Vem si mě

Naprosto souhlasím s Tylerem, Épouse-moi trpí zvláštní nevyhraněností, a přitom toho, co může nabídnout, není málo. A to nemluvím jenom o půvabech Michèle Laroque a...no dobře, Audrey Tautou taky, i když ta na mě působí tak nějak děsivě, obzvlášť tady:) Některé scény vás naprosto nadchnou, dost možná i odzbrojí svojí bezprostředností, ale jinde budete mít pocit určité nedotaženosti a nevyužitého potenciálu...i tak ale tento film stojí za vidění. (18.02.2006)

Hlavní hrdina, kňour Hadrien, tak dlouho říkal hop, až mu přeskočilo. Anebo přeskočilo té slípce, s níž je ženat, a která se chodí radit s černokněžníkem? Audrey Tautou, že se upsala do něčeho takového? Nebo snad scénáristovi? S jistotou se dá říct jedno. Že je to divný film, kde každou chvíli někdo odněkud spadne (haha) nebo skočí (haha). A že Francouzi mají v posledních letech opravdu divné představy o tom, jak by měla vypadat romantická komedie. (05.05.2014)

Zvláštní mix komedie a, nemůžu si pomoct, seriózního dramatu. Jak jinak si vysvětlit, že láska Vincenta Pereze a Michèle Laroque na mě působila chvílemi tak depresivně - vztah nevztah, který kolabuje po prožité životní tragédii a rozchod vypadá jako jediné možné řešení...Tvůrci se ale vydávají přece jen jinou cestou, a tak je ve výsledku Orianina návštěva u věštce startujícím momentem k poměrně zábavné podívané, i když i méně vnímavé diváky musí některé scény z příjemné atmosféry vytrhnout...Což považuju za velkou slabinu filmu - tato rozpolcenost nebo snad dokonce neschopnost zaměřit film jedním směrem v tomto případě ubírá na zážitku. A že je jinak o co stát - především kvůli výborným hercům - takový Vincent Perez je přímo skvělý a suverénně si získá vaše sympatie...Byl by samozřejmě hřích zapomenout na Audrey Tautou v jedné z jejích prvních velkých rolí, protože jakmile se objeví v záběru, rozlije se široký úsměv na tváři i tomu nejokoralejšímu cynikovi. (11.11.2005)

Já jsem si vždycky myslel, že u komedie by se měl člověk smát... Ale čemu bychom se měli smát u této? Těm neskutečně hloupým neuvěřitelným iracionálním postavám? Nebo těm nereálným nemožným zápletkám spadajícím spíš do žánru fantasy nebo nějaké postmoderní surrealistické hříčky (ale ve špatném slova smyslu). Postavy se nejen chovají hloupě, navíc jsou mi i bytostně nesympatické (viz. Vincent Perez, kterého už od dob Fanfána Tulipána nemusím), jedinou sympatickou postavou zůstává zde přespříliš naivní Audrey Tautou (sympatickou ve srovnání s ostatníma). Dojem z první poloviny trochu vyspraví druhá. A taky happy end. Ale na víc než na 2 a půl hvězdičky to nevystačí. (10.11.2005)

Rozmarná hříčka o partnerských vztazích. 1) Scénář je určitě lepší, než rozpačité provedení. Ani řada dobrých nápadů nesmaže celkový nic moc dojem. 2) Věci nepomůže ani 36letý asexuálně oblečený Vincent Perez (Hadrien Roche) či 33letý hezký Arnaud Giovaninetti (Xavier - Hadrien ho zachránil před pádem z Eifelovky). (06.05.2014)