Na sever

Tyhle severské filmy jsou prostě....jiné. A Nord je jejich dokonalým zástupcem. Nalákal mě na zajímavý příběh, podivně úsměvný trailer i krásu severské přírody v pozadí - a nakonec vlastně splnil očekávání.... Sledování zasněžené cesty za najítím vlastního syna a potažmo vlastní identity je doprovázeno několika podivnými a úsměvnými setkáními a finišuje v jednom z nejpřímočarejších filmových vyvrcholení posledních let (fakt super závěrečná scéna:). Nord je ale také hodně pozvolný a nepříliš divácky vděčný film - přece jen, nebaví kontinuálně, vykresluje pomalu a jeho poselství je ne až tak jednoduše čitelné... Nicméně jako vzorek norské kinematografie vás upoutá stylem, hudbou i hereckými výkony - což rozhodně není málo... (21.10.2009)

Vypsat dojmy z filmu je oříšek. Je to totiž dobrý film. Při pohledu na některé situace se divák i zasměje. Ale charakter hrdiny a jeho jednání v určitých situacích neumožňují se s ním ztotožnit, bez ohledu na to, že hl. postava je alkoholik a poloviční blázen. Pokusím se to vysvětlit. Když se Jomar vydává na cestu, zapálí zázemí vleku, kde pracuje. Nevíte, proč to dělá. Požár se ještě objevuje během cesty, kdy skončí v plamenech bouda, v níž Jomar přenocuje. K požáru dojde Jomarovou nepozorností, ten se ovšem nenamáhá s hašením a drandí si to dál. Nevím, jestli to má být ukázka specifického severského humoru, v tom případě na to nemám buňky, anebo něco jiného (viz dál). Ani z ostatních diváků se ale nikdo nesmál. Cesta má asi znázorňovat hledání vlastní identity, to by vysvětlovalo opakující se motiv "po mě potopa" ve smyslu zbavení se starých zatěžujících věcí - kdyby však nešlo o objekty a subjekty, které mu vždy v dané situaci nezištně pomohly. Jsou tam ale i veselé scény a záběry zasněžené krajiny jsou lahodící oku romantikovu. Vybraná hudba taky pěkně doplňuje film. A co po skončení filmu diváci? Odcházeli spokojení. Je však dobré vědět, že v té skupince, která se v kině sešla, nebyli žádní vyznavači konzumu. (10.11.2009)

Sníh, sníh a chlast. A mezi tím epizodické útržky ze života pár osaměle žijících seveřanů, trochu depresivních a trochu podivínů. Pár bizardních i vtipných momentů, ale v celku mě to nijak zvlášť neohromilo. Možná až na spojení jízdy na sněžném skútru s country hudbou... Pomalé, rozvláčné a polodokumentární, (dlouhé statické záběry na nic nedělající obličej....), asi nebudu největší fanoušek takových filmů. Minulo mě to možná krapet podobně jako Kurz negativního myšlení. (24.12.2009)

Totálne ale totálne suchý humor, očarujúca severská príroda a tupý výraz týpka čo si žije svojský nezáživný život. Na sever je nenápadný snímok, ocení ho skôr ten, čo má rád prvoplánové vtípky a jednorazové gagy, pretože práve na tomto princípe fungujú aj divácke sympatie - či antipatie. U mňa jednoznačne to prvé.. (20.04.2010)

Dlouhá cesta věčného smolaře za vlastní dospělostí, zabalená do typicky skandinávského mixu úsměvné melancholie a střízlivé iracionality. Norové mají na filmy, v nichž atmosféru dělá scenérie a děj táhnou bizarní, přesto přirozeně lidské postavy, asi nějaké tabulky. Nord vypadá jako natočený přesně podle klasické šablony. Všechno co si divák vybaví když se řekne "severský film", tak je i tady, pečlivě vyvážené a smíchané ve správném poměru. Tenhle přístup mi obvykle vadí, ale stejně jako Američané tu a tam natočí nádherný ryzí "Hollywood", tak i skandinávský recept na stylově čistý snímek dá občas vzniknout živoucímu a opravdovému příběhu. (06.01.2013)