Zásah do srdce

Vynikající námět, který by si býval zasloužil pořádnou filmovou produkci. Ale i s omezeným televizním rozpočtem dokázali tvůrci natočit hodně výmluvný pohled na válku v bývalé Jugoslávii. O to cennější, že tuto válku nahlížíme komorní optikou dvou přátel rozdělených událostmi v jejich zemi, událostmi a politiky, kteří se zkrátka neptají... (04.06.2011)

Zásah do srdce určitě není klasická hollywoodština v tom smyslu, že by si film nezatěžoval hlavu politickými a historickými reálilemi a vykonstruoval melodramatický příběh na hony vzdálený od reality. Přesto to není snímek, který by mně udělal radost a se kterým bych se dokázal ztotožnit. Základní téma, tedy rozdělení tří blízkých přátel válečným konfliktem, kteří skončí na opačné straně barikády, bylo už v kinematografii mnohokrát zpracováno, a to nepoměrně lépe. V případě Jugoslávie stojí za to připomenout Okupaci ve 26 obrazech, která byla výrazně propracovanější, temnější a emotivnější. Zásah do srdce je televizák s malým rozpočtem a tomu odpovídajícím vizuálem, což by nemuselo vadit, protože souboj ostřelovačů může mít i statický rozměr a přece kvalitní scénář a režisér dokážou vybudovat obrovskou dávku napětí. Jenže chování hlavního hrdiny a jeho morální dilema je nevěrohodné a reálie Bosny zachytili tvůrci jen tak na dálku a byli přitom hodně ovlivnění mezinárodním veřejným míněním, které v příčinách konfliktu a jeho průběhu mělo až příliš jasno. Tady nejde o to, že by se Srbové nedopuštěli válečných zločinů, ty jejich byly mimochodem vzhledem k vojenské převaze větší a systematičtější, ale válečných zločinů se tam, kde to podmínky dovolovaly, dopouštěly všechny válčící strany. Nemluvě o kořenech války, které film řeší způsobem kde se vzala, tu se vzala. Zásah do srdce je nakonec jen průměrný televizní kousek, který zaujme několika emotivními scénami zásahů civilistů kulkami ostřelovačů v ulicích Sarajeva. Celkový dojem: 45 %. (20.09.2010)

Mně tohle rozum moc nebere .. vraždit svého souseda kvůli náboženským důvodům .. pro padesát let starou křivdu . děs . Je mi jasné, že na Balkáně se za druhé světové války děly strašná zvěrstva, ale v roce 1992 a za přihlížení modrých přileb ??? … Úděsné selhání lidské rasy … Místy realistické a místy naopak ještě dost citlivě podané .. jestli je vůbec možné tento obrat u tak strašných skutečných událostí použít, (19.07.2010)

Venku bouří moře, tak si dám příhodně film z jugoslávského konfliktu. Přesně odpovídá mému tvrzení, když lidem začne hrabat, stojí za tím chlapi s obrovským egem, ale zároveň zamindrákovaní slaboši. Dva celoživotní přátelé, sportovní střelci, jen každý jiného původu. Válka je rozdělí. A jak se říká, sejdeme se na hřbitově. Neboť na děti, na děti se nestřílí. V Sarajevu ano. Velmi dobře natočené, dobře obsazené. (10.09.2017)

Na americký snímok prekvapivo autentický zážitok. Zmyslom zjavne nebola hlbšia analýza politickej situácie juhoslovanskej občianskej vojny ani snaha šokujúco poukázať na to, čo tam v danom období Srbi vykonávali (na to by bolo treba vyšší rozpočet a aj tak to vieme všetci z dejepisu), ale skôr opísať príbeh dvoch kamarátov, ktorí sa ocitli na opačných stranách barikády. Režisér navyše slušne načrtol, ako dokáže vojna zmeniť psychiku a morálne hodnoty inak obyčajných ľudí. P.S.: Neviem akého génia napadlo dať celý obsah filmu i jeho rozuzlenie do popisu, ale som rád, že som ho pred vzhliadnutím nečítal. (22.01.2011)