Bitva o Diên Biên Phu

Zásadní událost ve Vietnamu a dopadne to takto. Francouzi jsou totálně zmatení, morálka na bodu mrazu a nepřítel nikde. Takže vlastně klasická francouzská armáda. Kdybych o tom nevěděl něco víc, tak normálně řeknu, že asi bojovali mezi sebou. Jak někdo může natočit válečný film plný výbuchů a zraněných vojáků, ale nedat tam boj s nepřítelem, to nechápu. Stejně tak nechápu to francouzské velení. To vypadalo že tam vlastně nikdo nevelí. Tak hlavně že si zajdem na operu. Konec je pak očekávaný, prostě standartní postoj francouzské armády. 2* (24.11.2020)

Jako zajímavé historické drama to funguje na 100%. Jako válečný film tak na 50%. Na jednu stranu všudypřítomné bahno, smrt a atmosféra neodvratné pořážky působí věrohodně, ovšem jinak jsou bojové scény o ničem, neuvidíme tam jedinný pořádný útok Viet Minhu (i když je pravdou, že Vietnamci se snažili se jich vyvarovat). Na rok vzniku v tomhle ohledu slabota. Ovšem Deleruova hudba je na svém vrcholu, bez ní by film nebyl ani poloviční. Velký skladatel se rozloučil ve velkém stylu. Přál bych si umřít na vcholu své tvorby. Zabijte mě někdo! (16.05.2013)

O strhující film nejde ani náhodou, jeho popisnost a užvaněnost ještě násobí všudypřítomný komentář. Byť kamera dokáže chvílemi zprostředkovat realitu špíny a bahna zákopů, skutečně dramatickou situaci jsem za celé dvě hodiny nezaregistroval. Naopak, kdykoli to k něčemu zajímavému zraje, přenesou tvůrci střihem pozornost k postavě novináře (D.Pleasance) mimo bitevní pole. (17.12.2008)

Film to určitě není akční ani strhující, jde o to, jestli takovým měl být. Myslím, že ne. Pokud to má být syrová, rozvláčná a důstojná pocta těm, kteří umřeli v blátě a beznaději, pro své vlastenectví, pro blbost velení, pro žábožroutskou předposranost (buď to vybojovat, nebo to vzdát, ale rozkázat na ústup včas), za chvilkové navrácení ztracené hrdosti Francie, která si ani tuto chvilku, ani životy těchto vojáků nezaslouží, pak to je velmi povedený snímek. Není to na popcorn a možná ani na dokoukání najednou, ale je to slušný kus celuloidu. Nejlepší válečné filmy obvykle nebývají ty, kde akce střídá akci a střihač nestíhá si ani odskočit. Nejlepší válečné filmy bývají ty, které se ne celé odehrávají ve válce (třeba Narozen 4. července ....). Je to na 4 hvězdy, ale dám 5, pro vyvážení slabých hodnocení akcechtivých diváků. Precizně ztvárněný kontrast života smetánky a údělu cizinecké legie (který je nad všechny akce) si to zaslouží. Film těžko zapře inspiraci Copollovou Apokalypsou, Kubrickovou Olověnou vestou a Irvinovým Hamburger Hillem, ale na druhou stranu se tvůrcům povedlo psycho, kontrast i bitky v blátě ze všech zmíněných filmů napodobit. Jde o reminiscenci bolestivého období francouzských dějin, naše filmy o roce 1938 nebo 1968 taky nejsou/nebudou zrovna blockbustery. (26.07.2009)

Déšť, bahno, beznaděj a smrt. Bitva o Dien Bien Phu je další z filmů, u nichž jsem vděčný, že jsem nedal na ČSFD hodnocení :) Podle mě se totiž rozhodně jedná o velice zajímavě pojatou rekonstrukci událostí dodnes tolik citlivých pro spoustu Francouzů, Vietnamců, ale možná trochu nečekaně i Čechoslováků (ostatně v rámci svého angažmá v cizinecké legii ve Vietnamu bojovalo v letech 1945 - 1954 na 2000 Čechoslováků, což je vlastně "naše" největší bojové nasazení od druhé světové války). Podle zdejšího hodnocení je vidět, že ne každému vyhovuje francouzský styl filmového vyprávění a musím přiznat, že ani mně nevyhovuje vždy a všude - tady se mi ale líbil a bez něj by film byl jen dalším z řady nudných pokusů o cool akční/válečný velkofilm, jako můžeme sledovat např. v současnosti u Jihokorejských režisérů. Zde sledujeme několik postav, které nás provázejí celým filmem, "nepřítele" v podobě Vietminhu prakticky nevidíme, ale neřekl bych, že je to vyloženě nějak záporné - naopak, Vietnamci vyhráli oba konflikty (s Francouzi i později s Američany) právě díky tomu, že většinu času vidět nebyli a na vojáky západního světa uvyklé na konvenční válečné konflikty tak vyvíjeli daleko větší psychický nátlak, než jaký bylo možné delší dobu ustát. Citlivě použitá hudba od mistra svého řemesla, Georgese Deleruea, dokresluje dekadentní výjevy zmaru z rozpadajícího se francouzského koloniálního impéria. Pomalu, nebo spíše pozvolna, den za dnem sledujeme rozpad francouzské obranné linie u Dien Bien Phu, rozpad morálky, vědomí zmaru... takovou takřka dokonalou francouzskou apokalypsu. A jak tak přemýšlím, nejsem si jistý, jestli (jinak v mnoha ohledech daleko lepší) Apocalypse Now! dokázala zmar a zbytečnost vietnamského angažmá vůbec tak dobře vykreslit. Po druhém zhlédnutí přidávám hodnocení na 5 hvězd a takových hezkých 95%. (23.04.2011)