Princezna Lada

Pohádku jsem viděla dneska ráno u snídaně. Mladinká Jana Preissová (tehdy ještě Drchalová) je krásná, přirozená, vtipná, na ní v podstatě celá pohádka stála. Pravda, pavoučí nohy Petra Olivy v šílených botách (hned jsem si vzpomněla na "kozačky" z Pelíšků) byly drsné, ale asi poprvé jsem tady zjistila, že Petr Oliva byl někdy fešák. :-) Jiří Pleskot jako kuchař generál mě taky bavil a vlastně se mi to líbilo. P.S. Jana Preissová vážně byla nádherná. (02.03.2024)

Paní Jordánová natočila hodně pěkných pohádek, ale tahle je podle mne velice nepovedená, scénář nic moc a herecké výkony jsou až na pár vyjímek zcela tragické. Proč "hraje" Josef Mráz krále, to nechápu, prostě bezbarvě odříkává jakýsi text, Petr Oliva rozhodně není můj oblíbenec a herec taky ne, Blanka Waleská ještě ano asi stejně jako Jiří Pleskot. Bohužel Eduard Kohout v nepochopitelné křeči, pár dalších figurek, mladý Víťa Jandák už byl tehdy "velký herec". Takže zbývá Jana ještě Drchalová, která je přirozená a ještě krásná, ale že by to stačilo na celou pohádku, to nestačí. Ona si ale hvězdu zaslouží a nejen to. Pokud zde někdo konstatoval, že to je pohádka pro malé děti, tak bych opakoval své oblíbené - tak malé děti snad ani nejsou. Snad to může sloužit k tomu, aby se odstranil mýtus, že tehdy byli všichni herci vynikající, nebyli, ani zdaleka - QED (10.07.2016)

"Pohádka", která se příliš často v televizním vysílání v normalizačním období neobjevila, vznikla krátce po okupaci tehdejší ČSSR okupačními vojsky. Pozornému divákovi sentence plné jinotajů a narážek na aktuální situaci v zemi neuniknou. Děti se bavily "naivním" pohádkovým příběhem a rodičové dostali jemnou dávku politické satiry. Dlužno dodat, že to chtělo slušnou dávku odvahy tvůrců, aby myšlenka k divákovi dolétla a normalizačním cenzorům zdárně unikla. (31.12.2019)

Trošičku naivnější verze Princezny se zlatou hvězdou. Král Bořitel je spíš neškodný trouba, ale vrchní kuchař povýšil na generála. Princeznin tatík je chudák za sklerotika a Lada zvládá přebíhat mezi královstvími a kuchyní zřejmě v novém světovém rekordu. Přesto Princezna Lada obstojí mezi konkurencí a přes naivitu scénáře se na ni hezky kouká. Na tom má největší zásluhu Jana Preissová. (08.08.2012)

Úžasně naivní, úsměvná pohádka pro malé děti. Tahle starší verze princezny se zlatou hvězdou, ač bez hvězdy a myšího kožíšku, dokonce bez chůvy, je kromě zmíněných atributů "ochuzena" ještě o propagandu, což není na škodu, i když v té známější verzi to neruší, a o verše, což taky není na škodu (i když já veršované pohádky ráda), protože tím to je přístupnější opravdu nejmenším divákům. Chudák Lada tedy s tím podivně vousatým, zubatým chlapíkem se směšnýma hnátičkama, do kterého se, v hrůze před senilním dědkem, který se hlásil jako ženich číslo jedna, zakoukala. Krásně je tu ukázáno, jak muži vnímají věci jinak - při poznámce princezny: "Dejte mu tyhle šaty, on to beztak nepozná", jsem se upřímně zasmála. Jen tak na okraj, všimněte si, že ve verzích příběhu o oslí kůži ty princezny lautr vůbec neumějí vařit a vždycky se do toho hrnou. Polévku, kterou tady uvařila Lada, by nejspíš nejedli ani vězni z Auschwitzu a pohrdavě by to vylili na ten koláč, co ve francouzské verzi upekla Catherine Deneuve. (17.04.2013)