Django znovu útočí

Začnu trochu expresivně - viděl jsem hada srát, žábu mlátit pěstí do skály, medvěda zpívat internacionálu, ale aby z Djanga udělali Ramba, o tom se mi ani nesnilo!!! A rakev je málo, co rovnou místo ní pohřebák !? A se týče akčních scén? Režisér se nejspíš inspiroval "Mužem z Acapulca", jenom nepochopil, že jde o parodii. Ztráta času, za Franca Nera 15%. (09.01.2010)

V prvním filmu za sebou Django vláčel rakev, tady jezdí funebráckým vozem. V prvním filmu měl kolt, tady má upilovanou brokovnici. V prvním filmu padouchy tloukl a střílel, tady je střílí, střílí, střílí, tluče, rdousí, stíná jim hlavy kosou, nabodává je na svícen, hází po nich sekery, vyhazuje je do povětří dynamitem, který je přinutí držet v zubech... No, blábol. Dnes by v takovém filmu nejspíš hrál hlavní roli Danny Trejo. Pak by měl člověk možná pocit, že se to nebere tak smrtelně vážně. (01.02.2014)

Koupila jsem si to jenom kvůli hudbě ENNIA MORRICONE. Děj filmu sice nebyl špatný, ale jako "Tenkrát na západě" ta muzika nebyla. Lhala bych, kdybych nepřiznala, že mě lákal též FRANCO NERO. Zřejmě tyto hvězdy potřebují vynikajícího režiséra, aby ze sebe něco smysluplného dostaly. Ale nuda to nebyla. Nic převratného, ale bavila jsem se. (30.12.2010)

Rozjímání v klášteře nemá dlouhého trvání a legendární Django se opět vydává na krvavou rambovskou cestu zjednání spravedlnosti. Zběsile máchá svým (asi odlehčeným) kulometem a po desítkách kosí nabíhající bandity, zatímco jejich koně či za nimi se motající kompars zotročovaných rolníků k úhoně nedojdou. Franco Nero ovšem oplývá charismatem na rozdávání a nadutému záporákovi také přejete ten nejhorší konec, což toto prostinké a ledabyle natočené béčko činí jakž takž koukatelným. Těch 50% zde odpovídá. (25.10.2019)

Možná se občas opravdu vyplatí čekat to nejhorší, a člověk pak může být celkem příjemně překvapený. Django se vrací není tak strašlivě špatný film, jak jsem čekal. Možná doplácí na to, že je to oficiální pokračování, přičemž má s původním Djangem ještě méně společného, než kdejaký neoficiální sequel ze 60. let. Když se člověk oprostí od srovnávání s původním Djangem a dalšími špageťáky, tak jo, jako akčně-dobrodružnej film se to přežít dá. Přes příšernou hudbu (Gianfranco Plenizio, ne Morricone, proboha!!!), mizernou režii, zajímavého, ale nedostatečně charismatického záporáka, pár rádoby vtipných scének, malého spratka, co se Djangovi pořád drží za prdelí, i přes to, že Django sám už není ten charismatický hajzlík v černém ale ochránce spravedlnosti s dlouhými vlasy. Kulomet používá příliš často, čímž ztrácí na účinku. Navíc se s ním zachází dost podivně. Místo koltu pak používá malou brokovnici, která zdaleka není tak super. Sám Franco Nero jako by se nudil, ale aspoň že ho tu máme. Co tu ovšem pohledával Donald Pleasence, to je mi záhadou. Aspoň jsem se nenudil tak často, jak jsem se bál. (18.02.2013)