Na sever

Totálne ale totálne suchý humor, očarujúca severská príroda a tupý výraz týpka čo si žije svojský nezáživný život. Na sever je nenápadný snímok, ocení ho skôr ten, čo má rád prvoplánové vtípky a jednorazové gagy, pretože práve na tomto princípe fungujú aj divácke sympatie - či antipatie. U mňa jednoznačne to prvé.. (20.04.2010)

Vypsat dojmy z filmu je oříšek. Je to totiž dobrý film. Při pohledu na některé situace se divák i zasměje. Ale charakter hrdiny a jeho jednání v určitých situacích neumožňují se s ním ztotožnit, bez ohledu na to, že hl. postava je alkoholik a poloviční blázen. Pokusím se to vysvětlit. Když se Jomar vydává na cestu, zapálí zázemí vleku, kde pracuje. Nevíte, proč to dělá. Požár se ještě objevuje během cesty, kdy skončí v plamenech bouda, v níž Jomar přenocuje. K požáru dojde Jomarovou nepozorností, ten se ovšem nenamáhá s hašením a drandí si to dál. Nevím, jestli to má být ukázka specifického severského humoru, v tom případě na to nemám buňky, anebo něco jiného (viz dál). Ani z ostatních diváků se ale nikdo nesmál. Cesta má asi znázorňovat hledání vlastní identity, to by vysvětlovalo opakující se motiv "po mě potopa" ve smyslu zbavení se starých zatěžujících věcí - kdyby však nešlo o objekty a subjekty, které mu vždy v dané situaci nezištně pomohly. Jsou tam ale i veselé scény a záběry zasněžené krajiny jsou lahodící oku romantikovu. Vybraná hudba taky pěkně doplňuje film. A co po skončení filmu diváci? Odcházeli spokojení. Je však dobré vědět, že v té skupince, která se v kině sešla, nebyli žádní vyznavači konzumu. (10.11.2009)

U tohodle filmu jsem tak trochu neměla tušení do čeho jdu, možná proto jsem byla celkovým pocitem po shlédnutí mile překvapena. Ze začátku trochu zmatené, s postupem času lepší a lepší. Epizodky hrdinovy cesty za synem osvěžují a hřejí při pohledu na tu vyprahlou, zimou a větrem ošlehanou pustinu norských plání. Po nás potopa, po Jomarovi prach a popel :-)) 4 hvězdy, konec eno nuno. (31.10.2009)

4.4.2010 ~ Norská road-movie komediální drama, kterého jsme se v kinech nedočkali. To není povzdech, to je poděkování. Tohle totiž vážně patří tak na festivaly, ne plošně do kin. ~ V kinech by to totiž zkolabovalo na tom, že je to hlavně road-movie šmrncnutá dramatem a s velmi drobnými až stopovými prvky vtipu. ~ Jomar má svoji bolístku a po zhroucení žije v ústraní. A pak má také syna, kterého ještě neviděl. A tak se jednoho večera rozhodne se za ním vydat. Napříč pustinou zasněženého severu. Zdaleka ne vždy bude v pustině sám, ani pustina totiž není úplně vylidněná, jen ji obývají velmi zvláštní existence. ~ Problém tohohle filmíku je to, že i kdybych chápal Jomarovu cestu, nechápu některé drobnosti. Jakože například Jomar potká v pustině holčičku, která tam žije sama s babičkou, ti si k sobě do domu vezmou naprosto cizího hromotluka a ještě ho "ubytují" v dívčině pokoji. O ostatních zvláštních případech nemluvě. Zřejmě mi během sledování unikala podstata severského humoru. ~ Jen ten klid zcela a úplně zasněžené země bez lidí a s jen málem náhodně roztroušených domků bych si nechal nějakou dobu líbit. Naprostý klid, jen křupání sněhu a vítr. (19.03.2013)

Bělostné zasněžené pláně v lůně hor. Vyhořelý chlap v depresi rozhodnuvší se - po vyhoření obydlí - poznat svého čtyřletého syna žijícího kdesi na severu. Na své cestě potkává ještě větší osamocené ztroskotance. Povzbudí se navzájem. Vzplane další oheň (respektive bouda). Severský suchý černý humor jako ledové ostří protne občas filmové plátno (či bednu v obýváku). Ledový klid. Muž a dítě. Setkání…titulky. Pozvednuté obočí: Konec?(!) *** V paměti obraz bělostně zasněžených plání a čirého vlídného klidu… *** Norská road-movie nemající začátku ni konce… (01.02.2014)