Hrbáč

Staršie spracovanie s Maraisom si už presne nepamätám, ale toto novšie mi prišlo dobrodružnejšie a akčnejšie. Tu výhody viacmenej ale končia. Napriek dlhej stopáži je dej veľakrát skratkovitý, s nedotiahnutými scénami a niekoľkými nelogizmami. Hlavný hrdina nestarne, 16-ročná dcéra nemá problém s incestom, keď sa zaľúbi do svojho domnelého otca, predvádza násilný cvik s mečom, aj keď nikdy nešermovala. Spočiatku je prítomný humor, ktorý mi do takého filmu nepasuje, neskôr je ho už menej. A vzťahy medzi postavami mi prišli málo vierohodné. Napriek tomu si divák asi najviac zapamätá dobrodružný dej a telenovelovské vyvrcholenie. (02.12.2020)

Jako u každého remaku se bojíte, aby z toho nebyl paskvil. U Hrbáče jsem byl mile překvapen a musím přiznat, že se mi to snad i líbilo víc než původní verze s Jeanem Maraisem. K příběhu není co dodávat, tady se nedá nic moc změnit, Daniel Auteuil je jako Lagardere sympatický a Marie Gillaain je vskutku půvabná a má co ukázat.. (01.05.2009)

Či je Lagardére rovnako populárny ako Christo je na polemiku. Peknú, pretože víťazia obaja, a ja, pohrúžený do ozaj výborne napísanému príbehu, nemôžem minúť akékoľvek spracovanie. Vedomosť o tomto snímku som nemal, no upútavka na ČT2 zapôsobila a utekal som domov, aby som stihol perfektného Auetila, šialeného Pereza a pre mňa skvelého bezokého. V podstate len záporák pôsobí ako s fantasy, je však na niektorých miestach správne, ba až čudne šibnutý, chorý, úlisný, úchylný, zákerný. Skladbu Hrbáča možno postaviť iba na troch elementoch. Herci prepožičiavajúci charakter postavám (skvelá francúzska prehliadka), šerm a súboje a udržanie dobrodružnosti príbehu. Nešlo o orgastické vyvrcholenia, avšak všetko sedelo v príjemne pozerateľnom štýle, takmer vždy okorenené skvelou choreografiou súbojov. Excelentné bolo zasadenie časti vysoko do hôr. Sneh pôsobí až radostne, infantilne. Istý De Broca mi v konečnom dôsledku naservíroval poctivú francúzsku kinematografiu, ktorá nikde netlačí, ale úctyhodne pokojne kráča k potešeniu diváka. (18.01.2012)

,,Pařížané se smějí všemu kromě komedií.“ Nové zpracování Hrbáče je narozdíl od verze s Maraisem lehké, akční, s lépe napsanými postavami a lepším castingem. Je v tom více vtipu, lepší a hlavně uvěřitelnější šermování a více emocí. Přes tyto klady se stále jedná o poměrně nezajímavý historický film, vinu za to nese patrně předloha, která mě nijak nebaví, navíc ty incestní podtóny mi připadají úchylné. Tady o nějaké nadčasovosti nemůže být vůbec řeč. Zbytečně přepálená dvouhodinová stopáž má za následek, že děj je v druhé polovině trochu nudný, hlavně ta zcela zbytečná zápletka o Mississippi. Přesto jsem rád, že jsem tuto verzi shlédl už kvůli výborně zpracovanému dobovému prostředí. jak bývá u evropských historických filmů zvykem. (21.02.2019)

Tahle verze se mi (i pro mě samotného překvapivě) líbila víc, než ta s Jendou Bažinou. Marais je sice lepší Lagardére a jeho verze má takovou tu v dnešní době už nerealizovatelnou správně dobovou atmosféru, jinak ale de Brocova verze ve všem vede. Je akčnější, je zábavnější a celá uteče doslova jako voda. A hlavně má neskonale nádhernou Auroru. Auteuil je taky fajn a jeho hvězdní přihrávači jsou samozřejmě výborní. Snad jen ten vztah Lagardéra a neskonale krásné Aurory je maličko intimnější, než jak byl napsán. Ale to mi kupodivu vůbec nevadilo, takže jsem náramně spokojen. 80%. (26.09.2022)