Sociálna sieť

Unikát. Rovnako ako facebook sám. Natočenie tohto filmu tak krátko potom, čo si sociálna sieť Marka Zuckerberga získala po celom svete milióny priaznivcov (či odporcov) len potvrdzuje fakt, že facebook je v súčasnosti fenomén, ktorý v rámci virtuálneho sveta nemá obdoby. Aj keď Fincher mal voči producentom výhrady, že trvali na podmienke vtesnať minutáž do dvoch hodín, práve zhustenie obrovského množstva faktov na minimálnom priestore prispelo k perfektnej súhre s príbehom, ktorý zobrazuje tak neuveriteľne dynamický sled udalostí. Línia rozprávania ma spočiatku trošku rozhodila a nepripravenosť na tak geniálne prebiehajúcu rozprávačskú rošádu ma donútila pozrieť si film v krátkom časovom horizonte aj druhýkrát. Ale tým sa len potvrdili a podčiarkli prvotné dojmy. To, že Fincher zo seba znova vyžmýkal maximum je už prakticky ohraná pesnička, že sa to isté podarí aj všetkým zúčastneným hercom, tak to som teda čumel. Rovnaká pochvala putuje aj technickej stránke, hlavne kamera a strih boli neskutočne živé, priam akčné. Moderne komponovaná hudobná zložka už len vyrazila piatej hviezdičke punc zlata. 100%. (05.11.2010)

Jak mi Fincher přijde preciznější, tak mi přijde prázdnější. Už brzy bude nejspíš úplně nejpreciznější a zároveň nejprázdnější. On odchod z kina s pocitem: "Hm, tak mistr vzal zakázku a zpracoval ji poctivě," nesvědčí moc ani o poskytnuté zábavě, natož případné transcendenci. Nejde o filmovou exhibici, ale exhibicionismus. Social Network představuje geniální lidi od počítačů jako dokonale naplňující prototyp nerda, tedy člověka s nulovou sociální inteligencí, kterého nic od počítače nedostane, s tou výjimkou, že mnohem více chlastají a šukají. Mohou sebevědomě a nabubřele žvanit (zdejší Zuckerbeg) nebo být zajíkavě plyšoví (zdejší Saverin - a je jedno, že neprogramuje). Na Harvardu vůbec, zdá se, studuje pouze banda fetujících, mrdajících, chlastajících géniů, kteří pohrdají obyčejným člověkem, leč vymetou každý komín s pěkným okolím - ovšem ta necitlivá banda v mžiku i přes přeplněný společenský život podlehne kouzlu fejsbůku. Obzvláště zrůdným způsobem jsou tu zobrazeny ženy, jež nejsou než kurvy provlhlé od toho, jak si do vagíny neustále strkají jeho "peníze" a "úspěch". S výjimkou Eriky, která má nadzjevně ztělesňovat tu zdravou, nám normálním vlastní opravdovost. Tak se pěkně poplácejme po ramenou a řekněme si: "No jóó, oni jsou možná geniální a mají prachy, ale my jsme stejně lepší jako lidi. Taky šťastnější." Když se to pěkně ozvučí, ohudbí, jezdí se kamerou semhletámhle, hlavně svižně, což se řekne i v střižně a: "Staccatózně žvaň a mel, Zuckereisenbergu!" toto letí, jéje, viďte? Tohle nepovažuji za generační ani žádnou jinou výpověď, ale za podbízivost. *** hvězdy, páč jsem to Fincherovi první půlku filmu žral i s navijákem a teprv pak se udice přetrhla. (02.11.2010)

Představte si ještě ukecanější Zodiac naplněný čistě informačními dialogy, ale bez jakéhokoli napětí a místo sklepní scény dilema „přidá si mě/nepřidá?“. Přesně to je „Facebook“. Všem, kdo tak nadšeně slintají nad „vynikajícím generačním filmem“, bych ráda připomněla dvě věci: a) „Facebook“ není o současné generaci mladých, ale o současné generaci yuppies a b) o těchto lidech natočil Roger Avary v roce 2002 nepřekonatelnou výpověď jménem Pravidla vášně, jež se ve srovnání s „Facebookem“ honosí třemi výhodami: není nudná jako aktualizace facebookové zdi, arogantní sociopati jsou tu výrazně lepší a funkčnější a nakonec má ten film i o čem vyprávět a co říct. „Facebook“ není výpovědí o této generaci, ale jejím produktem a jako takový silně připomíná Ellisova Viktora a jeho výlet po Evropě: I no longer know who I am and I feel like a ghost of a total stranger. (01.11.2010)

Můj první Fincher v kině a teprve třetí celkově (po třetím Vetřelci a Klubu rváčů, které jsou oba VELMI SUPER!!).. A hrozné zklamání... Po nadšených ohlasech snad ze všech stran se dostavilo těžké rozčarování nad filmem, který nejenom, že je těžce nedokonalý, ale především není ani tak elegantní, jak by se od Finchera čekalo. Hrozná spousta scén, které nemají z hlediska vyprávěcí struktury logiku, vytrhává z jinak poměrně intenzivního filmu a to velmi fest. Příkladem za všechny budiž expozice pro Justina Timberlakea, který je nám představen polopaticky ve scéně, která nemá nic společného ani s jedním z hrdinů, ani se soudním procesem, jehož záznam se zdá býti filmově vyprávěn. Na druhou stranu se ovšem výtečně podařilo nastínit tu NERDskou mašinérii a velmi dobře se zde pracuje s charaktery. Konec měl mít však výrazně vyšší emoční dopad, což beru jako další Fincherovo selhání. Social Network není vůbec špatný, ale pocit zklamání je tentokrát až příliš silný... 7/10... (16.11.2010)

Tam, kde iní režiséri skúšajú svoje limity, si David Fincher v klídku maľuje obrázok definujúci dokonalosť. The Social Network neknokautuje jednotlivosťami, ale schopnosťou tak silne osloviť tak banálnym príbehom, ktorý sa môže v menšej verzii diať i teraz na každej druhej univerzite. Je to formálne najskromnejšia, ale obsahovo najhutnejšia fincherovka, ktorej najsilnejším momentom je záber na hlavného hrdinu, ktorý získal i stratil všetko. Konverzačka, vzťahovka zo školských internátov, ktorá americký sen nového tisícročia neoslavuje, ale poukazuje na cenu, ktorá sa zaň platí. Bez náznaku sentimentu či obhajovania pozitívnych hodnôt – skôr než bych ich obhajoval, poukazuje na ich absenciu. Scénu závodov na vode tak Fincher pojal preto, lebo žiadneho iného tvorcu by na jeho mieste ani len nenapadlo, že si niečo také môže dovoliť. Film JE komerčným ťahom štúdia (nízky rozpočet plus popularita FB rovná sa istý zisk), ale vďaka filmárskej kvalite predstavujúcej ukážkovú „štúdiu charakterov“, a vďaka výpovednej hodnote o konkrétnej dobe a ľuďoch v nej, sa stáva tiež najväčšou kultúrno-filmovou udalosťou od United 93. Za dlhé roky najvhodnejší kandidát do oscarovej kategórie „Najlepší nezávislý film roku“ (Juno, Bokovka, atd...). (06.11.2010)