Sociálna sieť

Unesený nejsem, ale jedna věc se mi na filmu líbila - svým pojetím je totálně "anti-facebook", když klade důraz na "hmotnost" filmového jazyka, na precizní výstavbu dialogů a i rychlé kombinování časoprostorových rovin. Díky tomu působí jako zaujatá, ale s odstupem činěná výpověď o jednom sociálním fenoménu, o skupině lidí, kteří dnes utváří společnost stejně výrazně jako státní aparáty. Časté srovnání s "There Will Be Blood" beru, i když tady Fincher na celé čáře prohrává. Zuckerberg a Plainview jsou postavy společné svou vášní pro prchavou esenci, ale v tomto ohledu dokázal PTA sestoupit mnohem hlouběji než David, který jako by byl občas okouzlený povrchním kouzlení (např. závody veslic, esteticky strhující, ale jaksi mimo koncept) a především limitovaný tím, že Sorkin z pochopitelných důvodů nemůže být v Markově psychologii až tak kontroverzní. Chtě nechtě tak motivace pro celý sociální experiment vyznívá přeci jen dost konstruovaně. Jinak ale všechna čest - na to, že jsem dvě hodiny sledoval lidi, jimž nerozumím a jimiž svým způsobem pohrdám, jsem se výtečně bavil a mnohé pochopil. A bez skrupulí říkám: Zuckerberg je možná podivný hajzlík, ale rozhodně velký frajer. Svou asociálností vystihl něco, co je v lidské psýché a společnosti přítomné od pradávna. (30.10.2010)

Přes to vychvalování dílčích aspektů filmu (precizní režie, skvěle napsaný scénář, oscarové herecké výkony, žánrově nekompatibilní hudba) a nálepkování (nejlepší počin roku, skvěle je vystižena první dekáda 21. století a reflektována jedna generace, do které patří současná internetová komunita) se dle mého zapomíná na to, čím je THE SOCIAL NETWORK opravdu progresivní, a to na formu. Snímek velice dobře komunikuje se svou cílovou diváckou skupinu tím, že skrze filmové médium zprostředkovává zkušenost s jinými mediálními formami, v tomto případě internetem (přesněji sociální sítí: Facebookem), což činí ryze filmovými prostředky - montáží. Narativně nejkomplexnější Fincherova kronika našich časů má na to, aby se stala kanonickým dílem po vzoru Wellesova opus magnum, jelikož na místo série subjektivně zkreslených flashbacků přichází s flashforwardy, které narušují hlavní - chronologicky se odvijející - narativní linii (vznik sociální sítě). Důležité je přitom ono množné číslo, protože vyprávěním prostupují dva flashforwardy - "slyšení", které kromě postavy hlavního (anti)hrdiny pojí osoba jeho (bývalého) nejlepšího kamaráda, který je v jednom případě na straně žalobce, v druhém svědka. (Dochází tak i k momentům, kdy se prostříhává mezi dvěma flashorwardy, čímž se z jednoho - časově předcházejíciho - stává k tomu druhému flashback.) "Fluidnost" všech osob, nejenom (bývalého) nejlepšího kamaráda hlavního (anti)hrdiny, pak má za následek to, že nedokážeme rozpoznat, čí optice je uzpůsobena daná pasáž (je vypravěč vševědoucí?, nahlížíme na vše Zuckerbergovým pohledem, nebo jeho kamaráda - a jak se toho nahlížení mění s pozicí kamaráda ve flashforwardech?, jde o sled mimosoudních výpovědi řady osob, které jsou depersonalizovány?), a tak se alespoň napoprvé musíme spokojit se závěrečným konstatováním právničky, která říká, že v těch případech se vždy vše přehání. Na předchozích řádcích jsem se pokusil popsat to, čím je THE SOCIAL NETWORK z hlediska velice nekomunikativního vyprávění s neuvěřitelně rychle dávkovanými informacemi výlučný a přínosný; nepopírám ovšem, že je v mnohém konvenční (dvě vyprávěcí roviny - osobní a pracovní, kdy máme jasný oblouk - model vývoje, přičemž se nezodpovězené otázky zúžují na pouhou jednu jedinou v samotném závěru). Otázkou je, jestli v některých případech lze stále mačkat F5, nebo na místo posunování hranic a následného obnovení (týká se i specifického stylu, který si i přes natáčení na digitál zachovává specifickou filmovost) předcházejícího zvolit Delete a začít znovu - jinak. (07.11.2010)

Mistr Fincher již v předchozích dvou filmech dokázal, že režijní preciznost a perfekcionismus nemusí z filmu křičet na míle daleko, jeho smysl pro filmovou "dokonalost" zůstává subtilní až téměř nepostřehnutelný. Na venek se projevuje ve formě poutavého vyprávění, konzistenci dramatu a z technických aspektů detailní práce se světlem, či ladné a cílevědomé kameře. The Social Network však není tak atmosferický film jako Zodiac, či působivý opus jako Benjamin Button, proto mi přijde, že zde ten "nenápadný" styl režie znamená slabší prožitek z celého filmu. Téměř všechno tedy táhne scénář, který je sice naplněn vybroušenými dialogy, ovšem více než důstojné zpracování "historické" události také nenabízí. 8/10 (02.11.2010)

Wooow wooow! Opravdu jsem uchvácen. David Fincher mne opět nezklamal a přesvědčil mě, že je to vynikající režisér. Příběh o fenoménu 21. století se chopil a vycucal z něj to nejlepší. Herecké obsazení je skvělé a všichni se svých rolí zhostili na výbornou (Justin Timberlake mě překvapil velice mile). Kdo to ještě neviděl, tak utíkejte do kina! (17.01.2011)

Rozmach ksichtovníku je živoucím důkazem, že občas z hovna bič upleteš a ještě s ním pořádně zapráskáš. Když se to dokáže prodat, jde kritika stranou. Totéž ovšem platí i o člověku, který takovým bičem mrská. Když už tu užívám tento příměr, neodolám to říct na plnou hubu. Z hovna jsi a v hovno se obrátíš, bez ohledu na miliardy. Koukám, že koncentrace trusového výrazu příliš narostla, rozředíme to proto novou emisí, kde se vyjádříme k filmu jako takovému. Sevřené vyprávění, důraz na herectví a naprostá jistota výrazu. Fincherův perfekcionismus opět sklízí úspěch, po poměrně slabém (ne filmařsky) Benjaminu Buttonovi tak divák dostává další filmovou lahůdku. Film je přesvědčivá studie charakteru, netroufám si ovšem říct, jestli je Zuckberg prototypem uživatele, který sice neumí jednat s lidmi tváří v tvář, ale svůj profil updatuje. Během filmu mě napadlo srovnání Zuckberga s jiným výrazným jedincem, Larry Flyntem. Oba se výrazně zapsali do svého oboru, ale kde je Larry Flynt až překvapivě sympatickým člověkem neodtrženým od reality, je Zuckberg výrazně inteligentní, leč uzavřená a nepříjemná entita (byť občas vyplodí dokonalý postřeh). (02.11.2010)