova kronika našich časů má na to, aby se stala kanonickým dílem po vzoru Wellesova opus magnum, jelikož na místo série subjektivně zkreslených flashbacků přichází s flashforwardy, které narušují hlavní - chronologicky se odvijející - narativní linii (vznik sociální sítě). Důležité je přitom ono množné číslo, protože vyprávěním prostupují dva flashforwardy - "slyšení", které kromě postavy hlavního (anti)hrdiny pojí osoba jeho (bývalého) nejlepšího kamaráda, který je v jednom případě na straně žalobce, v druhém svědka. (Dochází tak i k momentům, kdy se prostříhává mezi dvěma flashorwardy, čímž se z jednoho - časově předcházejíciho - stává k tomu druhému flashback.) "Fluidnost" všech osob, nejenom (bývalého) nejlepšího kamaráda hlavního (anti)hrdiny, pak má za následek to, že nedokážeme rozpoznat, čí optice je uzpůsobena daná pasáž (je vypravěč vševědoucí?, nahlížíme na vše Zuckerbergovým pohledem, nebo jeho kamaráda - a jak se toho nahlížení mění s pozicí kamaráda ve flashforwardech?, jde o sled mimosoudních výpovědi řady osob, které jsou depersonalizovány?), a tak se alespoň napoprvé musíme spokojit se závěrečným konstatováním právničky, která říká, že v těch případech se vždy vše přehání. Na předchozích řádcích jsem se pokusil popsat to, čím je THE SOCIAL NETWORK z hlediska velice nekomunikativního vyprávění s neuvěřitelně rychle dávkovanými informacemi výlučný a přínosný; nepopírám ovšem, že je v mnohém konvenční (dvě vyprávěcí roviny - osobní a pracovní, kdy máme jasný oblouk - model vývoje, přičemž se nezodpovězené otázky zúžují na pouhou jednu jedinou v samotném závěru). Otázkou je, jestli v některých případech lze stále mačkat F5, nebo na místo posunování hranic a následného obnovení (týká se i specifického stylu, který si i přes natáčení na digitál zachovává specifickou filmovost) předcházejícího zvolit Delete a začít znovu - jinak. (07.11.2010)

Fejsbúk, horký fenomén současnosti. Ať se nám to líbí nebo ne, ovládl během několika let životy nás všech. Nejenom těch pěti set miliónů připojených (pro srovnání: zhruba tolik obyvatel má celá Evropská unie), ale právě že i těch nepřipojených. Platí, že kdo není na Facebooku, jako by ani nežil. Technologicky a komunikačně vyspělá současnost stvořila Facebook a ten na oplátku onu současnost tak silně ovlivnil, že výsledky ani následky odstartovaného vývoje nejsme nyní schopni dohlédnout. Nedivím se Davidu Fincherovi, že jej tato modrá ikona zaujala natolik, že o ní točí film sotva pár let po jejím vzniku. Jiní se něčeho podobného dočkají až desítky let po své smrti, Marku Zuckerbergovi se to povedlo v šestadvaceti (a s pár miliardami dolarů na kontě). Zápletka filmu se víceméně drží známých faktů kauzy Zuckerberg - Saverin - bratři Winklevossovi. Nicméně interpretace motivů a vztahů postav či psychologická kresba jednotlivých charakterů jsou již čistě autorskou spekulací. Je tedy možné pouze se dohadovat, nakolik ztvárnění situace odpovídá skutečnosti. K filmařskému řemeslu samotnému není v případě zkušeného Finchera třeba cokoli dodávat. Scénář, režie, hudba, výběr herců - to vše je vynikající; přičemž zejména Justin Timberlake mě svým solidním výkonem velmi mile překvapil. Na relevantní hodnocení vlivu a dopadu Facebooku na svět je ještě brzo, nicméně biografie jeho vzniku se povedla velice dobře. (29.03.2011)